ECLI:CZ:US:2003:4.US.591.02
sp. zn. IV. ÚS 591/02
Usnesení
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové, ve věci ústavní stížnosti Ing. L. K., zastoupeného JUDr. M. S., advokátem, proti průtahům v řízení vedeném Policejním prezidiem ČR, Úřadem služby kriminální policie a vyšetřování obecné kriminality, Praha, pod ČTS: PPR-4/KPV-OK-7-02, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 6. září 2002 obdržel Ústavní soud ústavní stížnost, kterou stěžovatel brojil proti neodůvodněným průtahům v trestním řízení zahájeném opatřením vyšetřovatelky Policie ČR, Krajského úřadu vyšetřování Brno, pod ČVS: KVJM-355/10-99, kterým mu bylo dne 21. října 1999 sděleno obvinění pro trestný čin podvodu dle ustanovení §250 odst. 1 a 4 trestního zákona. Stěžovatel uvedl, že celá věc je poměrně jednoduchá a nejedná se o skutkově či právně nadprůměrně komplikovanou věc, kterou by nebylo možno v přiměřených lhůtách v přípravném řízení objasnit. Celou řadu dokazování bylo možno provést formou listinných důkazů, například s využitím rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 16. října 1996, sp. zn. 17 C 327/95, kterým bylo rozhodnuto o jeho pracovním úrazu na základě vypracovaných znaleckých posudků.
Stěžovatel dále uvedl, že jedinou významnější aktivitu vyvinuly orgány činné v trestním řízení výslechem svědků na přelomu roků 1999 a 2000. Dále postupovaly velice liknavě po dobu více než dvou a půl roků. Vzhledem ke sdělení obvinění státní zástupkyně rozhodla dne 19. ledna 2000 podle ustanovení §47 odst. 1 a 2 trestního řádu o zajištění nároku poškozených tak, že stěžovateli zakázala nakládat s jeho veškerým nemovitým majetkem. Tento stav trvá doposud, přes opakované žádosti o jeho zrušení, s ohledem na nepřiměřenost hodnoty zablokovaného majetku ve vztahu k údajným nárokům poškozených. Navíc stěžovatel v důsledku uvedeného pracovního úrazu trpí závažným onemocněním a průtahy v řízení mají dopad na jeho zdravotní stav. Věc je v současné době vedena pod sp. zn. ČVS:PPR-4/KPV-OK-7-02. Dále uvedl, že mu byla sdělena obvinění opatřeními ze dne 12. února 2001 a ze dne 25. května 2001, která je jsou však naprosto nesmyslná a odporující ustanovení §160 odst. 1 trestního řádu a také judikatuře Ústavního soudu. Tímto postupem byla rovněž znemožněna výplata životního pojištění stěžovatele pojišťovnou I. Nečinností a nekvalifikovaností v postupu při vyšetřování tak dochází k porušení jeho základních práv zaručených v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), na projednání jeho věci veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti tak, aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Stěžovatel odkázal i na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, podle které je třeba považovat za porušení uvedených práv řízení trvající 5 let a 5 měsíců (Ledonne vs. Itálie č. 1), 4 léta a 11 měsíců (Ledonne vs. Itálie č. 2) či 3 roky a 3 měsíce (Punzelt vs. Česká republika). Na základě uvedených skutečností je tedy možno očekávat, že nedojde-li k zastavení trestního stíhání stěžovatele státním zástupcem, bude další pokračování řízení jednoznačně v rozporu s uvedenou judikaturou Evropského soudu pro lidská práva a současnou praxí vyšších soudů ČR.
Stěžovatel proto žádá Ústavní soud, aby přikázal Policejnímu radovi Policejního prezidia ČR, Úřadu služby kriminální policie a vyšetřování odboru obecné kriminality Praha a státnímu zástupci Městského státního zastupitelství Brno, aby dále nepokračovali v průtazích ve věci a aby neprodleně jednali.
