ECLI:CZ:US:2003:4.US.195.03
sp. zn. IV. ÚS 195/03
Usnesení
Ústavní soud ČR rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Miloslava Výborného a JUDr. Evy Zarembové, ve věci ústavní stížnosti A. S., zastoupené JUDr. P. T., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 1. 2003, čj. 15 Co 506/2002, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 2. 4. 2003 se stěžovatelka domáhala, aby Ústavní soud nálezem zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 1. 2003, čj. 15 Co 506/2002, kterým byl ve věci péče o nezletilého R. S.(syna stěžovatelky), o návrhu otce na snížení výživného, k odvolání matky změněn rozsudek soudu prvého stupně tak, že vyživovací povinnost otce se pro období uvedená v rozsudku snižuje na v rozsudku specifikované částky.
Stěžovatelka tvrdí, že jako matka nezletilého nesouhlasila s rozsudkem okresního soudu a nesouhlasí ani s napadeným rozsudkem odvolacího soudu, neboť oba vychází z neúplného zjištění skutkového stavu a z nesprávného hodnocení důkazů. Je přesvědčena, že odvolací soud neprovedl všechny navrhované důkazy, provedené důkazy nesprávně zhodnotil a dospěl k nesprávnému skutkovému posouzení věci. Takto bylo jí a jejímu synovi v řízení upřeno rovnoprávné postavení, a současně došlo k zásahu do práva na soudní ochranu, zakotveného v čl. 36 Listiny základních práv a svobod ("Listina"). Obecné soudy jednaly nejen v rozporu se zákonem (§153, §132, §120 odst. 2 o.s.ř.), ale v řízení nerespektovaly ani zvláštní ochranu dětí a mladistvých zaručenou čl. 32 Listiny.
Krajský soud v Plzni, jako účastník řízení, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že dle jeho přesvědčení nedošlo jeho postupem k zásahu do ústavních práv stěžovatelky. Odvolací soud provedl všechny stěžovatelkou navržené důkazy, až na jediný - výslech svědka, který měl potvrdit, že M. S., otec nezletilého, pracoval v restauraci Jaroslava P. M. S. to nepopřel, uvedl ale, že takto jen pomáhal manželce, která je v restauraci zaměstnána. Jaroslav P. soudu sdělil, že M. S. nikdy nebyl jeho zaměstnancem.
Ústavní soud poté, co se seznámil se shromážděnými podklady pro rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je třeba jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout, a to z následujících důvodů.
Dle názoru Ústavního soudu je ústavní stížnost v podstatě jen nesouhlasem stěžovatelky se závěry obecných soudů a opakováním argumentů uplatněných již v řízení před obecnými soudy, a nevyplývá z ní nic, co by posunulo projednávanou věc do ústavněprávní roviny. Věc byla posouzena v řádném dvouinstančním procesu a v právních závěrech obecných soudů neshledává Ústavní soud nic, co by opravňovalo jeho zásah, když, jak dal opakovaně najevo, není těmto soudům nadřízen, není ani vrcholem jejich soustavy a zejména "nepřehodnocuje" hodnocení důkazů uskutečněné obecnými soudy.
Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. srpna 2003
JUDr. Pavel Varvařovský
předseda senátu