ECLI:CZ:US:2003:4.US.156.03
sp. zn. IV. ÚS 156/03
Usnesení
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti Ing. B. L., zastoupeného Mgr. J. G., advokátem, směřující proti rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 17. prosince 2001, sp. zn. 10 To 445/2002, ve spojení s rozhodnutím Okresního soudu v Berouně ze dne 15. února 2002, sp. zn. 1 T 103/2001, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 17. března 2003 obdržel Ústavní soud ústavní stížnost, kterou se stěžovatel domáhal zrušení usnesení odvolacího soudu, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání do rozsudku soudu prvého stupně. Tímto soudem byl odsouzen pro trestný čin ublížení na zdraví dle ustanovení §224 odst. 1 a 2 trestního zákona k trestu odnětí svobody v trvání 20 měsíců, podmíněně odloženému na zkušební dobu tří let.
Při shromaždování podkladů k rozhodnutí bylo na výzvu Ústavního soudu o zaslání spisu vedeného ve věci u soudu prvého stupně pod sp. zn. 1 T 103/2001, dopisem ze dne 9. června 2003, sděleno Okresním soudem v Berouně, že předmětný spis byl zapůjčen Nejvyššímu soudu k dovolání stěžovatele.
Plénum Ústavního soudu s ohledem na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ze dne 12. listopadu 2002 ve věci stížnosti č. 46129/99 a č. 47273/99 přijalo závěr, že v případě podání mimořádného opravného prostředku a souběžně podané ústavní stížnosti je třeba na tuto hledět jako na nepřípustnou, a to až do rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Běh zákonné lhůty k podání ústavní stížnosti, ve smyslu ustanovení §72 odst. 2 zákona č. 182/93 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon"), počne běžet teprve dnem doručení rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku, a to bez ohledu na způsob, jakým o něm bylo rozhodnuto. Lhůta bude považována za zachovanou i ve vztahu k předchozímu pravomocnému rozhodnutí. Uvedený postup Ústavního soudu se však nevztahuje na obnovu řízení.
Uvedené závěry pléna byly 3. února 2003 publikovány jako sdělení Ústavního soudu pod č. 32/2003 Sb.
S ohledem na tento závěr a na skutečnost, že stěžovatel podal souběžně s ústavní stížností i dovolání, je ústavní stížnost podána předčasně, a proto ji Ústavní soud posoudil jako podání nepřípustné ve smyslu ustanovení §75 odst. 1 zákona, a jako takovou ji odmítl dle ustanovení §43 odst. 1 lit. e) zákona, aniž by vyzval stěžovatele k odstranění vad podání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 18. června 2003
JUDr. Pavel Varvařovskýsoudce zpravodaj