ECLI:CZ:US:2003:3.US.408.03
sp. zn. III. ÚS 408/03
Usnesení
III. ÚS 408/03
Ústavní soud rozhodl dne 25. listopadu 2003 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Miloslava Výborného, ve věci navrhovatele MPH, s. r. o., zastoupeného JUDr. PhDr. O. Ch., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. května 2003 č. j. 32 Odo 76/2003-111, Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. července 2002 č. j. 24 Co 88/2002-88 a Okresního soudu v Pardubicích ze dne 6. prosince 2001 č. j. 10 C 74/2001-54, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatel se domáhal zrušení výše citovaných rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčen v právu, zakotveném v čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Poukázal na okolnosti, za nichž byla uzavřena smlouva o zhotovení díla - zhotovení stavby výrobní a administrativní budovy, na skutečnost, že od předmětné smlouvy odstoupil a vyslovil přesvědčení, že po odstoupení od smlouvy nelze již k ustanovením ve smlouvě uvedeným přihlížet - při určení vlastnictví k nedokončené stavbě nelze vycházet z ujednání, dle něhož k přechodu vlastnického práva ke zhotovené věci dojde za splnění dohodnutých podmínek. S ohledem na jeho zamýšlenou podnikatelskou činnost je pak nutno vycházet ze zásady, že stavba je vlastnictvím toho, kdo ji staví s úmyslem mít ji pro sebe. Z uvedených důvodů považuje rozhodnutí soudů, kterými bylo vyhověno návrhu žalobce na určení vlastnictví k budově rozestavěné na označeném pozemku, za rozhodnutí, jimiž bylo zasaženo do jeho práva vlastnit majetek.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do práva, kterého se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Nejvyšší soud České republiky v rozsudku, kterým zamítl jeho dovolání, vyčerpávajícím způsobem odůvodnil, proč shledal správnost závěrů soudů, v nichž tyto vyloučily užití právní úpravy obsažené v §542 odst. 1 obch. zákoníku - účastníci ve smlouvě jeho užití vyloučili a dohodli se tak, že k přechodu vlastnického práva ke zhotovené věci ze zhotovitele na žalovaného, tj. na stěžovatele, dojde dnem předání a převzetí díla. Současně také za použití výkladu §349 odst. 1 a §351 obch. zákoníku konstatoval správnost zjištění, že v důsledku odstoupení od smlouvy o dílo nelze dovodit zánik práva vlastnictví k věci zhotovitele či vznik vlastnického práva stěžovatele ke zhotovené věci. Na odůvodnění rozhodnutí dovolacího soudu lze v dalším zcela odkázat.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný dle §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. listopadu 2003