ECLI:CZ:US:2003:3.US.94.03
sp. zn. III. ÚS 94/03
Usnesení
III. ÚS 94/03
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. H., zastoupeného JUDr. J. O., advokátem, proti zásahu orgánu veřejné moci ve věci vedené před Okresním soudem v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 10 C 473/95 a porušování ústavně zaručených práv obsažených v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, s návrhem na úhradu nákladů zastoupení, mimo ústní jednání dne 25. března 2003 soudcem zpravodajem JUDr. Jiřím Muchou, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností napadá stěžovatel nesprávný postup samosoudce
JUDr. B. ve věci sp. zn. 10 C 473/95, vedené před Okresním soudem v Jablonci nad Nisou, a tvrdí, že jeho jednáním bylo porušeno ústavně zaručené právo na spravedlivé projednání věci a způsobeny průtahy v řízení v trvání 6,5 roku, kdy "po tuto dobu soud ve sporné věci nekonal vůbec nic". Vadný postup spatřuje stěžovatel v tom, že označený soud zastavil svým usnesením ze dne 29. května 1996 (10 C 473/95-32) řízení; toto usnesení bylo zrušeno jako nezákonné usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec ze dne 19. listopadu 2002 (35 Co 574/2002-45); odvolací soud dospěl k závěru, že bylo doručeno na nesprávnou adresu a že bylo vydáno předčasně, neboť stěžovatel byl vyzván k zaplacení soudního poplatku za situace, kdy dosud ještě nebylo pravomocně rozhodnuto
o jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků. Stěžovatel tvrdí, že jmenovaný soudce nemohl nevědět, jako profesionál, čeho se dopouští, a posléze navrhl, aby Ústavní soud vydal nález, jímž jeho ústavní stížnost "zcela uzná".
Ústavní stížnost je nepřípustná.
Ústavní stížnost směřovala jednak proti nesprávnému úmyslnému postupu rozhodujícího samosoudce JUDr. B. ve věci Okresního soudu v Jablonci nad Nisou sp. zn. 10 C 473/95, jednak na průtahy v tomto řízení.
K prvnímu z těchto tvrzení se sluší uvést, že Ústavnímu soudu, jako soudnímu orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR), nepřísluší dle zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákona), jakkoli posuzovat, zda jmenovaný samosoudce vydal nezákonné usnesení o zastavení řízení, jak je vpředu označeno, úmyslně či nikoli. Ústavnímu soudu proto nezbylo než návrh v této části odmítnout, neboť k jeho projednání není příslušný [§43 odst. 1 písm. d) zákona].
V souvislosti s tvrzením stěžovatele stran průtahů v řízení před obecnými soudy je nutno konstatovat, že ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení (§75 odst. 1 zákona). Procesní postup při vyřizování stížností na průtahy v řízení před obecnými soudy je upraven v zákoně
č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů. Stížnosti na průtahy v řízení před okresními soudy vyřizuje předseda tohoto soudu; pokud je řízení prováděno jeho předsedou, jako samosoudcem, vyřizuje je předseda příslušného krajského soudu [§170 písm. c), §171 zákona č. 6/2002 Sb.]. Podle obsahu ústavní stížnosti stěžovatel možnost podání stížnosti na průtahy v řízení ve své věci - jde o opravný prostředek, jenž má ze zákona k dispozici - nevyužil.
Je tedy zřejmé, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; ústavní stížnost posoudil proto Ústavní soud v této části jako nepřípustnou (§75 odst. 1 zákona) a rozhodl o ní odmítavým výrokem [§43 odst. 1 písm. e) zákona].
Odmítavý výrok současně zakládá nedostatek zákonných důvodů pro stěžovatelův návrh na úhradu jeho nákladů zastoupení státem.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 25. března 2003