ECLI:CZ:US:2003:4.US.321.03
sp. zn. IV. ÚS 321/03
Usnesení
Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti R. O., zastoupeného JUDr. L. M., advokátem, proti postupu Okresního soudu v Ostravě ve věci návrhu na povolení obnovy řízení v trestní věci Vojenského obvodového soudu v Prešově, sp. zn. T 25/82, 2 T 80/85, 4 Rtv 62/91 a 4 Rtv 63/91, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 11. 6. 2003 se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil dopis předsedy Okresního soudu Ostravě ze dne 30. 4. 2003, sp. zn. Spr 9126/2003 a dopisy soudkyně Okresního soudu Ostravě ze dne 4. 2. 2003 a 26. 3. 2003, sp. zn. O Nt 1211/2002, a témuž soudu uložil rozhodnout o jeho návrhu na povolení obnovy řízení ze dne 12. 6. 2002, doplněnému dne 27. 12. 2002.
Stěžovatel uvedl, že rozsudkem Vojenského obvodového soudu v Prešově ze dne 10. 11. 1981, sp. zn. T 166/81, byl uznán vinným trestným činem nenastoupení služby v ozbrojených silách podle §269 odst. 1 tr.zák. a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 2 let nepodmíněně. Dne 12. 6. 2002 se obrátil na Okresní soud v Ostravě s návrhem na povolení obnovy řízení. Soudkyně okresního soudu mu však sdělila, že okresní soud není oprávněn ve věci rozhodovat, neboť by zjevně zasáhl do rozhodnutí dnes již soudu cizího, tj. soudu Slovenské republiky. Toto stanovisko potvrdil i předseda okresního soudu dopisem ze dne 30. 4. 2003. Stěžovatel tvrdí, že uvedeným postupem okresního soudu bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo na spravedlivý proces, zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ("Listina"), a že byl v rozporu s čl. 38 odst. 1 Listiny odňat svému zákonnému soudci. Poukázal na judikaturu Ústavního soudu, i na judikaturu obecných soudů, kdy návrhům v obdobných věcech bylo vyhověno.
Po přezkoumání, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem, dospěl Ústavní soud k názoru, že se jedná o ústavní stížnost nepřípustnou ve smyslu §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"). Podle cit. ustanovení zákona ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. V daném případě ústavní stížnost směřuje proti způsobu vyřízení stížnosti na nečinnost soudu, resp. průtahy v řízení, předsedou okresního soudu dopisem ze dne 30. 4. 2003. Pro takový případ zákon č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve svém ust. §174 odst. 2 stěžovateli umožňuje, má-li zato, že stížnost, kterou podal u příslušného orgánu státní správy soudu, jím nebyla řádně vyřízena, požádat předsedu krajského soudu, aby přešetřil způsob vyřízení stížnosti vyřizované předsedou okresního soudu. Z odůvodnění ústavní stížnosti nevyplývá, že by stěžovatel uvedeným způsobem postupoval. Tato skutečnost ovšem v řízení o ústavní stížnosti představuje neodstranitelný nedostatek podmínek řízení.
Na základě výše uvedených skutečností proto soudce zpravodaj dospěl k názoru, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, a tudíž se jedná o ústavní stížnost nepřípustnou ve smyslu §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Proto ji podle §43 odst. 1 písm. e) cit. zákona odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. června 2003
JUDr. Pavel Varvařovský
soudce zpravodaj