ECLI:CZ:US:2003:4.US.705.02
sp. zn. IV. ÚS 705/02
Usnesení
Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti I., s.r.o., zastoupené Mgr. J. S., advokátem, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 8. 2002, čj. 12 Cmo 100/2002-82 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 1. 2002, čj. 31 Cm 197/98-60, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 18. 11. 2002 se společnost Interbal, s.r.o. (dále jen "stěžovatelka") domáhala, aby Ústavní soud nálezem zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 8. 2002, čj. 12 Cmo 100/2002-82 a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 1. 2002, čj. 31 Cm 197/98-60, jimiž byla pravomocně zamítnuta její žaloba o zaplacení částky 500.334,- Kč s příslušenstvím, jako ceny přeprav a dalších vykonaných činností při přepravě propanbutanových lahví.
V odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatelka obecným soudů vytýká řadu procesních a právních pochybení a tvrdí, že napadenými rozsudky bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo zakotvené v čl. 90 Ústavy ČR a čl. 36 odst. 1 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ("Listina").
Vrchní soud v Praze, jako účastník řízení, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že se s tvrzeními stěžovatelky, uvedenými v ústavní stížnosti, neztotožňuje a navrhl, aby ústavní stížnost byla zamítnuta.
K žádosti Ústavního soudu o postoupení příslušného spisu Městský soud v Praze dne 1. 2. 2003 sdělil, že stěžovatelka ve věci podala rovněž dovolání, o němž dosud nebylo rozhodnuto. K této problematice plénum Ústavního soudu, s ohledem na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ze dne 12. listopadu 2002 ve věci stížnosti č. 46129/99 a č. 47273/99, přijalo závěr publikovaný jako Sdělení Ústavního soudu č. 32/2003 Sb. Z cit. sdělení vyplývá, že v případě podání mimořádného opravného prostředku a souběžně podané ústavní stížnosti, je třeba na tuto hledět jako na nepřípustnou, a to až do rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Běh zákonné lhůty k podání ústavní stížnosti, ve smyslu ustanovení §72 odst. 2 zákona, počne běžet teprve dnem doručení rozhodnutí o opravném prostředku, a to bez ohledu na způsob rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Lhůta bude považována za zachovanou i ve vztahu k předchozímu pravomocnému rozhodnutí. Uvedený postup Ústavního soudu se nevztahuje na obnovu řízení.
Na základě výše uvedených skutečností proto soudce zpravodaj dospěl k názoru, že stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje, a tudíž se jedná o ústavní stížnost nepřípustnou ve smyslu §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Proto ji podle §43 odst. 1 písm. e) cit. zákona odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. února 2003
JUDr. Pavel Varvařovský
soudce zpravodaj