ECLI:CZ:US:2003:4.US.203.03
sp. zn. IV. ÚS 203/03
Usnesení
IV. ÚS 203/03
Ústavní soud rozhodl dne 28. srpna 2003 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Miloslava Výborného a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti M. H., zastoupeného JUDr. J. M., advokátem, proti usnesení Vrchního státního zastupitelství v Praze, sp. zn. 2 VZv 9/2002, ze dne 30. 12. 2002, a usnesení Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 3 To 6/03, ze dne 24. 1. 2003, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud uložil Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze a Vrchnímu soudu v Praze, aby učinily všechny potřebné kroky k jeho propuštění na svobodu. K výzvě Ústavního soudu stěžovatel odstranil vady udělené plné moci a upřesnil své podání tak, že navrhl zrušení shora uvedených usnesení Vrchního státního zastupitelství a Vrchního soudu v Praze s tím, že nadále požadoval, aby Ústavní soud uložil týmž učinit všechny potřebné kroky k jeho propuštění na svobodu.
Jádrem ústavní stížnosti je tvrzení stěžovatele, že je držen ve vazbě v rozporu s čl.8 odst. 2, 5 Listiny základních práv a svobod. Je přesvědčen, že v době rozhodování Vrchního státního zastupitelství v Praze Vrchního soudu v Praze již u něho nebyly dány vazební důvody dle ustanovení §67 písm. a), c) trestního řádu ani vazební důvody dle §71 odst. 4 trestního řádu. V ústavní stížnosti po rekapitulaci jednotlivých rozhodnutí týkajících se jeho vazebního uvěznění podrobně argumentuje, proč dle jeho názoru nejsou důvody vazby u něho naplněny.
Ústavní soud vyžádal si kopii vyšetřovacího spisu Policie České republiky - Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality služby kriminální policie a vyšetřování ČTS:OKFK-137/9-2003. Z tohoto spisu je patrno, že trestní řízení vedené proti stěžovateli již nyní vykazuje znaky výrazné komplikovanosti (spis sám představuje mnoho tisíc listů), přičemž delikt, z něhož byl stěžovatel obviněn, nelze v žádném případě považovat za bagatelní.
Ústavní soud mnohokráte vyložil ve svých rozhodnutích, že veden zásadou subsidiarity není povolán k tomu, aby se stával přezkumnou instancí soudů, a nikoli pouze soudů, aby přehodnocoval skutkové a právní závěry orgánů veřejné moci. Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocovat dokazování provedená v předcházejícím řízení ani tehdy, pokud by se s ním neztotožňoval a není ani úkolem Ústavního soudu, aby polemizoval s právními závěry orgánů veřejné moci, ledaže by způsob prováděného dokazování nebo právní závěry z něho vyvozené porušovaly stěžovatelova ústavně zaručená práva. Právě o takovou situaci jde i v daném případě. Ústavní soud se neztotožňuje se stěžovatelovým přesvědčením, že jsou porušována jeho základní práva, a ježto Ústavnímu soudu nenáleží hodnotit otázky, k jejichž hodnocení je povolán, v daném případě Vrchní soud v Praze, resp. Vrchní státní zastupitelství v Praze, nemohl jinak než podanou ústavní stížnost jako zcela neopodstatněnou odmítnout podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění. Ani vrchní státní zastupitelství ani vrchní soud ve svých rozhodnutích ústavní stížností napadených nevybočily ze svých pravomocí, svá rozhodnutí řádně odůvodnily a Ústavní soud neshledává na nich nic svévolného, extrémně nesouladného s vykonanými skutkovými zjištěními ani nic extrémně rozporného s principy spravedlnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 28. srpna 2003
JUDr. Pavel Varvařovský
předseda senátu