ECLI:CZ:US:2003:4.US.377.03
sp. zn. IV. ÚS 377/03
Usnesení
IV. ÚS 377/03
Ústavní soud ČR rozhodl dne 15. října 2003 ve věci ústavní stížnosti V. S., bez právního zastoupení, jemuž je advokátem určen Českou advokátní komorou JUDr. T. R., advokát, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 3. 2002, čj. 3 Nt 357/2001-86, a postupu jmenovaného soudu při rozhodování o přípustnosti vydání k výkonu trestu na území Slovenské republiky, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 14. 7. 2003 se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud rozsudkem (správně nálezem) zrušil rozsudek (správně usnesení) Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 3. 2002, čj. 3 Nt 357/2001-86, jeho vydání do ciziny jako nepřípustné zamítl, propustil jej z vydávací vazby a přiznal mu náhradu škody.
Vzhledem k tomu, že podání nemělo náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), byl stěžovatel přípisem ze dne 4. 9. 2003 (doručení vykázáno dne 5. 9. 2003) vyzván k odstranění vad návrhu, tj. k zaslání plné moci a advokátem sepsaného návrhu v požadovaném počtu vyhotovení, k čemuž mu byla stanovena lhůta do 30. 9. 2003. Současně byl poučen, že po marném uplynutí stanovené lhůty může být jeho návrh ve smyslu §43 odst. 1 písm. a) zákona odmítnut. K podrobnějšímu vysvětlení mu bylo zasláno poučení o tom, jakým způsobem a za jakých podmínek je možné obrátit se na Ústavní soud.
Podáním ze dne 29. 9. 2003, doručeným Ústavnímu soudu dne 1. 10. 2003, stěžovatel požádal o prodloužení lhůty k odstranění vad návrhu s odůvodněním, že Českou advokátní komorou jemu ustanovený advokát zastupování odmítl. Stěžovateli tedy byla lhůta prodloužena do 27. 10. 2003.
Dne 9. 10. 2003 Českou advokátní komorou ustanovený advokát JUDr. T. R. Ústavnímu soudu sdělil, že s ohledem na nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. I. ÚS 752/02 lze předpokládat, že ústavní stížnost bude odmítnuta jako nepřípustná pro nevyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva. Za tohoto stavu je přesvědčen, že ústavní stížnost nelze podat. Průběžnými dotazy bude ověřovat, zda ministr spravedlnosti rozhodl o povolení vydání a pokud stěžovatel bude na tom bude trvat, bude na toto rozhodnutí reagovat případnou ústavní stížností.
Ústavní soud vyžádal spis Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 3 Nt 357/2001, a po opětovném přezkoumání podmínek řízení před Ústavním soudem dospěl k názoru, že se jedná o ústavní stížnost nepřípustnou pro nevyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, ve smyslu §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), a to z následujících důvodů.
Z vyžádaného spisu Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 3 Nt 357/2001, plyne, že stěžovatel podal proti ústavní stížností napadenému usnesení stížnost, kterou Vrchní soud v Olomouci zamítl usnesením ze dne 3. 4. 2002, sp. zn. 5 To 67/2002. Usnesení o přípustnosti vydání stěžovatele tak nabylo právní moci dne 3. 4. 2002. Tato skutečnost však sama o sobě ještě neznamená, že k vydání stěžovatele do ciziny dojde. Podle ust. §382 odst. 1 tr. řádu totiž vydání do ciziny povoluje ministr spravedlnosti, je-li přípustné. Z vyžádaného spisu neplyne, že by příslušné povolení ministr spravedlnosti vydal, naopak z přípisu advokáta JUDr. T. R., který je určen k zastupování stěžovatele, doručeného Ústavnímu soudu dne 9. 10. 2003, jest mít za prokázané, že toto rozhodnutí dosud učiněno nebylo. Nebyl tedy dosud vyčerpán poslední prostředek, který zákon poskytuje k ochraně práva stěžovatele, a jeho stížnost je tudíž nutno pokládat za nepřípustnou. Takový závěr ostatně odpovídá i existující judikatuře Ústavního soudu (viz nález I. ÚS 752/02), od níž není důvodu se odchylovat.
Z uvedených důvodů Ústavní soud netrval na odstranění vady podání, spočívající v nedostatku právního zastoupení advokátem. Pro úplnost však Ústavní soud uvádí, že určení advokáta podle §18 zák.č. 85/1996 Sb., v platném znění, samo o sobě nelze považovat za plnou moc ve smyslu §30 a §31 zákona.
Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako nepřípustný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 15. října 2003
JUDr. Miloslav Výborný
soudce zpravodaj