ECLI:CZ:US:2003:4.US.112.03
sp. zn. IV. ÚS 112/03
Usnesení
IV. ÚS 112/03
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Jiřího Muchy a JUDr. Evy Zarembové o ústavní stížnosti V. P., zastoupeného JUDr. V. P., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 12. 2002, sp. zn. 20 Co 375/2002, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníka řízení, a Mysliveckého sdružení S. - V., zastoupeného JUDr. J. P., advokátem, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se, s odvoláním na porušení práva na soudní ochranu domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Okresního soudu v Chrudimi ze dne 3. 11. 1999, čj. 6 C 110/97-116, jímž byla zamítnuta žaloba, kterou se stěžovatel domáhal zrušení rozhodnutí Mysliveckého sdružení S.-V., p. Řepníky ze dne 16. 5. 1997 o vyloučení stěžovatele z tohoto sdružení.
V ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že jeho návrh směřuje proti rozhodnutí krajského soudu, který změnil své dřívější pro stěžovatele příznivé rozhodnutí, neboť byl vázán závazným právním názorem dovolacího soudu, dle kterého řízení podle ust. §15 zák. č. 83/1990 Sb. opravňuje obecné soudy jen ke zjištění, zda stanovy přijaté spolky jsou závazné a zda rozhodnutí spolku bylo přijato zákonem a stanovami předvídaným způsobem a zda se právní skutečnost stala. S uvedeným názorem stěžovatel nesouhlasí, neboť nemá-li žalobce právo žádat soud o přezkoumání, zda spolek dodržuje zákonné předpisy, včetně jejich obsahového uplatnění, pak mu není poskytnuta žádná ochrana a je vystaven libovůli rozhodování žalovaného, kterému výhradně přísluší právo rozhodnout, jestli vytýkané jednání je hrubým porušení členské kázně.
Z obsahu uvedeného spisu Okresního soudu v Chrudimi Ústavní soud ověřil, že poté, co bylo ve věci několikrát rozhodováno, Nejvyšší soud ČR, který se věcí zabýval k dovolání žalovaného Mysliveckého sdružení S.-V., rozsudkem ze dne 29. 8. 2002, čj. 29 Cdo 1810/2000-149, pro nesprávné právní posouzení věci zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 3. 2000, sp. zn. 20 Co 408/99. V rozhodnutí uvedl, že ust. čl. 8 odst. 3 řádně registrovaných stanov mysliveckého sdružení, dle kterého může členská schůze na návrh výboru vyloučit ze sdružení člena, který hrubě nebo opakovaně do jednoho roku po uložení opatření dle odstavce 2 porušil členskou povinnost nebo porušil předpisy o myslivosti, zbraních, ochraně přírody apod., je ustanovení s relativně neurčitou hypotézou, jejíž výklad (potažmo právní posouzení věci) by bylo možno považovat za nesprávný jen tehdy, pokud by sdružení dospělo k určení hypotézy, jež by z objektivních (logických nebo věcných) hledisek nemohlo obstát. Dle názoru Nejvyššího soudu ČR se o takový případ nejedná a výklad čl. 8 odst. 3 stanov provedený orgánem sdružení, který jednání stěžovatele popsané v rozhodnutí o vyloučení kvalifikoval jako hrubé porušení povinnosti člena dodržovat ve sdružení zásady občanského soužití, nelze považovat za neúplný nebo nesprávný, ani za logicky či věcně neudržitelný. Krajský soud pak v souladu s uvedenými závěry Nejvyššího soudu ČR ústavní stížností napadeným rozhodnutím žalobu stěžovatele zamítl.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s připojeným spisem Okresního soudu v Chrudimi, sp. zn. 6 C 110/97, z hlediska kompetencí daných mu Ústavou ČR, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že tyto nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny základních práv a svobod, a dospěl k závěru, že není důvodná.
Podstatou ústavní stížnosti je polemika stěžovatele se závěry obecných soudů, které nevyhověly jeho žalobě, jíž se domáhal zrušení rozhodnutí o jeho vyloučení z mysliveckého sdružení.
Jak Ústavní soud ověřil, v dané věci byla žaloba stěžovatele, uplatněná dle §15 dle zák. č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, v souladu s nálezem Ústavního soudu, sp. zn. IV. ÚS 9/98 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu sv. 10, ročník 1998), přezkoumána za přiměřeného použití příslušných ustanovení občanského soudního řádu. Ve věci bylo několikrát rozhodováno a z obsahu spisu je patrno, že obecné soudy, včetně soudu dovolacího, se věcí stěžovatele zákonu odpovídajícím způsobem zabývaly, v odůvodnění uvedly, které skutečnosti mají za zjištěné, jakými úvahami se při rozhodování řídily a které předpisy aplikovaly. V této souvislosti Ústavní soud upřesňuje, že výklad jiných než ústavních předpisů a jejich aplikace při řešení konkrétních případů jsou záležitostí obecných soudů. Ústavní soud neposuzuje tedy zákonnost vydaných rozhodnutí, pokud jimi není porušeno ústavně zaručené právo.
Porušení stěžovatelem namítaného práva na spravedlivý proces stěžovatele však Ústavní soud neshledal. Toto právo totiž neznamená, že je jednotlivci zaručováno právo na rozhodnutí odpovídající jeho názoru. V konkrétním případě nelze dovozovat porušení práva na spravedlivý proces z právních závěrů, které vedly k pro stěžovatele nepříznivému rozhodnutí, kdy soudy konstatovaly, že aplikace a výklad příslušného ustanovení článku stanov, který umožňuje za zde uvedených podmínek vyloučení člena z mysliveckého sdružení, provedená orgánem tohoto sdružení, byla provedena v souladu se zákonem.
Za této situace, kdy, jak Ústavní soud ověřil, krajský soud rozhodoval v souladu s principy hlavy páté Listiny základních práv a svobod, jeho rozhodnutí, které je výrazem nezávislého soudního rozhodování, nevybočilo z mezí ústavnosti a sama skutečnost, že se stěžovatel neztotožňuje se závěry soudu, nemůže zakládat odůvodněnost ústavní stížnosti, nezbylo než návrh dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků odmítnout, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. listopadu 2003
JUDr. Pavel Varvařovský, v.r.
předseda senátu