ECLI:CZ:US:2003:4.US.320.03
sp. zn. IV. ÚS 320/03
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 13. listopadu 2003 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Elišky Wagnerové a JUDr. Miloslavem Výborným ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. L.K., zastoupeného JUDr. M. S., advokátem, proti průtahům v řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 3 T 48/2003, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Ústavní soud obdržel dne 11. 6. 2003 ústavní stížnost stěžovatele, který se domnívá, že v řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 3 T 48/2003, jakož i v přípravném řízení mu předcházejícím, byly postupem orgánů činných v trestním řízení způsobeny průtahy a porušeno jeho právo na spravedlivý proces.
Jak stěžovatel uvádí, ve výše uvedené trestní věci vedené u Městského soudu v Brně byla porušena jeho práva vyplývající z čl. 2 odst. 2, čl. 3 odst. 3, čl. 4 odst. 1, čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a odst. 2, čl. 38 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Porušení čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 1 a čl. 11 odst. 1 Listiny vidí stěžovatel v tom, že státní moc se v jeho trestní věci uplatňuje nad rámec stanovený jí zákonem, když dochází k nedodržování lhůt, o stěžovateli jsou uváděny vědomé nepravdy s úmyslem zakrýt průtahy a stanovuje se mu povinnost zcela mimo meze dané zákonem tím, že došlo k zajištění majetku stěžovatele ve výši trojnásobně převyšující škodu, která měla být údajným trestným činem způsobena. K zásahu do práv stěžovatele chráněných čl. 3 odst. 3 Listiny došlo dle něj tím, že orgány činné v trestním řízení použily proti stěžovateli to, že on uplatňuje svá zákonem a ústavními předpisy mu daná práva, když své průtahy odůvodnily právě aktivitou a uplatňováním práv stěžovatele. K porušení čl. 36 odst. 1, odst. 2 Listiny došlo dle názoru stěžovatele tím, že soud nerozhodl v zákonných lhůtách o věci, o níž je povinen na základě podaného návrhu (a dokonce i bez něj) rozhodnout. Zásah do práva garantovaného čl. 38 odst. 2 Listiny stěžovatel spatřuje v tom, že ve věci jsou opakované průtahy. Porušení čl. 40 odst. 3 Listiny pak stěžovatel vidí ve faktu, že celé trestní řízení směřuje proti stěžovateli a státní zástupkyně nevyhodnocuje stejně důkazy v neprospěch a ve prospěch stěžovatele. Vzhledem k výše uvedenému proto stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud vyslovil, že v přípravném řízení trestním, nyní vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 3 T 48/2003, byly způsobeny průtahy a o obžalobě bylo rozhodnuto na podkladě nikoliv objektivně zjištěného skutkového stavu věci, čímž bylo porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces. A dále má Ústavní soud nařídit věcně a místně příslušnému soudu, aby konal ve věci podaného návrhu na omezení zajištění majetku stěžovatele podaného dne 10. 3. 2003 k Městskému soudu v Brně ke sp. zn. 3 T 48/2003, neboť usnesením státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 19. 1. 2000, sp. zn. 3 KZv 180/99, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 8. 2. 2000, sp. zn. 9 To 73/2000, byl zajištěn majetek stěžovatele v nezákonné výši a tím porušena zásada ukládání povinností jen v mezích zákona a nezákonně narušeno vlastnické právo stěžovatele.
Z ústavní stížnosti, jejích příloh a ze spisového materiálu bylo zjištěno následující. Dne 21. 10. 1999 bylo stěžovateli sděleno obvinění pro trestný čin podvodu dle ustanovení §250 odst. 1 a odst. 4 trestního zákona. Dne 19. 1. 2000 státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství usnesením sp. zn. 3 KZv 180/99 rozhodla na podkladě ust. §47 odst. 1, odst. 2 trestního řádu tak, že určila k zajištění nároku poškozených České pojišťovny a. s. centrála Praha a pojišťovny Kooperativa a. s., které podaly návrhy na zajištění nároku na náhradu škody a jsou v trestní věci poškozenými podle §43 odst. 2 tr. řádu, části majetku stěžovatele v rozhodnutí specifikovaného. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel stížnost, která byla usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 8. 2. 2000, sp. zn. 9 To 73/2000 jako nedůvodná zamítnuta.
