ECLI:CZ:US:2003:3.US.772.02
sp. zn. III. ÚS 772/02
Usnesení
III. ÚS 772/02
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ve věci navrhovatelky E. P., zastoupené Mgr. J. D., advokátem, o ústavní stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. září 2002 sp. zn. 58 Co 320/2002, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatelka, která se domáhala zrušení výše označeného rozhodnutí soudu, odůvodnila ústavní stížnost tím, že se postupem odvolacího soudu cítí dotčena v právu zakotveném v čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod. Uvedla, že proti usnesení soudu I. stupně, jímž byl nařízen výkon rozhodnutí ukládající jí povinnost vyklidit byt nacházející se v domě č. 12 na H. ul. v Praze 6 podala odvolání s poukazem na uzavření nové nájemní smlouvy s oprávněným. Soud II. stupně nevzal na uvedené zřetel, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 17. června 2002 sp. zn. 12 Nc 5528/2002 potvrdil bez nařízeného jednání, a tedy bez možnosti uplatnit námitky k tvrzením, učiněným oprávněným účastníkem. Podle jejího přesvědčení soud porušil i zásadu vyplývající z §122 obč. soudního řádu, dle níž má dokazování provádět soud při jednání.
Předsedkyně senátu Městského soudu v Praze ve svém vyjádření ze dne 28. března 2003 navrhla odmítnutí ústavní stížnosti jako nedůvodné a poukázala na vykonatelné rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 17. července 1997 č. j. 18 C 39/96-46 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 9. listopadu 1999 sp. zn. 16 Co 334/99, kterým byla stěžovatelce uložena povinnost vyklidit označený byt. Uvedla, že v odvolacím řízení soud postupoval v souladu s §253 odst. 1 obč. soudního řádu a s §52 odst. 1 exekučního řádu, a proto tedy byl oprávněn ve věci exekuce rozhodnout bez nařízeného jednání.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů, když tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, k ústavní stížnosti musí být kopie tohoto rozhodnutí připojena. Soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li nepřípustný [§72 odst. 1 písm. a), odst. 2 a 4, §43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu sdělení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 2. června 2003, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. září 2002 č. j. 58 Co 320/2002-16, sdělení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. září 2003 a kopie podání stěžovatelky ze dne 16. prosince 2002 bylo zjištěno, že tato dne 17. prosince 2002 podala u Obvodního soudu pro Prahu 6 dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. září 2002 sp. zn. 58 Co 320/2002, když byla o možnosti podání dovolání odvolacím soudem poučena, o dovolání dosud rozhodnuto nebylo.
S ohledem na výše uvedené, tj. na zjištění, že ústavní stížnost nesměřuje proti rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který k ochraně svých tvrzených práv stěžovatelka uplatnila, bylo rozhodnuto tak, jak ve výroku obsaženo [§43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších prostředků, sdělení Ústavního soudu publikované ve Sbírce zákonů č. 32/2003 Sb.].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. října 2003