Ústavní soud si k věci vyžádal vyjádření stěžovatelem označeného vedlejšího účastníka - Městského státního zastupitelství v Brně. To Ústavnímu soudu sdělilo, že muselo dojít k omylu, neboť toto státní zastupitelství nevedlo dozor v trestním řízení, v němž by vystupoval stěžovatel jako obviněný. Městskému státnímu zastupitelství v Brně však bylo postoupeno podání stěžovatele, zastoupeného uvedeným advokátem, ze dne 20. května 2002, cestou Krajského státního zastupitelství v Brně sp. zn. 2 KZt 559/2002, které se týkalo stížnosti na postup Okresního úřadu vyšetřování Brno - venkov, sp. zn. ČVS: OVBO-280/10-2001, pro trestný čin podvodu dle ustanovení §250 odst. 1 a 2 trestního zákona. S ohledem na místní nepříslušnost se státní zastupitelství obrátilo na právního zástupce stěžovatele s žádostí o upřesnění jeho podání za účelem vypátrání příslušného spisového materiálu, na kterou však právní zástupce nereagoval, a proto byla věc odložena, neboť ani na Okresním státním zastupitelství Brno - venkov nebyla věc stěžovatele nalezena. Dále vedlejší účastník uvedl, že popisy skutků, tak jak byly podány Ústavnímu soudu a Městskému státnímu zastupitelství, jsou zcela rozdílné a spáchané v jiné době. Podle údajů z ústavní stížnosti by byla od počátku trestního stíhání dána příslušnost Krajského státního zastupitelství v Brně. Závěrem vedlejší účastník uvedl, že spisová značka přísluší zřejmě policejnímu orgánu v Praze a nikoliv v Brně.
Vyjádření Ústavnímu soudu zaslal rovněž označený policejní rada, který uvedl, že trestní řízení bylo zahájeno dne 26. října 1999 vyšetřovatelkou Krajského úřadu vyšetřování Brno. Dne 13. března 2001 byl spis rozhodnutím vedení Krajského úřadu vyšetřování Brno přikázán vyšetřovateli Okresního úřadu vyšetřování Brno - venkov. Dne 6. března 2001 byla věc rozhodnutím ředitele Úřadu vyšetřování ČR přidělena Policejnímu radovi Policejního prezidia ČR, Úřadu služby kriminální policie a vyšetřování obecné kriminality v Praze.
Ve vyjádření dále uvedl, že vyšetřování bylo od počátku značně komplikované, jednak pro podezření ze snahy ovlivňovat průběh vyšetřování ze strany služebních funkcionářů, jednak docházelo neustále ke stížnostem a žádostem o přezkum postupu vyšetřovatele. Spis proto musel být opakovaně předkládán ke kontrolám a velmi obtížně se dalo ve věci pokračovat. V roce 2002 navíc stěžovatel i druhý obviněný bezprostředně před výslechem oznámili, že náhle onemocněli, a řízení se dále protahovalo pro následné odkládání některých úkonů. Zejména zdravotní stav stěžovatele se zhoršil a nemohl se dostavovat k výslechům. Teprve po opakovaných výzvách ke sdělení prognózy zdravotního stavu stěžovatele a jeho předvolání k závěrečnému výslechu, oznámil jeho právní zástupce, že se stěžovatel nehodlá k obvinění a k důkazům dále vyjadřovat. Teprve potom bylo možno přistoupit ke skončení vyšetřování.
Ústavní soud se dále obrátil se žádostí o vyjádření se k věci na státní zástupkyni Krajského státního zastupitelství v Brně, která vykonávala (dle sdělení policejního rady) v projednávané věci dozor. Ta ve svém vyjádření ze dne 1. října 2002 uvedla, že orgány činné v trestním řízení konají kroky k seznámení stěžovatele a druhého obviněného s výsledky vyšetřování a následnému podání obžaloby. Uvedla rovněž, že obdržela koncept vyšetřovacího spisu a po prostudování předá náměstkyni Krajského státního zastupitelství v Brně úplnou zprávu o stavu věci. K tomuto kroku bylo přikročeno z důvodu neustálých stížností obhájců obviněných na postup státní zástupkyně i policejního rady. Cílem tohoto postupu má být zabránit vrácení věci k došetření zpět do přípravného řízení. Současně uvedla, že teprve na základě opakovaných výzev jí byla doručena zpráva z I., životní pojišťovny, která má zásadní vliv na případnou změnu právní kvalifikace trestného jednání obou obviněných. K délce trestního řízení pak uvedla, že průtahy nejsou způsobeny pouze vinou orgánů činných v trestním řízení, ale i neustálými stížnostmi ze strany obhájců obviněných, v důsledku kterých byl spis neustále přezkoumáván, jak Krajským státním zastupitelstvím v Brně, tak i Vrchním státním zastupitelstvím v Olomouci. V důsledku jistých nezákonných postupů ze strany příslušníků policie byl spis předán již třetímu policejnímu radovi, a proto se nyní musí vést řízení v Praze, neboť v regionu Jižní Moravy byl neustále ovlivňován jeho průběh v rozporu s trestním řádem a platnými etickými normami v této společnosti. V trestní věci byl vykonáván dohled ze strany Vrchního státní zastupitelství v Olomouci, které v postupu orgánů činných v trestním řízení neshledalo žádná zásadní pochybení ani neodůvodněné průtahy. Obvinění několikráte omlouvali neúčast na procesních úkonech a obhájci stěžovatele dokonce uváděli, že tento je dlouhodobě nemocen a nemůže se k úkonům dostavit, ačkoliv operativním šetřením Policie ČR bylo zjištěno, že tomu tak není. Teprve potom bylo do vyšetřovacího spisu předloženo vyjádření stěžovatele, že v této věci se nechce již žádných procesních úkonů účastnit, ani se k problematice vyjadřovat. Závěrem uvedla, že spisový materiál bude moci, pouze v konceptu, předložit Ústavnímu soudu v listopadu 2002.
