ECLI:CZ:US:2003:3.US.769.2000
sp. zn. III. ÚS 769/2000
Usnesení
Ústavní soud ČR rozhodl ve věci návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti T., a.s., zastoupené JUDr. E. J., advokátkou, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci č.j. 2 Ko 149/2000-458 ze dne 19. 10. 2000 ve spojení s usnesením Krajského obchodního soudu v Brně č.j. 46 K 27/2000-385 ze dne 25. 5. 2000 a usnesením Krajského obchodního soudu v Brně č.j. 46 K 27/2000-478 ze dne 29. 11. 2000, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatelka podala cestou faxového podání dne 29. 12. 2000 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti (dále jen "návrh"), který doplnila písemným podáním ze dne 31. 12. 2000, doručeným Ústavnímu soudu dne 2. 1. 2001. Návrh směřoval proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci č.j. 2 Ko 149/2000-458 ze dne 19. 10. 2000, jímž bylo odmítnuto pro nepřípustnost odvolání stěžovatelky proti usnesení Krajského obchodního soudu v Brně č.j. 46 K 27/2000-385 ze dne 25. 5. 2000. Usnesením soudu I. stupně byla stěžovatelka jako navrhovatelka v tomto řízení (spolu s dalšími dvěma navrhovatelkami) vyzvána k zaplacení zálohy na náklady konkursu ve výši 50.000,- Kč do 5 dnů od doručení tohoto usnesení. Ve stejnopisech tohoto usnesení bylo uvedeno nesprávné poučení o opravném prostředku, které pak soud I. stupně odstranil usnesením č.j. 46 K 27/2000-478 ze dne 29. 11. 2000. Podle názoru stěžovatelky bylo napadenými rozhodnutími porušeno ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a ustanovení čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR.
Ze spisového materiálu sp. zn. 46 K 27/2000 vedeného u Krajského soudu v Brně Ústavní soud zjistil, že napadeným usnesením Krajského obchodního soudu v Brně č.j. 46 K 27/2000-385 ze dne 25. 5. 2000 byla stěžovatelka vyzvána k zaplacení zálohy na náklady konkursu ve výši 50.000,- Kč do 5 dnů od doručení tohoto usnesení. Proti tomuto usnesení stěžovatelka podala odvolání, které Vrchní soud v Olomouci odmítl jako nepřípustné usnesením č.j. 2 Ko 149/2000-458 ze dne 19. 10. 2000. V odůvodnění uvedl, že podle §202 odst. 2 písm. a) občanského soudního řádu, ve znění platném do 31. 12. 2000 (dále jen "o.s.ř.") není odvolání přípustné proti usnesení, jímž se upravuje vedení řízení. Odvolací soud proto odvolání odmítl, protože směřovalo proti rozhodnutí, proti němuž není odvolání přípustné. Na této skutečnosti podle odvolacího soudu neměnilo nic ani to, že ve stejnopisech napadeného usnesení, doručených účastníkům řízení, bylo uvedeno chybné poučení o právu podat odvolání. V originále napadeného usnesení je uvedeno poučení správné. Odvolací soud však přes skutečnost odmítnutí odvolání věcně rozebral námitku stěžovatelky a vyslovil právní závěr týkající se podstaty této námitky.
Proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci podala stěžovatelka návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti a současně i dovolání.
O podaném dovolání rozhodl Nejvyšší soud ČR usnesením č.j. 29 Odo 62/2001-572 ze dne 26. 9. 2001 tak, že dovolání zamítl. V odůvodnění konstatoval, že dovolání bylo přípustné podle §238a odst. 1 písm. e) o.s.ř., avšak nebylo důvodné. Dále pak konstatoval, že právní závěr o odmítnutí odvolání, vyslovený odvolacím soudem byl správný.
Dříve než se Ústavní soud může zabývat věcným zkoumáním podané ústavní stížnosti, je povinen posoudit, zda jsou splněny předpoklady stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") pro řízení o ústavní stížnosti.
Podle §71 odst. 1 citovaného zákona je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje s výjimkou návrhu na obnovu řízení.
V předmětné věci současně s ústavní stížností bylo podáno dovolání, o němž Nejvyšší soud rozhodl tak, jak je výše uvedeno.
Vzhledem k tomu, že dovolání bylo podle §238a odst. 1 písm. e) o.s.ř. v předmětné věci nepochybně ze zákona přípustným opravným prostředkem, ústavní stížnost podaná před rozhodnutím o tomto opravném prostředku, je ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu návrhem nepřípustným.
Vzhledem k výše uvedenému nezbylo Ústavnímu soudu než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. dubna 2003