ECLI:CZ:US:2003:3.US.54.03
sp. zn. III. ÚS 54/03
Usnesení
III. ÚS 54/03
Ústavní soud ČR rozhodl ve věci návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatele E. K., proti rozhodnutí odvolací komise Česko-německého fondu budoucnosti ze dne 9. 1. 2003, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatel podal dne 31. 1. 2003 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, který byl doručen Ústavnímu soudu dne 3. 2. 2003. Návrh směřoval proti rozhodnutí odvolací komise při Kanceláři pro oběti nacismu Česko-německého fondu budoucnosti ze dne 9. 1. 2003, jímž byla zamítnuta stížnost stěžovatele ve věci jeho odškodnění z uvedeného fondu, protože jeho další podání neobsahovalo nové skutečnosti, které by vedly k zařazení žádosti do vyšší kategorie.
Dříve než se Ústavní soud může zabývat zkoumáním podstaty věci, je povinen především zkoumat splnění podmínek pro zahájení řízení o ústavní stížnosti, stanovených zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Podle §72 odst. 1 písm. a) citovaného zákona může fyzická osoba nebo právnická osoba podat ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí, vydanému v řízení, jehož byla účastníkem, opatření nebo jinému zásahu orgánu veřejné moci, jestliže se domnívá, že takovým zásahem orgánu veřejné moci došlo k porušení základních práv a svobod chráněných Ústavou ČR nebo mezinárodními smlouvami.
Ústavní soud se proto nejdříve zabýval otázkou, zda předmětné rozhodnutí odvolací komise při Kanceláří pro oběti nacismu Česko-německého fondu budoucnosti je pravomocným rozhodnutím orgánu veřejné moci ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, resp. ve smyslu ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, které lze napadnout ústavní stížností. Ústavní soud při tomto posuzování dospěl k závěru, že Česko-německý fond budoucnosti nemá povahu orgánu veřejné moci České republiky, navíc odškodnění je poskytováno z nadačních prostředku německé nadace "Připomínka, odpovědnost a budoucnost" jako dobrovolné plnění, a proto rozhodnutí v těchto věcech nemůže být napadnuto ústavní stížností.
Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti podle ustanovení §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. března 2003