ECLI:CZ:US:2003:3.US.420.03
sp. zn. III. ÚS 420/03
Usnesení
III. ÚS 420/03
Ústavní soud rozhodl dne 3. prosince 2003 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila, ve věci navrhovatele R. T., zastoupeného JUDr. D. V., advokátem, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. května 2003 č. j. 20 Cdo 1906/2002-41 a Krajského soudu v Praze ze dne 28. června 2002 č. j. 28 Co 208/2002-84, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčen v právu, zakotveném v čl. 37 odst. 3 a v čl. 38 Listiny základních práv a svobod. Uvedl, že Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací nesprávně aplikoval právní předpis na daný skutkový stav, když nevzal zřetel na tvrzený dovolací důvod - že řízení před odvolacím soudem bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí, což ve své podstatě obsahuje i důvod záležející v tom, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Poukázal na okolnosti, za nichž mu byly doručovány zásilky v měsíci srpnu a září roku 1997, na důkazy, jimiž prokázal, že v době doručování rozhodnutí se na uvedené adrese nezdržoval, na postup soudu, u kterého došlo ke změně soudce, aniž byl o tom informován, jakož i na doručování, ke kterému byla použita nesprávná obálka s doručenkou s modrým pruhem. K uvedenému měl soud přihlédnout při posuzování vykonatelnosti platebních výměrů a na základě toho pak nenařídit výkon těchto rozhodnutí.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Nejvyšší soud ČR v usnesení, kterým zamítl dovolání stěžovatele, nepochybil při výkladu a aplikaci §237 odst. 1 písm. c), odst. 3, §238a odst. 1 písm. c) a odst. 2, jakož i §241a odst. 2 písm. a), b) občanského soudního řádu, a tedy ani ve zjištění, že dovolání je nepřípustné. K obsahu usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 28 Ca 208/2002-84 nutno konstatovat, že jmenovaný soud přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně, jímž byl k uspokojení pohledávky ve výši 20.745,-Kč nařízen výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí, když rozhodnutí - označené platební výměry oprávněného shledal vykonatelnými a opodstatněně usnesení Okresního soudu v Nymburce č. j. 2 E 781/99-75 jako věcně správné potvrdil. V odůvodnění usnesení se soud II. stupně za použití §251 a §261 obč. soudního řádu vypořádal se všemi v odvolání uplatněnými námitkami, vztahujícími se k postupu soudu ve věci výkonu rozhodnutí, k doručování správních rozhodnutí a k jejich vykonatelnosti, a proto v dalším lze na toto odůvodnění odkázat.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný dle §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. prosince 2003