ECLI:CZ:US:2003:4.US.39.03
sp. zn. IV. ÚS 39/03
Usnesení
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Miloslava Výborného a JUDr. Evy Zarembové, ve věci ústavní stížnosti J. M., , zastoupeného JUDr. Z. S., advokátem, směřující proti průtahům v řízení o obnově vedeném u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 1 Nt 362/2002, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 20. ledna 2003 obdržel Ústavní soud ve lhůtě dle ustanovení §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), ústavní stížnost, kterou se stěžovatel domáhal zamezení v průtazích v řízení o návrhu na povolení obnovy řízení, který podal dne 22. ledna 2001.
Původním rozhodnutím obecných soudů byl stěžovatel shledán vinným ze spáchání trestného činu podvodu dle ustanovení §250 odst. 1 a 4 trestního zákona, za což mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 5 a půl roku. Stěžovatel však nenastoupil k výkonu trestu a v současné době se ukrývá. Navrhl obnovu řízení ve věci. Zejména se domáhal provedení výslechu svědků, kteří také byli předvolání k jednání na 13. prosince 2001. Toto jednání se však neuskutečnilo, neboť stěžovatel se k němu nedostavil. Byla zjištěna závada v doručení a s ohledem na tuto skutečnost soud odročil jednání na neurčito. Stěžovatel se obrátil na předsedu senátu s návrhem na postup podle ustanovení §282 odst. 1 trestního řádu, a nařízení výslechů svědků prostřednictvím policejního orgánu. Současně upozornil na možnost ovlivňování svědků M. H., na kterého podala manželka stěžovatele trestní oznámení. Krajský soud však takto nepostupoval.
Dopisem ze dne 25. října 2002 se stěžovatel obrátil na předsedu soudu se stížností na průtahy v řízení, ke které mu pověřený místopředseda předseda soudu sdělil, že se ztotožňuje se stanoviskem předsedy senátu, že nelze konat veřejné zasedání, aniž by vyrozumění o něm bylo doručeno odsouzenému (tedy stěžovateli).
Stěžovatel tedy v ústavní stížnosti napadá, že pověřený senát odmítá ve věci jednat v jeho nepřítomnosti, ačkoliv tak lze postupovat podle oddílu druhého, hlavy dvacáté trestního řádu, upravující řízení proti uprchlému. V uvedeném postupu spatřuje zásah do svých základních práv a svobod zaručených v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), který zaručuje projednání věci veřejně, včas a bez zbytečných průtahů. Proto požaduje, aby Ústavní soud konstatoval, že Krajský soud v Plzni porušil čl. 38 odst. 2 Listiny, když nepostupoval podle ustanovení §282 odst. 1 trestního řádu.
K ústavní stížnosti se na základě výzvy vyjádřil účastník řízení - Krajský soud v Plzni, prostřednictvím místopředsedy soudu. Ten uvedl, že předsedovi senátu bylo již v roce 2002 navrženo, aby ve stěžovatelově věci zvážil vedení řízení jako proti uprchlému, ve smyslu ustanovení §302 a násl. trestního řádu. Aplikace tohoto postupu v daném řízení je však problematická a rozhodně není možné takový postup předsedovi senátu nařídit. Dále odkázal na již dříve zaslané vyjádření předsedy senátu 1 Nt. Ten ve svém vyjádření konstatoval, že řízení o návrhu na obnovu řízení je návrhovým řízením, ve kterém je nutná účast odsouzeného, jakožto navrhovatele. Odsouzený se domáhá jednání soudu, na druhé straně však svým postupem znemožňuje, aby krajský soud mohl ve věci jednat. Předseda senátu 1 Nt ve svém vyjádření rovněž odkázal na vyjádření, které Ústavnímu soudu zaslal k věci vedené pod sp. zn. I. ÚS 460/02, v němž podrobně uvedl okolnosti, které jej vedly k uvedenému postupu.
Ústavní soud po seznámení se s přeloženými údaji shledal, že ústavní stížnost není důvodná. Vycházel přitom z následujících úvah:
Obnova řízení je mimořádným opravným prostředkem. Ten může, za zákonem stanovených podmínek, uplatnit účastník řízení, který se domnívá, že ve skončeném řízení bylo rozhodnuto v jeho neprospěch z toho důvodu, že nebyla známa nějaká podstatná skutečnost, která mohla mít vliv na rozhodnutí. Řízení o obnově je tedy jediným řízením, u kterého může stíhaná osoba dát podnět k jeho zahájení. Jedná se tedy o řízení návrhové, na rozdíl od všech ostatních postupů, které v trestním řízení přicházejí v úvahu. Postup soudů, resp. orgánů činných v trestním řízení, je v tomto případě jiný a je upraven v samostatné hlavě devatenácté (§277 až §289) trestního řádu. Prvním krokem k obnově řízení je řízení o návrhu na povolení obnovy, které je upraveno v ustanovení §282 a násl. trestního řádu. Pro řízení o návrhu na povolení obnovy jsou v citovaném ustanovení stanoveny limity pro zajištění nezbytných podkladů. Jedná se o dokazování, které má probíhat podle hlavy páté (§89 až §118 trestního řádu), ve zvláště naléhavých případech je pak možno k zajištění důkazního materiálu použít i prostředků stanovených v hlavě čtvrté (§67 až §88a trestního řádu). Současně je dána soudu možnost, je-li podán návrh na povolení obnovy ve prospěch obviněného, přerušit či odložit výkon jeho trestu. Naproti tomu hlava dvacátá upravuje zvláštní druhy řízení, proti mladistvým (§291 - §301 trestního řádu) a proti uprchlému (§302 - §306a trestního řádu). Trestní řízení proti uprchlému lze zahájit proti tomu, kdo se vyhýbá trestnímu řízení.
Vedle sebe tedy stojí dva zvláštní druhy řízení, k nimž může dojít jen za předem a jasně stanovených podmínek a v rámci přesně stanovených mezí. Pokud trestní řád rozlišuje mezi vlastním trestním řízením a řízením o návrhu na obnovu řízení, není možno tyto pojmy zaměňovat či směšovat pouze proto, že se jedná o řízení v trestních věcech, resp. jen proto, že oba druhy řízení jsou upraveny v sousedních hlavách trestního řádu. Dle čl. 2 odst. 2 Listiny lze státní moc uplatňovat jen v mezích a způsobem, který stanoví zákon, v daném případě trestní řád. Pro zachování spravedlivého procesu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 38 Listiny je nezbytné, aby soudy postupovaly striktně podle dikce zákona. Volný výklad některých zákonem upravených pojmů by byl porušením spravedlivého procesu, byť by byl pro stěžovatele, vůči němuž je proces veden, možná příznivější. Takovým postupem by byla porušena rovnost stran, resp. byla by porušena zásada, že ve stejných případech postupuje soud stejně.
Pokud tedy stěžovatel ve své ústavní stížnosti namítal, že Krajský soud v Plzni v jeho věci porušil zákon tím, že při řízení o návrhu na obnovu řízení proti němu nekonal řízení jako proti uprchlému, konstatuje Ústavní soud, že byť trestní řád takový postup vysloveně nezakazuje, z povahy věci vyplývá, že s ním nepočítá.
Za dané situace a vzhledem ke všem zde uvedeným okolnostem Ústavní soud shledal předloženou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou, a proto ji dle ustanovení §43 odst. 2 lit. a) zákona odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 25. srpna 2003
JUDr. Pavel Varvařovskýpředseda senátu