ECLI:CZ:US:2003:3.US.74.03
sp. zn. III. ÚS 74/03
Usnesení
III. ÚS 74/03
Ústavní soud rozhodl dne 10. června 2003, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Jiřího Muchy, ve věci ústavní stížnosti P. kraje, zastoupeného JUDr. P. R., advokátem, proti zásahu státu - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, Ministerstva financí, Ministerstva vnitra a Ministerstva zdravotnictví, spočívajícím v předání zadlužených zdravotnických zařízení, podané spolu s návrhem na zrušení části věty druhé ustanovení §2 odst. 2 zák. č. 290/2002 Sb., ve znění "Příspěvkové organizace kraje zůstávají nositeli závazků", takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Návrhem, podaným Ústavnímu soudu osobně dne 11. února 2003, se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud přikázal České republice - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, Ministerstvu financí, Ministerstvu vnitra a Ministerstvu zdravotnictví učinit do jednoho měsíce od rozhodnutí Ústavního soudu v případě v ústavní stížnosti přesně označených nemocnic podle stavu jejich hospodaření ke dni 31. prosinci 2002 opatření k úhradě zhoršeného hospodářského výsledku. Spolu s předmětnou ústavní stížnosti dle §74 zák. č. 182/1993 Sb. stěžovatel podává návrh na zrušení části věty druhé ustanovení §2 odst. 2 zák. č. 290/2002 Sb., ve znění "Příspěvkové organizace kraje zůstávají nositeli závazků". Zásahem státu, spočívajícím v předání zadlužených zdravotnických zařízení, se cítí být dotčen v základním právu na samosprávu dle čl. 8, čl. 99, čl. 100 odst. 1, 3, 4 Ústavy, čl. 1 bodu 12 úst. zák. č. 347/1997 Sb., jakož i dle preambule a čl. 3 odst. 1 Evropské charty místní samosprávy, dále pak v základním právu vlastnickém dle čl. 11 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Z ústavní stížnosti a jejích příloh bylo zjištěno následující:
Na základě zák. č. 290/2002 Sb. ke dni 1. lednu 2003 z vlastnictví státu do vlastnictví P. kraje přešly věci, s nimiž byly příslušné hospodařit přesně označené bývalé státní příspěvkové organizace, takto nemocnice, které se tímto staly příspěvkovými organizacemi kraje. Z podkladů, jež má stěžovatel k dispozici, vyplývá, že hospodaření těchto zdravotnických zařízení je zatíženo neuhrazenou ztrátou z minulých let, včetně ztráty za rok 2002, v celkové výši 254.402.000,-Kč. Stěžovatel uvádí, že jakkoli jsou v předmětné věci dány důvody k podání návrhu na prohlášení konkursu, uplatnění tohoto postupu brání ustanovení §55 odst. 5 zák. č. 218/2000 Sb., jinému způsobu naložení s předmětným majetkem pak brání ustanovení §3 zák. č. 290/2002 Sb. Ústavní stížnost směřuje proti čtyřem orgánům státu, do jejichž působnosti dle stěžovatele daný problém patří a které dle jeho přesvědčení zapříčinily tvrzený zásah do práva kraje na samosprávu, protože nezajistily vyrovnané hospodaření uvedených příspěvkových organizací, nedostatečně jejich hospodaření kontrolovaly, ztráty v jejich hospodaření neřešily a nadále odmítají řešit (a to s poukazem na ustanovení §8, §53 odst. 2 a §74 zák. č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, §9 zák. č. 147/2000 Sb., o okresních úřadech, §7 a §10 zák. č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě, §56 odst. 5 zák. č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky, čl. CXVII bod 14 zák. č. 320/2002 Sb., o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů, §4 odst. 1 zák. č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Jak bylo již uvedeno, zásahem státu, spočívajícím v předání zadlužených zdravotnických zařízení, cítí se stěžovatel dotčen v základním právu na samosprávu dle čl. 8, čl. 99, čl. 100 odst. 1, 3, 4 Ústavy, čl. 1 bodu 12 úst. zák. č. 347/1997 Sb., jakož i dle preambule a čl. 3 odst. 1 Evropské charty místní samosprávy, dále pak v základním právu vlastnickém dle čl. 11 odst. 3 Listiny. Podává-li stěžovatel spolu s ústavní stížností rovněž návrh na zrušení části věty druhé §2 odst. 2 zák. č. 290/2002 Sb., ve znění "Příspěvkové organizace kraje zůstávají nositeli závazků", odůvodňuje jej tím, že k tvrzenému zásahu do ústavně chráněného práva na samosprávu došlo právě na základě aplikace předmětného zákonného ustanovení.
Na základě výzvy Ústavního soudu podle §42 odst. 4 a §76 odst. l zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, podaly k předmětné ústavní stížnosti vyjádření Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (dne 16. dubna 2003), Ministerstvo zdravotnictví (dne 14. dubna 2003), Ministerstvo vnitra (dne 8. dubna 2003), a Ministerstvo financí (dne 9. dubna 2003).
