ECLI:CZ:US:2003:4.US.212.03
sp. zn. IV. ÚS 212/03
Usnesení
IV. ÚS 212/03
Ústavní soud rozhodl dne 26. listopadu 2003 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Miloslava Výborného a JUDr. Jiřího Muchy ve věci ústavní stížnosti V. P., zastoupené JUDr. B. M., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2002, čj. 22 Co 285/2002-225, a usnesení Okresního soudu v Kolíně ze dne 6. 5. 2002, čj. 4 C 134/92-210, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Řádně zastoupená stěžovatelka přípustnou ústavní stížností, ke které je oprávněna a k jejímuž projednání je Ústavní soud příslušný, brojí proti rozhodnutím obecných soudu tak, jak jsou shora uvedena.
V ústavní stížnosti, která nevykazuje formálních vad, namítá stěžovatelka, že byla naříkanými rozhodnutími zkrácena ve svých právech garantovaných jí čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, aniž by však toto své konstatování náležitým způsobem, tedy potřebnou ústavně právní argumentací, zdůvodnila.
Ústavní soud vyžádal příslušný spis Okresního soudu v Kolíně, z něhož, jakož i z ústavní stížnosti samotné, zjistil následující skutečnosti.
Napadeným usnesením soudu prvého stupně bylo rozhodnuto o přiznání znalečného Vysokému učení technickému v Brně ve výši celkem 512,50 Kč. Proti tomuto usnesení se stěžovatelka , v řízení před obecnými soudu žalobkyně, odvolala, avšak Krajský soud v Praze svým usnesením ze dne 17. 9. 2002 rozhodnutí soudu prvého stupně jako věcně správné potvrdil. Stěžovatelka má za to, že krajský i okresní soud postupovaly chybně, upozorňuje na zjevný omyl ve výroku usnesení soudu prvého stupně, který určil odměnu za 3,5 hodiny práce po 150,-- Kč ve výši 437,50 Kč, vyslovuje přesvědčení, že o nákladech řízení bylo rozhodnuto ještě před vydáním napadeného usnesení rozsudkem téhož soudu z 25. 9. 2000 a vytýká odvolacímu soudu, že neoprávněně změnil v odůvodnění svého usnesení hodinou sazbu odměny z 150,-- Kč na 125,-- Kč za hodinu tak, aby výsledná částka odpovídala částce ve výroku soudu prvého stupně uvedené.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud není povolán k tomu, aby byl další instancí v obecném soudnictví a není jeho úkolem zabývat se eventuelním porušením běžných práv fyzických osob, jež jsou chráněna obyčejnými zákony. Tím méně pak je Ústavní soud povolán k tomu, aby svým rozhodováním opravoval zjevné chyby v psaní a počtech (touto chybou usnesením soudu prvého stupně vskutku trpí), neboť k tomu existují jiné instrumenty občanského soudního řízení.
Z obsahu spisu je jednoznačně patrno, že napadenými usneseními nebyla dotčena naprosto žádná ústavní práva stěžovatelky, která je navíc v hlubokém omylu, tvrdí-li, že podstatou výroku usnesení je povinnost zaplatit částku 512,50 Kč. O této povinnosti bude totiž rozhodnuto až v konečném rozhodnutí ve věci samé, stěžovanými rozhodnutími žádná povinnost ani stěžovatelky ani v řízení žalovaného Okresního bytového podniku, s. p. v likvidaci, se sídlem v Kolíně, založena nebyla a ani býti nemohla.
Zjevně neopodstatněný návrh musí senát Ústavního soudu bez přítomnosti účastníků odmítnout podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění. Ježto právě o takový případ v dané věci šlo, nemohlo býti rozhodnuto jinak, než jak ve výroku uvedeno.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 26. listopadu 2003
JUDr. Pavel Varvařovský
předseda senátu