ECLI:CZ:US:2003:4.US.315.03
sp. zn. IV. ÚS 315/03
Usnesení
IV. ÚS 315/03
Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky C. L., s. r. o., zastoupené JUDr. F. N., advokátem, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 3. 2003, čj. 13 Cmo 346/2002-34, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem, doručeným Ústavnímu soudu dne 9. 6. 2003, se C. L., s. r. o. (dále jen "stěžovatelka") domáhala, aby Ústavní soud nálezem zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 3. 2003, čj. 13 Cmo 346/2002-34, kterým byl potvrzen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. 11. 2002, čj. 54 Cm 191/2001-20, jímž byla zamítnuta její žaloba o určení práva na oddělené uspokojení pohledávky v konkursním řízení.
Stěžovatelka tvrdí, že napadeným rozsudkem byla porušena její ústavně zaručená základní práva zakotvená v čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod ("Listina").
Vrchní soud v Praze, jako účastník řízení, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že nesouhlasí s tvrzením stěžovatelky o zásahu do jejích ústavních práv, stejně jako s její právní argumentací, a uvedl důvody. Namítl nepřípustnost ústavní stížnosti pro nevyčerpání dovolání přípustného podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Ústavní soud si vyžádal spis Městského soudu v Praze, sp. zn. 54 Cm 191/2001,
z něhož zjistil, že dne 9. 6. 2003 bylo tomuto soudu doručeno dovolání stěžovatelky proti ústavní stížností napadenému rozsudku Vrchního soudu v Praze. K této skutečnosti, tedy situaci, kdy souběžně s ústavní stížností bylo podáno dovolání, plénum Ústavního soudu, s ohledem na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ze dne 12. listopadu 2002 ve věci stížnosti č. 46129/99 a č. 47273/99, přijalo závěr, který byl publikován jako sdělení Ústavního soudu č. 32/2003 Sb., dle něhož v případě podání mimořádného opravného prostředku a souběžně podané ústavní stížnosti je třeba na tuto hledět jako na nepřípustnou, a to až do rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Běh zákonné lhůty k podání ústavní stížnosti, ve smyslu ustanovení §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), počne běžet teprve dnem doručení rozhodnutí
o opravném prostředku, a to bez ohledu na způsob rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Lhůta bude považována za zachovanou i ve vztahu k předchozímu pravomocnému rozhodnutí. Uvedený postup Ústavního soudu se však nevztahuje na obnovu řízení.
Na základě výše uvedených skutečností proto soudce zpravodaj dospěl k názoru, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, a tudíž se jedná o ústavní stížnost nepřípustnou ve smyslu §75 odst. 1 zákona. Proto ji podle §43 odst. 1 písm. e) zákona odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. července 2003