ECLI:CZ:US:2003:4.US.698.02
sp. zn. IV. ÚS 698/02
Usnesení
IV. ÚS 698/02
Ústavní soud rozhodl dne 7. dubna 2003 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti P.P., zastoupeného JUDr. M. R., advokátem, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 6. 3. 2002, čj. 8 C 151/2001-101, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 9. 2002, čj. 17 Co 271/2002-120, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným rozsudkům obecných soudů stěžovatel uvádí, že těmito rozsudky došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv, zakotvených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), jakož i v článcích Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. To proto, že ačkoli ke dni podání této ústavní stížnosti na území hlavního města Prahy mu byla odcizena 4 vozidla a ve 30 případech došlo k vykradení jeho vozidel, neučinily policejní orgány nic relevantního k vyhledání zloděje. Tím současně došlo i k porušení čl. 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě, jakož i čl. 1 a čl. 4 Ústavy ČR. Z těchto, jakož i dalších, důvodů domáhá se proto zrušení napadených rozhodnutí.
Z obsahu spisu 8 C 151/2001 Obvodního soudu pro Prahu 7 Ústavní soud zjistil, že již uvedeným rozsudkem tohoto soudu byla zamítnuta žaloba stěžovatele na náhradu škody ve výši 80 000,-- Kč vzniklé nečinností policejních orgánů při prošetřování okolností souvisejících s odcizením jeho vozidla. V důvodech svého rozhodnutí uvedl obvodní soud, že v daném případě se stěžovateli podařilo prokázat pouze vznik škody odcizením vozidla, nikoli však porušení povinností ze strany policejních orgánů. K odvolání stěžovatele rozhodl Městský soud v Praze napadeným rozsudkem tak, že rozsudek soudu prvého stupně potvrdil. Také podle názoru tohoto soudu odpovědnost státu podle zákona č. 82/1998 Sb. může být založena pouze za konkrétní porušení povinností, když v příčinné souvislosti s ním došlo ke vzniku škody, v projednávané věci však tato příčinná souvislost zjištěna nebyla.
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti přehlíží tu základní skutečnost, že Ústavní soud není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, není vrcholem jejich soustavy (čl. 81, čl. 90 Ústavy ČR), a již proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, přirozeně potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny (čl. 83 Ústavy ČR). Nic, co by nasvědčovalo pro závěr, že obecné soudy nepostupovaly Ústavou předepsaným způsobem, však ze spisu neplyne, naopak jejich závěry o nedostatku příčinné souvislosti postupů státních orgánů se vznikem škody stěžovateli jsou zcela logické a přesvědčivé. Společenský jev, jaký představují krádeže motorových vozidel, jeví se i Ústavnímu soudu jako jev krajně nežádoucí, toto konstatování nemůže však opodstatňovat názor svědčící stěžovatelovým základním argumentům.
Všechny uvedené skutečnosti a závěry jeví se Ústavnímu soudu natolik evidentní, že mu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 7. dubna 2003
JUDr. Pavel Varvařovský
předseda senátu