ECLI:CZ:US:2003:4.US.413.03
sp. zn. IV. ÚS 413/03
Usnesení
IV. ÚS 413/03
Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti C. P., a.s., zastoupené Ing. J. H., předsedou představenstva a Ing. P. P., členem představenstva, právně zastoupeného JUDr. M. S., advokátem, proti rozhodčímu nálezu Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky ze dne 11. dubna 2003, sp. zn. Rsp 177/02, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem, doručeným Ústavnímu soudu dne 31. 7. 2003, se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky (dále jen "rozhodčí soud"). Tímto rozhodnutím bylo rozhodnuto [výrok pod bodem 1. písm. a), b), c), d)] o povinnosti stěžovatele, takto žalovaného v řízení před rozhodčím soudem, poskytnout žalobci (nyní vedlejšímu účastníkovi) blíže specifikované plnění. Rovněž jím byl zamítnut (výrok pod bodem 2.) návrh stěžovatele "na úhradu nákladů ve výši 1.021.380,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 5,5 % p.a. ode dne 10. 6. 2002 do zaplacení".
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti zrekapituloval materiální podstatu věci, jež byla projednávána před rozhodčím soudem, přednesl v ní svá tvrzení ohledně pochybení, která shledává jak v tomto řízení samotném, tak i jeho konečném výsledku a v návaznosti na to namítal dotčení v jeho ústavně zaručeném základním právu na soudní ochranu zakotveném v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Po přezkoumání ústavní stížnosti, z hlediska naplnění jejích procesních předpokladů a podmínek stanovených zákonem, dospěl Ústavní soud k závěru, že se jedná o návrh nepřípustný, a to z důvodů dále uvedených.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem. Je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, přičemž za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení [§72 odst. 1 písm. a), §75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon")].
Ústavní soud konstatuje, že pokud se strany (stěžovatel a vedlejší účastník) dohodly, že o jejich majetkovém sporu rozhodne rozhodčí soud, i když jinak by byla dána pravomoc soudu (§2 odst. 1 zák. č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů) a tímto dispozičním úkonem nahradily pořad práva, potom za uvedené procesní situace v důsledku této skutečnosti z vlastního a svobodného rozhodnutí stěžovatel nevyčerpal procesní prostředky, které zákon k ochraně tvrzeného práva poskytuje [obdobně např. usnesení ve věci sp. zn. III. ÚS 460/01 (uveřejněné pod č. 41 in: Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 24, Vydání 1., Praha, C. H. Beck 2002, str. 563 a násl.), sp. zn. II. ÚS 443/01, sp. zn. IV. ÚS 174/02]. Tento závěr je reflexí shora citovaného ustanovení §75 odst. 1 a zákona, v němž má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů (Ústavního soudu) do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, což znamená, že ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva, nastupujícím tehdy, kdy náprava před těmito orgány veřejné moci již není (standardním postupem) možná. To ovšem za předpokladu, kdy stěžovatel tento pořad práva výběrem ze stávajících alternativ soudního řízení z vlastní svobodně projevené vůle nevyloučí tím, že zvolí - jako v projednávané věci - postup, jímž dá přednost řízení před rozhodčím soudem.
S ohledem na důvody takto vyložené Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh jako nepřípustný podle ust. §43 odst. 1 písm. e) zákona odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. října 2003
JUDr. Eva Zarembová
soudce zpravodaj