ECLI:CZ:US:2003:4.US.782.02
sp. zn. IV. ÚS 782/02
Usnesení
IV. ÚS 782/02
Ústavní soud rozhodl dne 24. února 2003 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti MUDr. J. H., zastoupeného JUDr. H. K., advokátkou, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 10. 2002, čj. 7 Tdo 767/2002-5144, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému usnesení Nejvyššího soudu ČR stěžovatel uvádí, že protiprávním postupem ze strany Nejvyššího soudu ČR, který stěžovatelem podané dovolání odmítl pro jeho opožděnost, bylo zasaženo do jeho základních lidských práv zakotvených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a z těchto, jakož i dalších, důvodů domáhá se proto zrušení napadeného usnesení.
Z obsahu spisu 4 T 80/98 Okresního soudu v Semilech Ústavní soud zjistil, že dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 5. 2002, čj. 12 To 71/2002-5046, bylo stěžovatelem podáno dne 23. 7. 2002 u Okresního státního zastupitelství v Semilech. Toto dovolání bylo Nejvyššímu soudu ČR doručeno teprve dne 18. 10. 2002 (podáno na poštu dne 17. 10. 2002), tedy již po uplynutí dovolací lhůty, která skončila dnem 12. 8. 2002. Pokud tedy Nejvyšší soud ČR dovolání stěžovatele podle ustanovení §265i odst. 1 písm. c) trestního řádu pro jeho opožděnost odmítl, stalo se tak zcela v souladu s ustanoveními §265e odst. 1, 3 trestního řádu stanovícími nejen lhůtu, ale i místo podání dovolání, kterýmžto místem mohou být pouze soudy v citovaných ustanoveních blíže vymezené.
Za tohoto stavu věci, kdy dovolání stěžovatele bylo podáno u Okresního státního zastupitelství v Semilech, Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost pro její zjevnou neopodstatněnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 24. února 2003
JUDr. Pavel Varvařovský
předseda senátu