Ve svém vyjádření Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, Ministerstvo vnitra i Ministerstvo zdravotnictví s poukazem na zák. č. 320/2002 Sb. a zák. č. 2/1969 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zák. č. 147/2000 Sb., ve znění zák. č. 320/2001 Sb., zák. č. 425/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a zák. č. 218/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, namítají nedostatek pasivní legitimace v předmětném řízení před Ústavním soudem. Ministerstvo zdravotnictví nadto namítá i nepřípustnost ústavní stížnosti, kdy dle jeho názoru stěžovatel nedostál požadavkům, jež pro řízení o ústavní stížnosti plynou ze zásady subsidiarity.
Ministerstvo financí ve svém vyjádření vychází z odlišné interpretace relevantního jednoduchého práva, zejména pak zák. č. 218/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, poukazuje v tom rámci na omezené postavení okresních úřadů, jako zřizovatelů předmětných nemocnic, plynoucí z §55 odst. 5 uvedeného zákona. Ve vztahu k stěžovatelem namítanému dotčení v ústavním právu na samosprávu pak konstatuje, že nabytím účinnosti zák. č. 290/2002 Sb. došlo k přechodu majetku státu na kraje, a to nejen včetně veškerých s ním spjatých pasiv, nýbrž i aktiv, přičemž samotné právní postavení dotčených příspěvkových organizací, tj. i jejich závazků, tímto přechodem nedostálo žádné změny.
Dle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, Ústavní soud, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li podaný návrh nepřípustný a nestanoví-li tento zákon jinak. Nepřípustnost v řízení o ústavních stížnostech je pak dána deficitem naplnění podmínek, plynoucích ze zásady subsidiarity (§75 odst. 1), a to není-li dán důvod pro výjimku z uvedené zásady (§75 odst. 2).
S účinností ode dne 1. ledna 2003 dle §4 odst. 1 písm. c) a §82 až §87 zák. č. 150/2002 Sb., o soudním řádu správním, soudy ve správním soudnictví rozhodují o ochraně před nezákonným zásahem správního orgánu, kdy právo aktivní legitimace pro podání žaloby je zakotveno i pro právnické osoby (§2).
V posuzované věci se stěžovatel domáhá vydání nálezu, jímž by Ústavní soud zakázal přesně označeným správním orgánům pokračovat v porušování tvrzeného práva na samosprávu a jímž by přikázal těmto subjektům postup, který by tvrzený zásah odstranil. Procesním institutem uplatnění takto označeného práva je ale již uvedený postup dle soudního řádu správního. Neuplatnil-li stěžovatel předmětný procesní prostředek k ochraně práva, kdy Ústavní soud neshledal naplnění podmínek odlišného postupu dle §75 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., nezbylo než předmětnou ústavní stížnost z důvodu nepřípustnosti dle §43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.
Dle ustálené judikatury Ústavního soudu (usnesení sp. zn. III. ÚS 101/95 a další) návrh na zrušení právního předpisu, podaný dle §74 zák. č. 183/1993 Sb., sdílí osud ústavní stížnosti, je-li tato z procesních důvodů odmítnuta dle §43 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Pro uvedené Ústavní soud dle §43 odst. 2 písm. b) ve spojení s §43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, návrh na zrušení části věty druhé ustanovení §2 odst. 2 zák. č. 290/2002 Sb., ve znění "Příspěvkové organizace kraje zůstávají nositeli závazků", jako nepřípustný odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně , dne 12. června 2003
III. ÚS 74/03
OPRAVNÉ USNESENÍ
Předseda třetího senátu Ústavního soudu rozhodl dne 6. listopadu 2003 ve věci ústavní stížnosti P. kraje, zastoupeného JUDr. P. R., advokátem, R., proti zásahu státu - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, Ministerstva financí, Ministerstva vnitra a Ministerstva zdravotnictví, spočívajícím v předání zadlužených zdravotnických zařízení, podané spolu s návrhem na zrušení části věty druhé ustanovení §2 odst. 2 zák. č. 290/2002 Sb., ve znění "Příspěvkové organizace kraje zůstávají nositeli závazků", takto:
Na první straně usnesení ze dne 12. června 2003 č. j. III. ÚS 74/03-36 se zřejmá nesprávnost spočívající ve špatném datu opravuje tak, že slova: "Ústavní soud rozhodl dne 10. června 2003..." se nahrazují slovy: "Ústavní soud rozhodl dne 12. června 2003..."
Odůvodnění:
V usnesení, jímž bylo rozhodnuto o odmítnutí návrhu stěžovatele vedeného pod
sp. zn. III. ÚS 74/03, došlo při vyhotovení čistopisu nedopatřením k písařské chybě na první straně.
Výše zjištěná zřejmá nesprávnost se tímto usnesením, v souladu s §63 zákona
o Ústavním soudu a §164 občanského soudního řádu, opravuje.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. listopadu 2003