ECLI:CZ:US:2003:4.US.589.02
sp. zn. IV. ÚS 589/02
Usnesení
IV. ÚS 589/02
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové o ústavní stížnosti Mysliveckého sdružení P., zastoupeného Mgr. P. S., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 6. 2002, čj. 10 Ca 106/2002-20, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníka řízení, a Finančního ředitelství v Českých Budějovicích, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se, s odvoláním na porušení čl. 2 odst. 2, čl.4 odst.1, čl. 11 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 2 a čl. 3 Ústavy ČR, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku, kterým byla zamítnuta jeho žaloba na přezkoumání rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích ze dne 5. 3. 2002, čj. 6795/170/2001, jímž bylo zamítnuto odvolání stěžovatele proti rozhodnutí Finančního úřadu v Českém Krumlově ze dne 14. 5. 2001, čj. 38362/01/082960/3977, kterým mu byla uložena povinnost odvést do státního rozpočtu České republiky prostředky státního rozpočtu ve výši 174 612,- Kč. Důvodem pro vydání platebního výměru mělo být neoprávněné použití prostředků státního rozpočtu, poskytnutých ve formě účelové dotace na základě smlouvy o poskytnutí dotace ze dne 19. 5. 1997. Neoprávněnost čerpání prostředků státního rozpočtu měla spočívat v nedodržení Zásad pro poskytování investičních a neinvestičních dotací Ministerstvem zemědělství pro rok 1997, vydaných dle §5 zák. č. 576/1990 Sb. (dále jen "Zásady"). Stěžovatel nesouhlasí s tím, že neprokázal splnění podmínky udělení dotace, spočívající v intenzitě chovu hospodářských zvířat v hodnotě 0.15 VDJ/1 Ha z.p. a vyšší, a je přesvědčen, že nebyla správně vyhodnocena smlouva o prodeji masného dobytka, ve znění jejích dodatků. Podmínkou poskytnutí dotace totiž nebylo vlastnictví hospodářských zvířat a "Zásady" ani nestanoví, z jakého právního titulu má adresát dotace zvířata v držení a jakým způsobem má chov hospodářských zvířat probíhat. Nejdůležitější podmínkou dotace přitom je zajištění údržby a obdělávání pozemků.
Procesní pochybení spatřuje stěžovatel v tom, že kontrola dodržení podmínek poskytování dotace byla iniciována dopisem, který objektivně nebyl odeslán, a stěžovatel má pochybnosti o jeho existenci. Stěžovatel dále namítá, že správní orgány dospěly k naprosto odlišným skutkovým zjištěním, než k jakým dospěly orgány ministerstva zemědělství při rozhodování o poskytnutí dotace a o doplatku této dotace, poskytnutém po kontrole dotačních podmínek, provedené dne 21. 10. 1997. Podkladem pro ministerstvo zemědělství přitom byly listiny, které jsou v naříkaných rozhodnutích zpochybňovány. Stěžovatel doplňuje, že danou problematikou se zabývala také Policie ČR, v řízení bylo zjištěno, že stěžovatel neuváděl příslušné orgány v omyl za účelem vylákání dotace, a trestní věc byla odložena.
Důvody neplatnosti rozhodnutí finančního úřadu spatřuje i v tom, že toto rozhodnutí je v rozporu s ust. §2 odst. 3 zák. č. 3/1993 Sb., o státních symbolech ČR, opatřeno otiskem jednobarevného úředního razítka, pokud na tomto otisku není státní znak proveden tak, jak jej požaduje zákon, nesplňuje otisk razítka ani požadavky zák. č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. Dalším důvodem neplatnosti je, že u obou rozhodnutí správních orgánů chybí datum podpisu rozhodnutí. Data jsou uvedena pouze v záhlaví rozhodnutí, nicméně z jejich umístění není patrno, zda jde také o datum podpisu rozhodnutí.
Krajský soud ve vyjádření k ústavní odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí a zdůraznil, že stěžovatel neprokázal splnění podmínek pro poskytnutí dotace v roce 1997, neboť nevlastnil a ani neměl v pronájmu hospodářská zvířata, a proto nemohl zemědělskou půdu využívat k pastvě dobytka, na což měla být dotace využita.
Rovněž finanční ředitelství ve vyjádření k ústavní stížnosti odkázalo na odůvodnění svého rozhodnutí a vyjádření k žalobě.
