ECLI:CZ:US:2003:3.US.560.02
sp. zn. III. ÚS 560/02
Usnesení
III. ÚS 560/02
Ústavní soud rozhodl dne 25. března 2003, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Jiřího Muchy, ve věci navrhovatele J. H., zastoupeného Mgr. Ing. P. K., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 28. května 2002 sp. zn. 12 Co 596/2001 a Okresního soudu v Olomouci ze dne 13. června 2001 sp. zn. 14 C 42/2001, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozsudků, jimiž byl zavázán zaplatit žalobci 200.000,- Kč s příslušenstvím a náklady řízení před soudy obou stupňů. Uvedl, že podle jeho přesvědčení soudy rozhodly na základě důkazů, jejichž rozsah považuje za nedostatečný a na základě jejich hodnocení, které zvýhodnilo žalobce. Proto se cítí dotčen v právech zakotvených v čl. 4, čl. 36 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. l, čl. 2, čl. 4, čl. 81, čl. 87 odst. 1 písm. d) a v čl. 90, čl. 95 a čl. 96 Ústavy. Dále poukázal na okolnosti, za nichž proběhlo jednání o poskytnutí částky 200.000,- Kč, na rozpory, jež lze zjistit ve verzi, na základě které žalobce tuto u soudu vymáhal. Proti rozsudku odvolacího soudu podal také dovolání k Nejvyššímu soudu ČR, to však bylo usnesením č. j. 33 Odo 738/2002-119 ze dne 14. listopadu 2002 jako nepřípustné odmítnuto.
Podle ustanovení §72 odst. 1 písm. a) a §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný.
Z obsahu ústavní stížností napadeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, jímž bylo dne 28. května 2002 potvrzeno rozhodnutí soudu I. stupně o povinnosti stěžovatele zaplatit žalobci 200.000,- Kč s příslušenstvím i náklady řízení a rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení, zásah do práv, kterých se stěžovatel dovolává, zjištěn nebyl. Odvolací soud rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 13. června 2001
č. j. 14 C 42/2001-62, jakož i řízení, které mu předcházelo, přezkoumal v souladu s §212 občanského soudního řádu a opodstatněně jej jako věcně správný potvrdil. Postup obou soudů při provádění a hodnocení důkazů v předmětné věci nebyl v rozporu s §118a odst. 3, §119a, §120 a §132 občanského soudního řádu, soud II. stupně, který se vypořádal se všemi námitkami uplatněnými v odvolání, přiléhavým a vyčerpávajícím způsobem své rozhodnutí učiněné dle §219 občanského soudního řádu odůvodnil.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. března 2003