ECLI:CZ:US:2003:3.US.409.03
sp. zn. III. ÚS 409/03
Usnesení
III. ÚS 409/03
Ústavní soud rozhodl dne 11. prosince 2003 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci návrhu navrhovatele J. K., zastoupeného JUDr. M. W., advokátem, proti průtahům Okresního soudu v Hradci Králové ve věci sp. zn. 8 C 70/2002, a na zrušení ust. §14 odst. 1 písm. c) zák. č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem, označeným jako ústavní stížnost, který byl doručen Ústavnímu soudu dne 26. srpna 2003, se navrhovatel domáhal, aby Ústavní soud vydal "následující nález:
I. Zrušuje se ustanovení §14 odst. 1 písm. c) zák. č. 328/1991 Sb.
II. Okresnímu soudu v Hradci Králové se ukládá, aby nepokračoval v průtazích ve věci vedené u něj pod sp. zn. 8 C 70/2002 a aby neprodleně v této věci jednal."
Navrhovatel v návrhu brojí proti postupu Okresního soudu v Hradci Králové v jeho věci sp. zn. 8 C 70/2002, který spočívá v tom, že jmenovaný soud svým usnesením ze dne 13. srpna 2002 (8 C 70/2002-60) přerušil řízení podle §14 odst. 1 písm. c) zák. č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o konkursu a vyrovnání). Na žalovaného (Č. M., a. s.) byl prohlášen konkurs. Navrhovatel se domnívá, že řízení nemělo být přerušeno, neboť podle uvedeného ustanovení se řízení přeruší pouze ve dvou případech: 1. pokud se řízení týká majetku patřícího do konkursní podstaty, 2. pokud se řízení týká nároků, které mají být uspokojeny z majetku náležícího do konkursní podstaty. V dané věci měl být nárok navrhovatele vůči žalovanému uspokojen pojišťovnou. Na základě toho navrhovatel usuzuje, že v důsledku nesprávného postupu Okresního soudu v Hradci Králové bylo zasaženo do jeho práva na projednání věci bez zbytečných průtahů a poukazuje v této souvislosti na rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 5/96 a sp. zn. IV. ÚS 446/97. Pro případ, že Ústavní soud dospěje k závěru, že ust. §14 odst. 1 písm. c) zákona o konkursu a vyrovnání mělo být ve věci navrhovatele aplikováno, navrhuje, aby Ústavní soud rozhodl tak, jak je citováno v předchozím odstavci. Svůj návrh na zrušení předmětného ustanovení navrhovatel odůvodnil následovně: "současný právní stav, kdy účastník řízení nemůže sám navrhnout pokračování v řízení proti úpadci, může vést k porušení práva účastníka řízení na projednání věci bez zbytečných průtahů". Navrhovatel zdůrazňuje, že by jeho nárok v souladu s ust. §2 vyhl. Ministerstva financí ČR č. 125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, ve znění pozdějších předpisů, uhradila Kooperativa, pojišťovna, a. s. Pro úplnost dále navrhovatel uvádí, že bude moci v souladu s §1 odst. 2 písm. b) této vyhlášky podat samostatnou žalobu proti jmenované pojišťovně, ale až poté, kdy bude proveden výmaz žalovaného z obchodního rejstříku.
Podle petitu "ústavní stížnosti", kterým je Ústavní soud vázán, návrh na zrušení předmětného ustanovení není podán v souvislosti s rozhodnutím ani v souvislosti s jiným zásahem orgánu veřejné moci. Jinými slovy řečeno, z obsahu návrhu je zřejmé, že jím navrhovatel brojí proti důsledkům plynoucím ze zákonného ustanovení - §14 odst. 1 písm. c) zákona o konkursu a vyrovnání. Podle tohoto ustanovení dochází ex lege k přerušení řízení s tím, že navrhovatel může uplatnit svůj nárok (pohledávku za úpadcem) v konkursním řízení. Tím, že řízení bylo ze zákona přerušeno, nemohlo dojít k tvrzeným průtahům v řízení. Průtahy v řízení by bylo možno konstatovat toliko za situace, kdy by řízení přerušeno nebylo. Přerušením řízení ze zákona nemohla tedy nastat skutečnost, která je předmětem "ústavní stížnosti" navrhovatele a navrhovatelovu "ústavní stížnost" bylo proto nutno posoudit jako návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení [čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy ČR].
K podání posléze zmíněného návrhu by však byl navrhovatel legitimován toliko tehdy, kdyby aplikací inkriminovaného zákona (jeho části) nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti a která by přímo zasáhla do sféry ústavně zaručených práv navrhovatele ve formě rozhodnutí či jiného zásahu orgánu veřejné moci - §72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon), a jestliže by takový návrh byl podán spolu s ní (§74 zákona).
Takto stanoveným podmínkám návrh navrhovatele nevyhovuje a tento sám za vyložených okolností k podání samostatného návrhu na zrušení části zákona legitimován není (§74 zákona). Posuzovaný návrh navrhovatele byl proto posouzen jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným [§43 odst. 1 písm. c) zákona] a jako takový jej proto Ústavní soud odmítl [§43 odst. 2 písm. b) zákona].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 11. prosince 2003