Z obsahu připojeného spisu Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. 10 Ca 106/2002, Ústavní soud zjistil, že dne 19. 5. 1997 byla s Ministerstvem zemědělství uzavřena smlouva o poskytnutí dotace podle Zásad pro poskytování investičních a neinvestičních dotací Ministerstvem zemědělství pro rok 1997 na dotační titul 1-C-podpora údržby zemědělského půdního fondu v kulturním stavu. V Zásadách stanovenou podmínku chovu hospodářských zvířat v požadované intenzitě dokládal stěžovatel kupní smlouvou ze dne 1. 3. 1997, uzavřenou se společností Z.R., s.r.o. V dodatku č. 1 ze dne 7. 5. 1999 bylo dohodnuto, že stěžovatel neodebere smluvený dobytek v den podpisu smlouvy a k přechodu vlastnictví dojde splacením první splátky a fyzickým převzetím zvířat. Dodatkem č. 2 ze dne 12. 5. 1997 byl vzhledem k nemožnosti uhradit kupní cenu dohodnut splátkový kalendář s tím, že pro případ jeho nedodržení původní ujednání zanikají. Ve dnech 29. 7. 1997 a 5. 8. 1997 byla ze strany Pozemkového fondu ČR Český Krumlov, Okresního úřadu Český Krumlov a Územního odboru Ministerstva zemědělství v Českém Krumlově provedena kontrola, při které byla zjištěna nedostatečná údržba pozemků, a proto Ministerstvo zemědělství dne 6. 8. 1997 odstoupilo od smlouvy o poskytnutí dotace a vyzvalo stěžovatele k vrácení obdržených finančních prostředků. K nesouhlasnému dopisu stěžovatele se vyjádřilo Ministerstvo zemědělství ČR, legislativní a právní odbor a ředitel Sekce územní Mze, kde bylo konstatováno, že postup Územního odboru Ministerstva zemědělství v Českém Krumlově je správný. Následně na základě kontroly ze dne 21. 10. 1997, kdy bylo uvedeno, že plochy pozemků jsou ošetřeny, ačkoliv se tak stalo pozdě, neboť senoseč začala až v 8. měsíci, byla dotace stěžovateli doplacena. Z podnětu poskytovatele dotace byla příslušným finančním úřadem v roce 2000 provedena kontrola dodržování podmínek poskytnuté dotace, v rámci které bylo zjištěno, že stěžovatel nesplnil podmínku chovu hospodářských zvířat, neboť nedošlo k přechodu vlastnictví zvířat pro nedodržení splátkového kalendáře, dohodnutého v dodatku kupní smlouvy ze strany stěžovatele. Výslechem jednatele společnosti Z- R, s.r.o. bylo zjištěno, že dobytek stěžovatelem nebyl do konce roku fyzicky převzat, a nikdy neopustil stáje prodávající společnosti. Vzhledem k tomu, že stěžovatel chov zvířat nezajišťoval ani je nevlastnil, nemohl zemědělskou půdu využívat k pastvě dobytka. Stěžovatel tak nesplnil podmínky, k jejichž dodržování se ve smlouvě o poskytnutí dotace zavázal, neboť pozemky neudržoval po celou dobu vegetace a nechoval domácí zvířata. Shora konkretizovaným platebním výměrem mu proto byla uložena povinnost odvést do státního rozpočtu České republiky neoprávněně čerpanou dotaci. Odvolání proti platebnímu výměru bylo finančním ředitelstvím ze shodných důvodů zamítnuto.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s připojeným spisem z hlediska kompetencí daných mu Ústavou ČR, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že tyto nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny základních práv a svobod, a dospěl k závěru, že není důvodná.
Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatele s právními závěry správních orgánů a soudu, kdy stěžovatel polemizuje s jejich názory o nesplnění podmínek, vyplývajících ze smlouvy o poskytnutí dotace, stěžovatel při tom uvádí tytéž argumenty, se kterými se již tyto orgány vypořádaly, a v podstatě staví Ústavní soud do role další odvolací instance, kterému však přezkoumávání splnění podmínek smlouvy o dotaci nepřísluší. Ústavní soud ověřil, že krajský soud řádně a v mezích stanovených ust. §247 a násl. o.s.ř. přezkoumal napadená rozhodnutí. Důkladně se zabýval tím, zda v dané věci byly dodrženy podmínky pro přidělení a účelové využití dotace dle Zásad pro poskytování investičních a neinvestičních dotací Ministerstvem zemědělství pro rok 1997, vydaných dle §5 zák. č. 576/1990 Sb. a podle uzavřené smlouvy o poskytnutí této dotace, přičemž shodně jako správní orgány dospěl k závěru, že stěžovatel v roce 1997 nesplnil podmínku chovu hospodářských zvířat. Z odůvodnění rozhodnutí je zřejmé, že nesplnění podmínky nedovozoval jen z nenaplnění kupní smlouvy o prodeji dobytka, jak tvrdí stěžovatel, ale vzal za prokázané, že stěžovatel dobytek ani neměl v držení a chov zvířat nezajišťoval. Stěžovatel nijak neprokazoval, že by danou podmínku chovu zvířat zajišťoval prostřednictvím chovu jiných hospodářských zvířat. Soud se vypořádal i s dalšími námitkami, shodnými jako v ústavní stížnosti, dle kterých měly jednotlivé orgány rozhodnout různě na základě shodných podkladů. Zejména uvedl, z jakých důvodů nepovažoval výsledky kontroly ze dne 21. 10. 1997, zaměřené jen na kontrolu pozemků, kdy bylo zjištěno, že zemědělské plochy byly dodatečně obhospodařeny, za výsledky prokazující splnění ostatních dotačních podmínek. Rovněž konstatoval, že z obsahu správního spisu vyplývá, že při rozhodování o poskytnutí dotace nemělo Ministerstvo zemědělství k dispozici dodatky ke kupní smlouvě a rozhodovalo na základě jiných (neúplných) podkladů, než byly k dispozici při provádění kontroly. Vyjádřil se i k údajné neexistenci dopisu, z jehož podnětu měla být kontrola provedena.