Dne 29. listopadu 2002 bylo Ústavnímu soudu doručeno sdělení o převzetí zastupování stěžovatele advokátem JUDr. M. S., namísto JUDr. J. N.
Na základě žádosti Ústavního soudu byl státní zástupkyní Krajského státního zastupitelství v Brně doručen dne 12. února 2003 koncept vyšetřovacího spisu s tím, že dozorový spis není možno zapůjčit s ohledem na současné zpracovávání obžaloby.
Po seznámení se s předloženým spisovým materiálem shledal Ústavní soud, že ústavní stížnost není důvodná.
Stěžovatel napadal postup orgánů činných v trestním řízení s tvrzením, že v jeho věci spočívala jejich významnější aktivita pouze v provedení výslechů svědků na přelomu roků 1999 a 2000 a ve snaze o vypracování několika znaleckých posudků. Považuje proto dobu, která uplynula od sdělení obvinění, za nepřiměřeně dlouhou ve vztahu k provedeným úkonům. Ústavní soud si pro svoji potřebu vypracoval podrobný přehled všech úkonů ve věci a konstatuje, že převážná většina úkonů byla učiněna právě od druhé poloviny roku 2000 do současnosti, a že zejména úkony činěné v posledních měsících jsou časově náročnější, ať již se jedná o odborné znalecké posudky, či o seznamování se stěžovatele a druhého spoluobviněného se spisovým materiálem. Podstatnou okolností v přípravném řízení se Ústavnímu soudu jeví také přístup stěžovatele a dalších obviněných k provádění některých úkonů, například realizace psychologického vyšetření obviněného MUDr. S.
Skutek, pro který je stěžovatel trestně stíhán, kvalifikovaný jako podvod ve smyslu ustanovení §250 trestního zákona, měl být podle podkladů namířen proti třem subjektům - České pojišťovně, a.s., Moravskoslezské Kooperativě, a.s. a proti N., životní pojišťovně. Pro potřeby řízení o pojistném nároku byla pojišťovnami vypracována řada znaleckých posudků. Rovněž na pokyn vyšetřovatele bylo vypracováno několik znaleckých posudků a také stěžovatel a jeho společník si nechali k věci vypracovat několik znaleckých posudků. Předmětem činnosti orgánů činných v trestním řízení bylo shromáždění rozsáhlého podkladového materiálu, provedení výslechu více než tří desítek svědků a vzájemné porovnání vysoce odborných znaleckých posudků s navzájem rozličnými závěry.
V současné době je podán státnímu zastupitelství návrh na podaní obžaloby. Za této situace by bylo vyhovění ústavní stížnosti, v jejímž petitu stěžovatel požaduje neprodlené jednání účastníka a vedlejšího účastníka ve vyřizování věci, krokem zpět. Navíc by takové rozhodnutí mělo charakter výhradně deklaratorní. Kromě toho Ústavní soud, s ohledem na uvedené okolnosti, nesdílí názor, že by to byly výhradně či především orgány činné v trestním řízení, které by byly původci toho, že věc dosud není skončena.
Za dané situace a vzhledem ke všem zde uvedeným okolnostem proto Ústavní soud shledal předloženou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou a jako takovou ji dle ustanovení §43 odst. 2 lit. a) zákona odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 24. března 2003
JUDr. Pavel Varvařovskýpředseda senátu