ECLI:CZ:US:2003:3.US.73.03
sp. zn. III. ÚS 73/03
Usnesení
III. ÚS 73/03
Ústavní soud ČR rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti R. M., zastoupeného JUDr. A. K., advokátem proti rozhodnutí Finančního úřadu v Hranicích ze dne 3. 1. 2001, č. j. 166/01/394921/3026, rozhodnutí Finančního ředitelství v Ostravě ze dne 13. 12. 2001, č. j. 4307/110/2001 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 9. 2002, č. j. 22Ca 63/2002-28, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení uvedených rozhodnutí, neboť se jimi cítí dotčen na svých základních právech, vyplývajících z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále "Listina"), čl. 1 a čl. 90 Ústavy ČR.
Napadeným rozhodnutím Finančního úřadu v Hranicích byla stěžovateli doměřena daň z příjmů fyzických osob za rok 1997 ve výši 683 224,- Kč. Napadeným rozhodnutím Finančního ředitelství v Ostravě bylo zamítnuto odvolání stěžovatele proti rozhodnutí Finančního úřadu. Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě bylo zrušeno rozhodnutí Finančního ředitelství a věc byla tomuto správnímu orgánu vrácena k dalšímu řízení.
V ústavní stížnosti stěžovatel obsáhle vypočítává své výhrady k postupu správce daně, odvolacího orgánu i krajského soudu, přičemž tyto převážně spočívají v tvrzených rozporech se zákonem č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů. Jak správce daně, tak odvolací orgán dle názoru stěžovatele nepostupovali v souladu se zákonem, čímž porušili ústavně zaručené právo stěžovatele na zákonný postup orgánů státní moci (čl. 2 odst. 3 Ústavy, čl. 2 odst. 2 Listiny). Krajský soud se dle stěžovatele nevypořádal řádně se všemi jeho námitkami, z čehož má vyplývat libovůle v rozhodování soudu, porušení práva na spravedlivý proces a popření právního státu (čl. 1 a 90 Ústavy a čl. 36 odst. 1 Listiny).
Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu"). Jedním z atributů ústavní stížnosti je přitom její subsidiarita, vyjádřená v ust. §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud ve své dosavadní judikatuře vychází z názoru, že ústavní soudnictví je založeno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž nelze protiústavnost napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, které jednotlivci zákon poskytuje.
V případě stěžovatelů dosud nebylo vydáno konečné rozhodnutí ve věci samé, neboť Krajský soud v Ostravě po zrušení původního rozhodnutí Finančního ředitelství vrátil věc tomuto orgánu k dalšímu řízení, v němž teprve dojde k novému rozhodnutí ve věci. Ústavní soud proto konstatuje, že nejsou vyčerpány procesní prostředky k ochraně práva stěžovatelů ve smyslu ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
Vzhledem k této skutečnosti soudce zpravodaj ústavní stížnost odmítl podle ust. §43 odst. 1 písm. e) ve spojení s §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu jako nepřípustný návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. února 2003
JUDr. Eliška Wagnerová soudce zpravodaj