ECLI:CZ:US:2003:4.US.42.03
sp. zn. IV. ÚS 42/03
Usnesení
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové, ve věci ústavní stížnosti MUDr. J. K., zastoupené JUDr. J. B., advokátkou, směřující proti rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. prosince 2002, sp. zn. 1 To 1055/2002, ve spojení s usnesením Okresního soudu v Karviné ze dne 29. listopadu 2002, sp. zn. 4 Nt 763/2002, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 21. ledna 2003 obdržel Ústavní soud, ve lhůtě dle ustanovení §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), ústavní stížnost, kterou se stěžovatelka domáhala zrušení usnesení krajského soudu, kterým byla zamítnuta její stížnost do rozhodnutí soudu prvého stupně, jímž byla vzata do vazby.
V ústavní stížnosti stěžovatelka uvedla, že za důvod uvalení vazby byla v napadených usneseních uvedena nutnost výslechu řady osob a provedení rozsáhlého dokazovaní, a pokud by stěžovatelka byla na svobodě, mohla by mařit objasňování věci, případně působit na doposud nevyslechnuté osoby. K tomu namítla, že napadená rozhodnutí neobsahují žádné konkrétní skutečnosti, které by takové obavy odůvodňovaly. Tyto skutečnosti musí spočívat v předpokládané aktivní činnosti obviněné směřující k maření. Dále uvedla, že do dne 27. listopadu 2002, kdy jí bylo sděleno obvinění, neměla tušení, o vedení šetření ve věci údajné výroby a distribuce drog, popřípadě odkud suroviny pro výrobu těchto drog pocházejí. Téhož dne byli zadrženi rovněž její spoluobvinění a i u nich byl podán návrh na vzetí do vazby. Nebyly zjištěny žádné poznatky, že by mařila vyšetřování z pozice svojí funkce lékařky, např. znepřístupněním listinných důkazů - zdravotních karet pacientů. Ve svých výpovědích deklarovala, že nemá důvod působit na spoluobviněné a svědky, které zná jen jako svoje pacienty. Navíc pak byla zdravotní dokumentace zajištěna. Rovněž byly zajištěny recepty, podle kterých bylo možno zadokumentovat množství léků, vydaných pro jednotlivé pacienty, ohledně kterých se vedlo šetření. Množství léků předepsaných těmto pacientům bylo také zadokumentováno v jejich zdravotních kartách.
V popsaném postupu orgánů činných v trestním řízení shledala stěžovatelka zásah do svých základních práv a svobod zakotvených v čl. 8 odst. 2 a 5 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Ústavní soud si k věci vyžádal vyjádření účastníka - Krajského soudu v Ostravě, za který se vyjádřil místopředseda krajského soudu. Ten plně odkázal na odůvodnění napadeného usnesení a dále uvedl, že ani ke dni vyjádření nedošlo k žádným změnám, které by vedly krajský soud k odlišnému vyhodnocení vazebních důvodů, tak jak je shledal při řízení o stížnosti proti rozhodnutí soudu prvého stupně. Soud při tomto rozhodování vycházel ze skutkového stavu, o němž nebyly důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který byl nezbytný pro rozhodnutí v přípravném řízení. Z uvedených důvodů navrhl ústavní stížnost odmítnout. Dále sdělil, že rozhodnutím Okresního státního zastupitelství v Karviné ze dne 31. ledna 2003, sp. zn. 5 Zt 567/2002, byla stěžovatelka propuštěna na svobodu, neboť vazební důvod dle ustanovení §67 lit. b) trestního řádu pominul.
Ústavní soud si k věci vyžádal rovněž spisový materiál soudu prvého stupně vedený u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 4 Nt 763/2002. Po seznámení se s uvedeným spisem a s dalšími podklady, Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.
Jak již bylo uvedeno, stěžovatelka byla v průběhu řízení propuštěna z vazby, ústavní stížnost však nadále pokládá za důvodnou. Ústavní soud předně konstatuje, že není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Nezabývá se eventuálním porušením běžných práv, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem. Ústavní soud se zabývá správností hodnocení důkazů obecnými soudy jen tehdy, jestliže zjistí, že v řízení před nimi byly porušeny ústavní procesní principy, zejména pak tzv. právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 a 2, čl. 38 odst. 2 Listiny. Jinak neprovádí přehodnocení důkazů provedených obecnými soudy, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval. Jinými slovy, Ústavnímu soudu nepřísluší opakovaně posuzovat okolnosti na základě kterých byla stěžovatelka vzata do vazby.
Výklad zákonných znaků "konkrétních skutečností" (ve vztahu k důvodům koluzní vazby) je především věcí obecných soudů, které při důkladné znalosti skutkových okolností a důkazní situace té které věci musí svědomitě posoudit (v kterémkoli stádiu řízení), zda další trvání vyšetřovací vazby, případně zda vazba vůbec, je opatřením nezbytným pro dosažení účelu trestního řízení a zda tohoto účelu ani při vynaložení veškerého úsilí a prostředků ze strany orgánů v trestním řízení činných nelze dosáhnout jinak; pro výklad toho znaku, resp. pro aplikaci již citovaného zákonného ustanovení, proto nejsou (a ani nemohou být) dána objektivní a neměnná kritéria. Ta je naopak třeba vyvodit vždy z povahy konkrétní a individualizované věci, včetně osoby obviněného, jeho osobních poměrů, rozsahu potřebného dokazování apod.; do těchto úvah (a rozhodnutí jimi podložených) plynoucích ze skutkových zjištění v době rozhodování obecných soudů o vazbě známých, Ústavní soud ve smyslu své, dnes již ustálené, judikatury, se cítí být oprávněn zasáhnout zpravidla jen tehdy, není-li rozhodnutí obecného soudu o vazbě podloženo zákonným důvodem (čl. 8 odst. 1 a 5 Listiny) buď vůbec, nebo jestliže tvrzené (a nedostatečně zjištěné) důvody vazby jsou v extrémním rozporu s kautelami plynoucími z ústavního pořádku republiky. Taková pochybení však konstatovat nemohl
Z průběhu řízení ve věci je zjevné, že námitky stěžovatelky, týkající se případného ovlivňování svědků či zajištění veškerých důkazů potřebných dle orgánů činných v trestním řízení k objasnění věci, byly těmito orgány průběžně hodnoceny. Na návrh státního zástupce, který dozoruje nad činností vyšetřovatelů, pak stěžovatelka byla z vazby propuštěna.
Za této situace a vzhledem ke všem zde uvedeným okolnostem proto Ústavní soud shledal předloženou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou a jako takovou ji, dle ustanovení §43 odst. 2 lit. a) zákona odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne
JUDr. Pavel Varvařovskýpředseda senátu