ECLI:CZ:US:2003:4.US.724.02
sp. zn. IV. ÚS 724/02
Usnesení
IV. ÚS 724/02
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti Lesní společnosti P., a.s., zastoupené Mgr. R. T., advokátkou, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni, čj. 18 Co 367/2002, ze dne 21. 8. 2002, a rozsudku Okresního soudu v Tachově, čj. 4 C 364/95, ze dne 19. 12. 2000, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se, s odvoláním na porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozsudků, kterými bylo v neprospěch stěžovatele vyhověno určovací žalobě města P., která odvozovala vlastnické právo na předmětné nemovitosti ze zákona č. 172/1991 Sb. V ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že proti rozhodnutí Krajského soudu v Plzni podal dovolání. Tato skutečnost byla potvrzena přípisem vedoucí kanceláře senátu 4 C Okresního soudu v Tachově doručeným dne 12. 3. 2003, dle kterého byl spis tohoto soudu 21. 2. 2003 postoupen spolu s dovoláním Nejvyššímu soudu ČR.
Plénum Ústavního soudu, s ohledem na názor Evropského soudu pro lidská práva, vyslovený v rozhodnutí ze dne 12. 11. 2002 ve věci stížnosti č. 46129/99 a č. 47273/99, přijalo závěr, že v případě podání mimořádného opravného prostředku a souběžně podané ústavní stížnosti bude ústavní stížnost považována za přípustnou až po rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku, s výjimkou rozhodnutí o obnově řízení. Běh zákonné šedesátidenní lhůty k podání ústavní stížnosti dle ust. §72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, počne běžet teprve dnem doručení rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku, s výjimkou rozhodnutí o obnově řízení, a to bez ohledu na způsob rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Lhůta bude považována za zachovanou i ve vztahu k předchozímu pravomocnému rozhodnutí.
Uvedené závěry Ústavního soudu byly v souladu s ust. §2 odst. 1 písm. b) zák. č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv, publikovány ve formě sdělení pod č. 32/ 2003 Sb.
Vzhledem k tomu, že projednávaná ústavní stížnost byla odevzdána k poštovní přepravě před tímto datem, Ústavní soud musel v daném případě posoudit použitelnost svého sdělení s ohledem na princip předvídatelnosti, neboť stěžovatel, s ohledem na dosavadní rozhodovací praxi Ústavního soudu, podal v dobré víře současně s ústavní stížností i dovolání, a nemohl následný vývoj názorů tohoto soudu vyjádřený ve sdělení č. 32/2003 Sb. předvídat. Ústavní soud přesto dospěl k závěru, že v daném případě lze pravidla svého rozhodování obsažená ve sdělení č. 32/2003 Sb. použít, a to vzhledem k tomu, že ústavní práva stěžovatele nejsou tímto postupem nijak dotčena. Nejvyšší soud o jeho dovolání dosud nerozhodl, a stěžovatel proto bude případně moci v budoucnu napadnout nejen rozhodnutí o dovolání, ale i rozhodnutí obecných soudů mu předcházející.
Vzhledem k tomu, že stěžovatel podal souběžně s ústavní stížností i dovolání, je uvedený závěr nutné aplikovat i na projednávanou věc, a ústavní stížnost proto posuzovat jako návrh předčasný, který nezbylo než dle §43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, odmítnout jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. března 2003
JUDr. Eva Zarembová
soudce zpravodaj