ECLI:CZ:US:2003:4.US.23.02
sp. zn. IV. ÚS 23/02
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Miloše Holečka a JUDr. Evy Zarembové o ústavní stížnosti Ing. M. H., zastoupeného JUDr. P. Č., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Brně z 5.11.2001 sp. zn. 8 To 311/2001 takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel navrhuje zrušení uvedeného usnesení Krajského soudu v Brně jako odvolacího soudu ve věci svého odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, jímž byl uznán vinným z trestného činu porušení povinnosti v řízení o konkursu (§126 trestního zákona), za což mu byl uložen peněžitý trest ve výši 35 000 Kč, a pro případ nevykonání peněžitého trestu náhradní trest odnětí svobody na dva měsíce. Usnesením odvolacího soudu bylo odvolání jako nedůvodné zamítnuto.
Stěžovatel popírá spáchání trestného činu, pro který byl odsouzen. Nesouhlasí se závěry soudů, že po prohlášení konkursu na společnost s ručením omezeným, jejímž byl likvidátorem, nespolupracoval přes výzvy s konkursním správcem a přes opakované urgence nepředložil seznam majetku a závazků uvedené společnosti, a to ani poté, co mu uvedenou povinnost uložil Krajský obchodní soud v Ostravě svým usnesením.
Stěžovatel má za to, že trestného činu se nedopustil neboť nenaplnil znaky jeho skutkové podstaty zejména po materiální stránce. Jeho jednání pak nedosáhlo dostatečného stupně společenské nebezpečnosti, zejména po přihlédnutí ke způsobu jeho jednání, okolnostem, osobě a pohnutce. Namítá, že nebyl objektivně schopen splnit svou povinnost likvidátora ani ke dni prohlášení konkursu, ani později, neboť mu nebyly vráceny veškeré účetní a evidenční doklady. Pověřená účetní nevypracovala účetní závěrku, byť ji opakovaně k tomu vyzýval, s poukazem na technické problémy a na neuhrazený honorář. Předání dokladů urgoval přitom i správce konkursní podstaty. Stěžovatel má za to, že všechny své povinnosti, jež mohl, po prohlášení konkursu splnil.
Stěžovatel tvrdí, že rozhodnutími trestních soudů bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a došlo k porušení zákona (čl. 95 Ústavy). Dále namítá porušení čl.39 Listiny požadujícího zákonné vymezení skutkové podstaty trestného činu, zejména nebyla, jak tvrdí, vzata na zřetel nepatrná společenská nebezpečnost trestného činu (§3 trestního zákona) neboť nebyl schopen splnit svou povinnost vyplývající z jeho funkce likvidátora.
Krajský soud v Brně ve svém vyjádření poukazuje na odůvodnění svého usnesení. Odvolací soud nezjistil namítaná porušení pravidel trestního procesu.
Krajské státní zastupitelství v Brně se vzdalo svého postavení vedlejšího účastníka (§28 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu).
Z návrhu na zahájení řízení s přílohami, vyjádření účastníka řízení a připojeného spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 6 T 204/2000 bylo zjištěno, že rozsudkem Městského soudu v Brně z 10.4.2001 č.j. 6 T 204/2000 - 110, který nabyl právní moci 5.11.2001, byl navrhovatel (obžalovaný v trestním řízení soudním) shledán vinným, "že jako likvidátor úpadce E. spol. s r.o. "v likvidaci" se sídlem v Ostravě-Přívoz, H. 20, na kterou byl usnesením Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 24.11. 1999, sp. zn. 33 K 37/98, prohlášen konkurz, v době od prosince 1999, kdy byl vyzván správcem konkurzní podstaty JUDr.B. J. o předložení seznamu majetku a závazků na základě §17 zákona č. 328/91 Sb. o konkurzu a vyrovnání, přes několikeré telefonické a písemné urgence a osobní jednání toto nesplnil. Dále do dnešního dne nesplnil ani usnesení Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 7.3.2000, sp. zn. 33K 37/98, na základě něhož měl ve lhůtě do 15 dnů od jeho doručení citovaného usnesení sestavit a odevzdat správci konkurzní podstaty seznam majetku a závazků úpadce s uvedením jeho dlužníků, věřitelů a jejich adres, odevzdat správci konkurzní podstaty obchodní knihy úpadce i všechny potřebné doklady a poskytnout mu nutná vysvětlení, přičemž byl soudem současně vyrozuměn o trestních následcích svého jednání, pokud by jím hrubě ztěžoval postup řízení, tedy - po prohlášení konkurzu hrubě ztěžoval výkon funkce správce konkurzní podstaty a tím ohrozil úplné a správné zjištění majetku patřícího do konkurzní podstaty. Tím spáchal trestný čin porušení povinnosti v řízení o konkurzu a vyrovnání podle §126 trestního zákona a za to se mu ukládá podle §126 trestního zákona, za použití §53 odst. 1,2 písm. a), odst. 3, §54 odst. 1 trestního zákona peněžitý trest ve výši 35 000,- (třicetpět) tisíc) Kč.
