ECLI:CZ:US:2003:4.US.292.02
sp. zn. IV. ÚS 292/02
Usnesení
IV. ÚS 292/02
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti J. N., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 3. 2002, čj. 18 Co 551/2001-408, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se, s odvoláním na porušení čl. 7, čl.12 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl 38 odst.2 Listiny základních práv a svobod, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 15. 5. 2001, čj. P 15/74-337, jímž bylo rozhodnuto, že omezení způsobilosti k právním úkonům stěžovatele na základě rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 4. 12. 1973, sp. zn. 4 Nc 712/73, se nezrušuje. Současně vyslovil přípustnost dovolání ve věci. Přípisem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 16. 9. 2002 bylo Ústavnímu soudu sděleno, že ve věci bylo podáno dovolání a spis tohoto soudu byl postoupen Nejvyššímu soudu ČR k rozhodnutí. Stěžovateli byl pro řízení o dovolání ustanoven advokát.
Plénum Ústavního soudu na svých neveřejných zasedáních konaných ve dnech 14. a 21. 1.2003, s ohledem na názor Evropského soudu pro lidská práva, vyslovený v rozhodnutí ze dne 12. 11. 2002 ve věci stížnosti č. 46129/99 a č. 47273/99, přijalo závěr, že v případě podání mimořádného opravného prostředku a souběžně podané ústavní stížnosti bude ústavní stížnost považována za přípustnou až po rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku, s výjimkou rozhodnutí o obnově řízení. Běh zákonné šedesátidenní lhůty k podání ústavní stížnosti dle ust.§72 odst. 2 zák.č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, počne běžet teprve dnem doručení rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku, s výjimkou rozhodnutí o obnově řízení, a to bez ohledu na způsob rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Lhůta bude považována za zachovanou i ve vztahu k předchozímu pravomocnému rozhodnutí.
Uvedené závěry Ústavního soudu byly v souladu s ust. §2 odst. 1 písm. b) zák. č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv, publikovány ve formě sdělení pod č. 32/ 2003 Sb.
Ústavní soud rozhodl o návrhu stěžovatele, který dosud nebyl zastoupen právním zástupcem ve smyslu ust.§30 odst.1 a §31 odst.2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, aniž by vyhověl požadavku stěžovatele o prodloužení lhůty k odstranění vad podání, odůvodněné tím, že advokát ustanovený mu pro řízení o dovolání bude patrně k jeho žádosti ustanoven i pro zastupování u Ústavního soudu, neboť právě s ohledem na závěry, uvedené v citovaném stanovisku pléna Ústavního soudu, by i v tomto případě bylo nutné (až do doby rozhodnutí o podaném dovolání) odmítnout ústavní stížnost podanou právně kvalifikovaným zástupcem a odpovídající požadavkům zákona, jako nepřípustnou.
Vzhledem k tomu, že stěžovatel podal souběžně s ústavní stížností i dovolání, uvedený závěr pléna Ústavního soudu je nutné aplikovat i na projednávanou věc, a ústavní stížnost proto posuzovat jako návrh předčasný, který nezbylo než dle §43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnout jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. března 2003
JUDr. Eva Zarembová
soudce zpravodaj