ECLI:CZ:US:2003:3.US.529.01
sp. zn. III. ÚS 529/01
Usnesení
III. ÚS 529/01
Ústavní soud rozhodl ve věci navrhovatele Ing. J. H., zastoupeného Mgr. J. K., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. června 2001 sp. zn. 26 Co 193/2001 a Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 21. března 2001 č. j. 8 C 123/2000-55, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal zrušení výše uvedených rozhodnutí soudu I. a. II. stupně a uvedl, že proti rozsudku Krajského soudu v Praze podal také dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů, když tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti [§72 odst. 1 písm. a), odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu rozsudku Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 22 Cdo 2014/2001 bylo zjištěno, že dovolání stěžovatele, podané proti rozsudku soudu II. stupně, bylo dne 13. března 2003 po jeho přezkoumání dle §242 odst. 1 a 3 občanského soudního řádu zamítnuto.
Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost nesměřuje proti rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně tvrzeného práva stěžovateli poskytuje, tj. proti výše citovanému rozsudku Nejvyššího soudu ČR, jde o návrh nepřípustný a proto bylo o něm rozhodnuto tak, jak ve výroku obsaženo [§43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. dubna 2003