Stěžovatel si dále dne 6. 9. 2002 podal proti průtahům v řízení vedeném Policejním prezidiem ČR, Úřadem služby kriminální police a vyšetřování obecné kriminality, Praha, pod ČTS: PPR-4/KPV-OK-7-02, ústavní stížnost, o níž Ústavní soud rozhodl usnesením ze dne 24. 3. 2003, sp. zn. IV. ÚS 591/02 tak, že ji jako zjevně neopodstatněnou odmítl.
Dne 24. 2. 2003 podala Krajská státní zástupkyně v Brně k Městskému soudu v Brně obžalobu na stěžovatele, ve kterém mu kladla za vinu, že se měl dopustit trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) trestního zákona, trestného činu pojistného podvodu podle §250a odst. 1, odst. 4 písm. b) trestního zákona ve stadiu pokusu dle §8 odst. 1 trestního zákona, téhož trestného činu, částečně ve stadiu pokusu, a trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 trestního zákona ve stadiu pokusu dle §8 odst. 1 trestního zákona.
Dne 18. 4. 2003 předložil podle §188 odst. 1 písm. a) trestního řádu Městský soud v Brně věc k rozhodnutí o příslušnosti Vrchnímu soudu v Olomouci, neboť na základě předběžného projednání obžaloby dospěl k závěru, že není příslušný k projednání věci. Vrchní soud v Olomouci dne 24. 7. 2003 rozhodl usnesením sp. zn. 1 Ntd 11/03 podle §24 odst. 1 trestního řádu tak, že příslušným k projednání trestní věci stěžovatele pro trestnou činnost vymezenou v obžalobě Krajského státního zastupitelství v Brně, sp. zn. 3 KZv 180/99, je Městský soud v Brně.
V mezidobí stěžovatel zaslal Ústavnímu soudu tuto ústavní stížnost. Řízení o ní bylo usnesením ze dne 7. 7. 2003, sp. zn. IV. ÚS 320/03 přerušeno vzhledem k řízení probíhajícímu právě u Vrchního soudu v Olomouci. Poté, co bylo ohledně příslušnosti soudu rozhodnuto, mohl Ústavní soud přistoupit k vlastnímu projednání návrhu stěžovatele.
Ústavní soud konstatuje, že důvodné průtahy v řízení představuji tzv. jiný zásah do základních práv stěžovatele (čl. 87 odst. 1 Ústavy ČR a dále §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů), zakotvených v čl. 38 odst. 2 a také v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Dle citovaných ustanovení má každý právo na projednání své věci bez zbytečných průtahů, resp. v přiměřené lhůtě. Ústavní soud již dříve judikoval, že při zkoumání práva na projednání věci v přiměřené lhůtě je třeba vzít v úvahu nejen chování, resp. nečinnost na straně soudu, ale též chování účastníka, pokud jde o jeho přístupy, a konečně i složitost samotného předmětného sporu (srov. II.ÚS 445/98, Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 14, díl II., C. H. Beck, 1999, str. 117)
K tvrzení stěžovatele ohledně průtahů v řízení si Ústavní soud vyžádal vyjádření předsedy senátu Městského soudu v Brně, který projednává výše uvedenou věc. Předseda senátu k ústavní stížnosti a tvrzením stěžovatele sdělil, že projednávaná věc je velmi složitá a vzhledem k novele trestního zákona provedené zákonem č. 265/2001 Sb., kterou došlo k navýšení škody dle §89 odst. 11 trestního zákona v rozsahu "značné" o pětinásobek oproti původnímu stavu, je Městský soud v Brně od účinnosti této novely příslušný k projednání i tak rozsáhlé věci, kterou se před novelou zabýval v rámci jednoměsíčního nápadu senát zdejšího krajského soudu. Na obtížnost posuzování věci poukazuje i s ohledem na výše citované rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, kde vrchní soud konstatuje nesprávnosti v podané obžalobě Krajského státního zastupitelství v Brně a její částečnou nepřezkoumatelnost. Předseda senátu pak za současné situace považuje žádost stěžovatele o omezení zajištění majetku za předčasnou, neboť nebyly provedeny žádné důkazy ani zjištěny nové okolnosti týkající se důvodnosti a rozsahu použití tohoto institutu oproti přípravnému řízení a dále nebyla zjištěna nepřiměřenost ohledně hodnoty zajištěného majetku (č. l. 1912 spisu). Předseda senátu doplnil své vyjádření ještě po hlavním líčení ve věci, které proběhlo dne 20. 10. 2003, o informaci, že během přerušení jednání neformálně obhájci stěžovatele sdělil, nechť doloží výpisem z katastru nemovitostí vlastnictví předmětných nemovitostí, kterých se omezení týká a rovněž znalecké posudky, ze kterých by byla patrna hodnota jednotlivých částí majetku, aby mohlo být rozhodnuto v souladu se žádostí stěžovatele o vynětí některých nemovitostí z režimu omezení dispozičního práva. K podpoře svých tvrzení o složitosti případu předseda senátu doplnil, že k odročenému hlavnímu líčení na 15. 12. 2003 bylo předvoláno asi 8 znalců z různých lékařských oborů.
