ECLI:CZ:US:2003:4.US.7.03
sp. zn. IV. ÚS 7/03
Usnesení
IV. ÚS 7/03
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové o ústavní stížnosti M. M., zastoupeného JUDr. K. T., advokátkou, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 9. 2002, sp. zn. 18 Co 514/2002, a rozsudku Okresního soudu v Tachově ze dne 7. 6. 2002, sp. zn. 4 C 82/2000, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se svou ústavní stížností domáhá zrušení shora označených rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že jimi byla porušena práva zaručovaná čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, z důvodů, které v ústavní stížnosti blíže rozvádí, a to zejména v poměru k rozhodnutí soudu I. stupně.
Ze spisu Okresního soudu v Tachově, sp. zn. 4 C 82/2000, který si Ústavní soud připojil, zjistil, že rozsudkem Okresního soudu v Tachově, čj. 4 C 82/2000-108, ze dne 7. 6. 2002, byl zamítnut návrh stěžovatele, směřující proti Závodnímu ústavu národní zdraví uranového průmyslu v P. na náhradu škody na zdraví. Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel včas blanketní odvolání s tím, že bude do 10 dnů odůvodněno. Následně soud I. stupně stěžovatele ve smyslu ust. 43 odst. 1 o.s.ř. vyzval k doplnění odůvodnění odvolání ve lhůtě 3 dnů, s poučením o tom, jak má být odvolání doplněno i s tím, že pokud se tak ve lhůtě nestane, odvolací soud odvolání odmítne. Toto usnesení bylo doručeno právní zástupkyni stěžovatele dne 1. 8. 2002, a tato téhož dne požádala soud o prodloužení lhůty k doplnění odvolání do 23. 8. 2002. Této žádosti soud I. stupně v podstatě vyhověl a 4. 9. 2002 vyzval právní zástupkyni stěžovatele k tomu, aby obratem odůvodnění odvolání předložila. Do 20. 9. 2002 se tak nestalo, a proto odvolací soud usnesením z tohoto data, sp. zn. 18 Co 514/2002, odvolání stěžovatele postupem podle §211 a §43 odst. 2 o.s.ř. odmítl.
Uvedenému postupu odvolacího soudu lze stěží co vytknout, když bylo Ústavním soudem z připojeného spisu ověřeno, že odvolání stěžovatele bylo podáno bez jakéhokoliv zdůvodnění, neobsahovalo žádný z odvolacích důvodů a náprava přes poučení soudem v jím určené lhůtě nebyla zjednána. (Odůvodnění blanketního odvolání bylo soudu podáno teprve dne 17. 10. 2002.) Za tohoto stavu je třeba ústavní stížnost považovat v poměru k rozhodnutí odvolacího soudu za zjevně neopodstatněnou a v poměru k rozhodnutí soudu I. stupně pak za nepřípustnou, neboť stěžovatel svým postupem - tím, že odvolání nebylo řádně a včas odůvodněno, způsobil, že odvolací soud se nemohl odvoláním věcně zabývat, a v podstatě tak nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytoval (§75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Ústavní stížnost byla proto odmítnuta podle §43 odst. 2 písm. a) a §43 odst. 1 písm. e) citovaného zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. dubna 2003
JUDr. Pavel Varvařovský, v.r.
předseda senátu