ECLI:CZ:US:2003:4.US.600.01
sp. zn. IV. ÚS 600/01
Usnesení
Usnesení Ústavního soudu ze dne 11. března 2003 sp. zn. IV. ÚS 600/01 ve věci ústavní stížnosti Z. Š. proti rozsudkům Krajského soudu v Plzni z 21. 6. 2001 sp. zn. 13 Co 371/2001 a Okresního soudu Plzeň-jih z 20. 3. 2001 sp. zn. 6 C 133/98.
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se domáhala zrušení rozsudků Krajského soudu v Plzni z 21. 6. 2001 sp. zn. 13 Co 371/2001 a Okresního soudu Plzeň-jih z 20. 3. 2001 č. j. 6 C 133/98-195, neboť má za to, že odvolací soud napadeným rozsudkem porušil §211 a 157 občanského soudního řádu a tím i čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
Ze sdělení Okresního soudu Plzeň-jih Ústavní soud zjistil, že ve věci bylo podáno souběžně dovolání. K této problematice přijalo plénum Ústavního soudu závěr, že - s ohledem na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva z 12. 11. 2002 ve věci stížnosti č. 46129/99 a z téhož dne ve věci stížnosti č. 47273/99 - v případě podání mimořádného opravného prostředku a souběžně podané ústavní stížnosti je ústavní stížnost považována za přípustnou až po rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku s výjimkou rozhodnutí o obnově řízení. Přitom lhůta k podání ústavní stížnosti bude považována za zachovanou i ve vztahu k předchozímu pravomocnému rozhodnutí. Tyto závěry pléna Ústavního soudu byly publikovány 3. 2. 2003 jako sdělení Ústavního soudu pod č. 32/2003 Sb.
Soudce zpravodaj dospěl k názoru, že stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje, a tudíž se jedná o ústavní stížnost nepřípustnou podle §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Proto ji podle §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítl.