ECLI:CZ:US:2003:4.US.421.03
sp. zn. IV. ÚS 421/03
Usnesení
IV. ÚS 421/03
Ústavní soud rozhodl dne 3. listopadu 2003 ve věci ústavní stížnosti L. H., proti usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 19. 6. 2002, čj. 8 Nc 1424/2002-3, ze dne 2. 10. 2002, čj. 30 C 375/2002-15, ze dne 11. 11. 2002, čj. 8 Nc 1424/2002-17, a výzvě ze dne 25. 7. 2003, sp. zn. 8 Nc 1424/2003, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu bylo dne 5. 8. 2003 doručeno podání označené jako "Ústavní stížnost", směřující proti usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 19. 6. 2002, čj. 8 Nc 1424/2002-3, ze dne 2. 10. 2002, čj. 30 C 375/2002-15, ze dne 11. 11. 2002, čj. 8 Nc 1424/2002-17, a výzvě ze dne 25. 7. 2003, sp. zn. 8 Nc 1424/2003.
Vzhledem k tomu, že podání nemělo náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), byl stěžovatel přípisem ze dne 18. 9. 2003, čj. IV. ÚS 421/03-4 (doručení vykázáno dne 22. 9. 2003), vyzván k odstranění vad návrhu, tj. k předložení plné moci udělené advokátovi, vyhovující náležitostem dle §31 zákona, a k předložení advokátem sepsaného návrhu, splňujícího náležitosti stanovené v §34 odst. 1 zákona. K odstranění vad návrhu byla stěžovateli určena lhůta do 24. října 2003. Současně byl poučen, že po marném uplynutí stanovené lhůty může být návrh ve smyslu §43 odst. 1 písm. a) zákona odmítnut. K dalšímu podrobnějšímu vysvětlení mu bylo v příloze zasláno poučení o tom, jakým způsobem a za jakých podmínek je možné obrátit se na Ústavní soud.
Dopisem doručeným Ústavnímu soudu dne 25. 9. 2003 stěžovatel mj. sdělil, že se necítí být vázán výzvou ze dne 18. 9. 2003 k odstranění vad návrhu a vyjádřil názor, že po marném uplynutí jím stanoveného data 19. října 2003 je Ústavní soud povinen postoupit jeho věc Mezinárodnímu soudnímu tribunálu v Haagu.
K výše uvedenému sdělení stěžovatele Ústavní soud uvádí, že zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, stanovící mj. procesní práva a povinnosti účastníků, je závazný nejenom pro stěžovatele, ale i pro Ústavní soud samotný, jak zřejmě plyne z čl. 88 odst. 2 Ústavy České republiky. Stěžovatel sice nemusí respektovat kogentní procesní ustanovení citovaného zákona, vystavuje se tím však riziku nepříznivých procesních důsledků z takového postupu pro něj vyplývajících, jak uvedeno níže. K požadavku na postoupení věci stěžovatele "Mezinárodnímu soudnímu tribunálu v Haagu" Ústavní soud uvádí, že takovému požadavku vyhovět nelze, a to nejenom z toho důvodu, že citovaný zákon o Ústavním soudu takový postup nepředpokládá, ale zejména proto, že stranami před Mezinárodním soudním dvorem se sídlem v Haagu jsou výlučně členské státy Organizace spojených národů.
Ústavní soud je nucen konstatovat, že do dnešního dne stěžovatel neodstranil vady podání ve lhůtě k tomu určené, a proto mu nezbylo, než návrh podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 3. listopadu 2003
JUDr. Miloslav Výborný
soudce zpravodaj