Pokud jde o námitky, týkající se otisku úředního razítka a umístění data na rozhodnutí, navíc uplatněné až po uplynutí dvouměsíční zákonné lhůty k podání žaloby, odkazuje Ústavní soud na přiléhavé odůvodnění rozsudku a dodává, že k této věci se ve svých předchozích rozhodnutích již vyjádřil (např. sp. zn. IV.ÚS 105/02, sp. zn. II.ÚS 727/02), kde uvedl, že formálně nesprávně provedený otisk úředního razítka není podstatnou vadou, která by způsobila neplatnost rozhodnutí.
Za daných okolností, kdy z pravidel stanovených v Zásadách a na ně navazující smlouvy o poskytnutí dotace vyplývá odpovědnost stěžovatele za dodržení podmínek dotace a závazků z ní vyplývajících a v případě jejich nesplnění povinnost přijaté prostředky odvést prostřednictvím finančního úřadu do státního rozpočtu ( ustanovení bodu 2 písm. c), smluvní závazek dle bodu 5 písm.ch), p), bodu 7 písm. b) "Zásad"), nelze rozhodnutí soudu, který poté co vzal za prokázané, že stěžovatel nesplnil podmínku chovu hospodářských zvířat v požadované intenzitě, tím i ustanovení smlouvy o dotaci, a shodně jako správní orgány dospěl k závěru, že stěžovatel je povinen přijaté prostředky vrátit, považovat za rozhodnutí protiústavní, či rozhodnutí, kterým by mohlo dojí k porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces. Toto právo, jehož se stěžovatel především dovolává, neznamená, že je jednotlivci zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí odpovídající jeho názoru, ale je mu zajišťováno právo na spravedlivé občanské soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Toto právo nebylo stěžovateli upřeno, neboť měl a také využil možnosti obrátit se svou správní žalobou na příslušný soud a v řízení využít všechny prostředky k ochraně svého práva. Na uvedeném nic nemnění ani okolnost, že danou problematikou se zabývala také Policie ČR, která trestní věc odložila, neboť případ byl posuzován z hlediska úmyslného trestného činu (zda stěžovatel neuváděl příslušné orgány v omyl za účelem vylákání dotace) a nikoliv z hlediska splnění závazku stěžovatele.
Pro úplnost Ústavní soud dodává, že pokud došlo ze strany ministerstva k platnému odstoupení od smlouvy, jak je zřejmé z obsahu spisu, vznikla dle Zásad stěžovateli povinnost vrátit čerpané prostředky do státního rozpočtu, bez ohledu na to, že mu ještě po odstoupení od smlouvy byla zbývající část dotace doplacena.
Pokud jde o rovněž namítaný rozpor s čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod, kterým je stanoveno, že daně mohou být ukládány jen na základě zákona, znamená to, že i způsob jejich vyměření, vybírání upravuje zákon. V daném případě bylo při rozhodování o navrácení dotace postupováno na základě zákona a podle zákona bylo rovněž provedeno příslušné správní řízení.
Vzhledem k tomu, že Ústavní soud ověřil, že soud rozhodoval v souladu s principy hlavy páté Listiny základních práv a svobod, jeho rozhodnutí, které je výrazem nezávislého soudního rozhodování, nevybočilo z mezí ústavnosti a sama skutečnost, že se stěžovatel neztotožňuje se závěry soudu, nemůže zakládat odůvodněnost ústavní stížnosti, nezbylo než návrh dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. února 2003
JUDr. Pavel Varvařovský
předseda senátu