Podle §54 odst. 3 trestního zákona, se stanoví pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání 2(dvou) měsíců."
Krajský soud v Brně usnesením z 5.11.2001 č.j. 8 To 311/2001 - 134 rozhodl, že podle §256 tr. řádu se odvolání obžalovaného zamítá.
Ústavní stížnost představuje polemiku s právním hodnocením stěžovatelova chování v roli likvidátora obchodní společnosti jako specifikovaného trestného činu a nepopírá tento skutek. Ústavní soud v této souvislosti již mnohokrát připomněl, že není povolán k přehodnocování výkladu zákonů provedeného obecnými soudy v trestním řízení, ledaže takový výklad představuje porušení základních práv a svobod vyjádřených zejména v Listině. Klíčové pro posouzení věci je tedy uplatnění zásady zákonného vymezení trestných činů podle čl. 39 Listiny. Toto vymezení se může zakládat na odkazu trestního zákona na další právní předpisy, v našem případě na zákon č.328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání. Smyslem §126 trestního zákona je účinný postih chování, které narušuje řádný průběh konkursu. Cílem konkursu je přitom maximální uspokojení oprávněných pohledávek subjektu v úpadku. Jeho předpokladem je zjištění majetkových poměrů úpadce, mimo jiné na základě jeho účetnictví. Pochopitelným zákonným požadavkem je povinnost bezodkladně po prohlášení konkursu předložit a předat správci konkursní podstaty veškerou účetní dokumentaci (§17 odst.1). Za povinnou fyzickou osobu v případě konkursu právnické osoby zákon výslovně (§17 odst.3) určuje jejího likvidátora. V případě, že taková účetní dokumentace je právě zapůjčena externímu účetnímu za účelem zpracování účetnictví, je povinností likvidátora bezodkladně usilovat o její vrácení, nikoli zajišťovat jeho další zpracování, zvláště u externího účetního a v případě jeho neochoty dokumentaci vrátit informovat správce a žádat o úřední asistenci. Zákon neukládá povinnost zajistit zpracování účetnictví. Srovnatelné kroky už jsou úkolem konkursního správce. Stěžovatelův postup, který hájí, ve svém důsledku realizaci konkursu jen protahuje.
Jestliže soudy stěžovatelovo jednání hodnotily jako trestné porušení povinnosti v řízení o konkursu, nedopustily se za daných okolností v trestním právu nepřípustného rozšiřujícího výkladu skutkové podstaty, v jejíž legální definici se hovoří o "maření" a "ztěžování". Činnost likvidátora takovým ztěžováním bezpochyby je. K námitce, že nebyla vzata na zřetel osobnost stěžovatele, lze uvést, že je profesionálním likvidátorem, který by měl dobře znát své povinnosti. Likvidátorem společnosti, vůči níž byl prohlášen konkurs, se ostatně stal dobrovolně v očekávání výdělku. Druh a výše uloženého trestu se přitom Ústavnímu soudu jeví jako adekvátní; u této skutkové podstaty lze uložit trest výrazně vyšší.
Ústavní soud připomíná, že je oprávněn závěry obecných soudů o druhu a výši trestu uloženého v mezích sazeb předpokládaných příslušným ustanovením trestního zákona přezkoumávat jen při zřejmém a extrémním nesouladu mezi skutkovými zjištěními a aplikovanými zákonnými ustanoveními. Z uvedených důvodů senát Ústavního soudu dospěl k jednomyslnému závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný a proto jej mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) a §19 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Proti usnesení není přípustné odvolání.
V Brně dne 4. března 2003
JUDr. Pavel Varvařovský
předseda senátu