ECLI:CZ:US:2003:4.US.346.03
sp. zn. IV. ÚS 346/03
Usnesení
IV. ÚS 346/03
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové ve věci návrhu E. K., na přezkoumání ústavnosti a zákonnosti postupu při provádění referenda o přistoupení České republiky k Evropské unii, konaného ve dnech 13. a 14. 6. 2003, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním, předaným k poštovní přepravě dne 24. 6. 2003 a doručeným Ústavnímu soudu následujícího dne, stěžovatelka zpochybňovala výsledek referenda o přistoupení České republiky k Evropské unii, neboť považuje za nepřijatelné, že občan mohl při hlasování před volební komisí prokázat svoji totožnost jak občanským průkazem, tak i cestovním pasem, v němž není vyznačeno jeho bydliště. Jak dále namítá, jestliže se v minulosti přestěhoval a nenahlásil změnu své adresy, může figurovat na seznamu voličů (oprávněných občanů) i v několika místech. Dle tvrzení navrhovatelky tato možnost potom mohla vést k tomu, aby občan v případě, že by si takové jednání předsevzal, hlasoval ve více okrscích. Nejedná se přitom o možnost pouze hypotetickou, neboť ji navrhovatelka spolu s několika přáteli údajně vyzkoušela, a to bez jakýchkoliv problémů. Jak závěrem ve svém podání uvádí, zmíněná "benevolence nebo procesní chyba mohla o několik procent ovlivnit voličskou účast".
Ústavní soud poté, co posoudil podání z pohledu formálních předpokladů nezbytných pro jeho věcné projednání, je nucen připomenout, že dle zákona každý občan oprávněný hlasovat v referendu může podat návrh na rozhodnutí o tom, zda postup při provádění referenda o přistoupení České republiky k Evropské unii je v souladu s ústavním zákonem o referendu o přistoupení České republiky k Evropské unii nebo se zákonem vydaným k jeho provedení [§125d odst. 1. zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; srov. i čl. 87 odst. 1 písm. m) úst. zák. č. 1/1993 Sb., Ústavy České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů].
Jinými slovy, občan může napadat rozpornost označeného postupu s citovanými zákony, nikoliv již tyto zákony samotné bez dalšího. Jak plyne z obsahu podání navrhovatelky, tato v podstatě nesouhlasí s platnou právní úpravou, pročež lze její podání chápat jako návrh směřující vůči předmětnému ustanovení §24 odst. 3 zák. č. 114/2003 Sb., o provádění referenda o přistoupení České republiky k Evropské unii a o změně některých zákonů (zákon o provádění referenda), zakládajícímu možnost občana při hlasování v referendu o přistoupení České republiky k Evropské unii prokázat svoji totožnost a státní občanství ČR předložením mj. i cestovního pasu.
Okruh aktivně legitimovaných subjektů pro podání návrhu na zrušení zákonů, jiných právních předpisů nebo jejich jednotlivých ustanovení vymezuje §64 zák. č. 182/1993 Sb. Je zjevné, že navrhovatelka pod něj nespadá.
Ústavní soud jako orgán veřejné moci vychází při výkonu své jurisdikce důsledně z principu, že co do případů, mezí a způsobů může uplatňovat státní moc jen v zákonném a ústavním rámci (čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR), což je v právním státě condicio sine qua non pro jakoukoliv legitimní činnost jeho orgánů. Proto Ústavní soud podání navrhovatelky podle §43 odst. 2 písm. b) ve spojení s §43 odst. 1 písm. c) téhož zákona, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítl jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným. Z těchto důvodů potom již také nevyzýval navrhovatelku k odstranění formální vady návrhu, spočívající v absenci kvalifikovaného právního zastoupení v řízení před Ústavním soudem (§30 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb.), když vzal v úvahu jednak povahu navrhovatelkou uplatňovaných argumentů a z nich plynoucích důsledků, jakož i ust. §125d odst. 3 zák. č. 182/1993 Sb.,
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. července 2003
JUDr. Pavel Varvařovský
předseda senátu