ECLI:CZ:US:2003:4.US.110.03
sp. zn. IV. ÚS 110/03
Usnesení
IV. ÚS 110/03
Ústavní soud rozhodl dne 3. července 2003 o ústavní stížnosti ing. A. B., zastoupeného JUDr. J. B., CSc., advokátem, proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 29. 6. 1998, čj. 15 C 96/96-87, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností ze dne 17. 2. 2003 stěžovatel navrhuje zrušení shora označeného rozsudku Okresního soudu ve Frýdku - Místku, které odůvodňuje tvrzením o porušení jeho práva na soudní ochranu ústavně zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť nesprávným postupem soudu mu byla odňata možnost jednat před soudem. Napadeným rozsudkem bylo k žalobě ing. J. S., CSc., rozhodnuto, že odpůrci M. -T., spol s r.o., a ing. S.B. jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně navrhovateli částku 125 000,- Kč se 17 % úrokem z prodlení od 26. 1. 1995 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku, a uhradit navrhovateli i náklady řízení ve výši 23 960,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právní zástupkyně. Stěžovatel, který do 16. 12. 1999 (právní moc rozhodnutí odboru matrik Obvodního úřadu Městské části Praha 1 ze dne 11. 12. 1996, čj. 6592/96, o povolení změny jména a příjmení) používal jméno S. B., tvrdí, že nevěděl o soudním řízení, z něhož vzešel napadený rozsudek, neboť byl v řízení zastoupen opatrovníkem. Rozsudek mu nebyl nikdy doručen a s jeho obsahem se seznámil s ním až dne 18. 12. 2002 v souvislosti s doručeným exekučním příkazem. Stěžovatel má za to, že byla-li mu nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem a v důsledku uplynutí všech lhůt nemůže uplatnit ani mimořádné opravné prostředky, je zde dán důvod pro aplikaci ustanovení §75 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, přičemž den, kdy se seznámil s obsahem napadeného rozsudku, pokládá za den, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Stěžovatel spojil s ústavní stížností návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku, které odůvodnil nařízenými srážkami z důchodu s tím, že výkon rozhodnutí pro něho znamená nepoměrně větší újmu než jaká může vzniknout jiným osobám při odložení vykonatelnosti.
Ze spisu Okresního soudu ve Frýdku - Místku, sp. zn. 15 C 96/96, který si Ústavní soud vyžádal, vyplynulo, že žalobou ing. J. S., CSc., bylo dne 10. 10. 1995 zahájeno řízení o částku 125 000,- Kč s příslušenstvím, kdy druhým odpůrcem byl ing. S. B., stěžovatel v řízení před Ústavním soudem. Stěžovatel byl několikrát obesílán na adresu V. 9 v Praze, z doručenky založené na č.l. 11 je zřejmé, že dne 3. 6. 1996 převzal návrh a předvolání k jednání, ze kterého se dopisem ze dne 9. 6. 1996 omluvil, požádal o odročení a vznesl námitky k žalobě (č.l. 13-14). Další předvolání převzal dne 11. 7. 1996 (č.l. 15) a dne 4. 10. 1996 (č.l. 17). Následná předvolání soudu byla vrácena zpět, a protože ani pátrání Okresního soudu ve Frýdku - Místku po pobytu stěžovatele prostřednictvím Policie ČR, Obvodního oddělení v Praze 1, Vězeňské služby ČR a Ministerstva vnitra, Centrálního registru obyvatel, bylo bezvýsledné, okresní soud ustanovil podle §29 odst. 2 o.s.ř. stěžovateli opatrovníka, kterému byl následně doručen i napadený rozsudek, který nabyl právní moci dne 3. 9. 1998. Jak vyplývá z vyžádaného spisu Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. 33 Nc 6928/2002, tento rozsudek se stal titulem pro nařízení exekuce k vydobytí pohledávky s příslušenstvím a nákladů nalézacího řízení.
Předtím než Ústavní soud přistoupí k věcnému pojednání ústavní stížnosti, vždy zkoumá, zda jsou splněny její formální náležitosti a podmínky přípustnosti. V projednávaném případě stěžovatel odůvodňuje přípustnost ústavní stížnosti ustanovením §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, podle kterého Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka její přípustnosti uvedená v odst. 1 citovaného ustanovení (tj. vyčerpání všech prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení), jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo. Pro aplikaci ustanovení §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu je tedy nutné současné splnění několika podmínek, a to, že stěžovatel je zasažen ve svých ústavně zaručených základních právech pravomocným rozhodnutím, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, stížnost svým významem podstatně přesahující jeho vlastní zájmy, byla podána ve lhůtě jednoho roku ode dne, kdy došlo ke skutečnosti, která je jejím předmětem, a splňuje všechny ostatní předpoklady k projednání.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost v rámci shora naznačeném a poté rozhodl, že podmínky pro neodmítnutí ústavní stížnosti nebyly v projednávaném případě naplněny. Stěžovatel sice napadá konečné pravomocné rozhodnutí soudu, avšak činí tak po stanovené jednoroční lhůtě. Ustanovení §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako skutečnost rozhodnou pro počítání roční lhůty stanoví den, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Pod touto skutečností je třeba rozumět den nabytí právní moci napadeného rozhodnutí, neboť toto rozhodnutí je předmětem ústavní stížnosti (srov. Filip J., Holländer P., Šimíček V., Zákon o Ústavním soudu, Komentář, 1. vydání, Praha, C.H.Beck, 2001, str. 341). Jak Ústavní soud zjistil ze spisu Okresního soudu ve Frýdku - Místku, sp. zn. 15 C 96/96, rozsudek ze dne 29. 6. 1998, čj. 15 C 96/96-87, nabyl právní moci dne 3. 9. 1998, konec lhůty tedy připadl na pátek 3. 9. 1999. Ústavní stížnost podaná k poštovní přepravě až dne 17. 2. 2003 tedy byla evidentně podána po lhůtě. V daných souvislostech pak Ústavní soud nepovažoval za nutné zabývat se hodnocením dalších podmínek, zejména, zda ústavní stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele, neboť pro přijetí ústavní stížnosti musí všechny podmínky splněny současně, což se, jak shora vyloženo, nestalo.
Ústavnímu soudu tedy nezbylo než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout z důvodu její nepřípustnosti.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 3. července 2003
JUDr. Vladimír Čermák
soudce zpravodaj