Ústavní soud k výše uvedenému konstatuje, že návrh stěžovatele shledal zjevně neopodstatněným. Stěžovatelovými namítanými tvrzeními ohledně průtahů v přípravném řízení se Ústavní soud nezabýval, jelikož tyto byly již posouzeny v jeho rozhodnutí ze dne 24. 3. 2003, sp. zn. IV. ÚS 591/02. Bylo by také nadbytečné zabývat se těmito námitkami ve fázi, kdy již bylo přípravné řízení ukončeno a tudíž by konstatování případných průtahů bylo pouhým formálním akademickým výrokem.
Pokud se týká samotného řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 3 T 48/2003, Ústavní soud tvrzené průtahy v řízení také neshledal. Přestože Ústavní soud dříve judikoval, že průtahy v řízení nelze ospravedlnit přetíženosti soudů, jelikož "je věcí státu, aby organizoval své soudnictví tak, aby principy soudnictví zakotvené v Listině a Úmluvě byly respektovány a případné nedostatky v tomto směru nemohu jít k tíži občanů, kteří od soudu právem očekávají ochranu svých práv v přiměřené době" ( nález sp. zn. IV. ÚS 55/94, Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 2., Praha, C. H. Beck 1995, str. 39) a tudíž nelze přisvědčit tvrzení předsedy senátu nalézacího soudu, je zřejmé, že se jedná o složitou věc a díky rozsáhlému dokazování i časově náročnou. V postupu městského soudu tedy nelze spatřovat porušení práv stěžovatele garantovaných v čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny, neboť řízení není zatíženo zbytečnými nebo neodůvodněnými průtahy. Navíc vyhovění návrhu stěžovatele a nařízení Městskému soudu v Brně konat ve věci podaného návrhu na omezení zajištění majetku by bylo neefektivním zásahem do činnosti nalézacího soudu a de facto deklaratorním výrokem za situace, kdy předseda senátu vyzval právního zástupce stěžovatele, aby dodal aktuální podklady pro rozhodnutí o omezení zajištění majetku. Nicméně Ústavní soud dodává, že zajištění majetku stěžovatele trvá velice dlouho dobu, a proto by předseda senátu měl po obdržení všech podkladů neprodleně ve věci omezení tohoto zajištění jednat.
Ústavní soud se dále neztotožnil se stěžovatelovými námitkami ohledně porušení jeho práv zakotvených v čl. 3 odst. 3, čl. 11 odst. 1 a čl. 40 odst. 3 Listiny, neboť jeho argumentace směřuje přímo k hodnocení trestního řízení a provádění dokazování. K tomu Ústavní soud dodává, že mu nepřísluší právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů, do ní je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena stěžovatelova základní práva a svobody chráněná ústavním pořádkem České republiky. Stejně tak se Ústavní soud nemůže zabývat hodnocením provádění důkazů ve fázi probíhajícího řízení.
Vzhledem k výše uvedenému nezbylo Ústavním soudu než návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. listopadu 2003
JUDr. Pavel Varvařovský, v. r.
předseda IV. senátu Ústavního soudu