ECLI:CZ:US:2003:Pl.US.21.03
sp. zn. Pl. ÚS 21/03
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátu složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky a soudců JUDr. Elišky Wagnerové a JUDr. Jiřího Muchy ve věci návrhu ing. Z.J., zastoupeného JUDr. J.S., na přezkoumání ústavnosti a zákonnosti postupu při provádění referenda o přistoupení České republiky k Evropské unii konaného ve dnech 13. a 14. 6. 2003, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel předložil Ústavnímu soudu dne 24. 6. 2003 návrh, kterým žádá, aby Ústavní soud nálezem vyslovil, že postup při provádění referenda nebyl v souladu se zákonem č. 114/2003 Sb., o provádění referenda, s Ústavou ČR a s Listinou základních práv a svobod. Proto by měl Ústavní soud rozhodnout, že výsledek referenda se nevyhlásí.
Navrhovatel uvedl proti postupu konání referenda několik námitek:
1) Použití 200 mil. Kč z veřejných prostředků bylo použito na podporu jednostranné propagace hlasování pro přístup do EU. Zároveň nebyl ve veřejnoprávních médiích dán prostor argumentům proti připojení k EU.
2) Vzhledem k tomu, že v EU není státům zaručena plná svrchovanost, je porušen i čl. 1 Ústavy.
3) Oproti parlamentním volbám byly v průběhu referenda zveřejňovány jeho průběžné výsledky. Tím údajně došlo k podstatnému ovlivnění výsledků referenda.
4) Hlasovací lístky nebyly opatřeny razítkem Ministerstva vnitra, ale pouhou kopií tohoto razítka. Tím bylo dle navrhovatele umožněno, aby okrskové volební komise libovolně posuzovaly hlasovací lístky jako neplatné (nikoli na předepsaném tiskopise), jakož i aby bylo manipulováno s volebními lístky.
Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou, zda návrh byl podán v zákonem stanovené lhůtě (§125d odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 114/2003 Sb., dále "zákon o Ústavním soudu"), a zjistil, že tato podmínka byla splněna. Návrh byl rovněž podán osobou, která prokázala, že je oprávněnou hlasovat v referendu (§125d cit. zákona), a která rovněž splnila podmínku §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, jež ukládá, aby fyzické i právnické osoby byly jako účastníci řízení před Ústavním soudem zastoupeny.
Ústavní soud nicméně shledal, že se jedná o návrh zjevně neopodstatněný. Přitom konstatuje, že jeho role při přezkumu zákonnosti postupu při referendu je omezena na zkoumání, zda postup při provádění referenda byl v souladu s ústavním zákonem č. 515/2002 Sb., a se zákonem č. 114/2003 Sb.; a pokud zjistí nesoulad, pak na zkoumání, zda mohl být zjištěným nesouladem ovlivněn výsledek referenda.
Z tohoto důvodu nebylo možné, aby se Ústavní soud zabýval námitkami uvedenými pod body 1) - 3).
Ústavnímu soudu totiž nepřísluší posuzovat způsob vedení propagační kampaně, zmíněný ústavní zákon č. 515/2002 Sb., a zákon č. 114/2003 Sb., které představují referenční rámec přezkumu Ústavního soudu, nepředepisují způsob, jakým způsobem má být tato kampaň vedena, a navrhovatel neuvádí, v čem byly zmíněné zákony porušeny, pouze obecně odkazuje na ustanovení Ústavy a Listiny.
Stejně tak Ústavní soud nepřezkoumává soulad samotné existence referenda s čl. 1 Ústavy, neboť i tím by překročil svou kompetenci stanovenou Ústavou a zákonem o Ústavním soudu.
Rovněž ústavní zákon č. 515/2002 Sb., ani zákon č. 114/2003 Sb., nezakazují zveřejňovat během referenda jeho průběžné výsledky, jako je tomu u voleb do Parlamentu ČR. Ústavní soud v této souvislosti uvádí, že referendum má jinou povahu než volby do Parlamentu, v nichž existuje řada možností, jak mohou voliči projevit svou vůli, a za jistých okolností by mohli eventuelně měnit své rozhodnutí na základě průběžně zveřejněných volebních výsledků. V referendu se oproti tomu jedná o možnost hlasovat pouze ano či ne, resp. se referenda nezúčastnit, a ani průběžně zveřejněné výsledky nemohou relevantně ovlivnit chování voličů, tudíž ani celkový výsledek referenda.
Pokud jde o námitku týkající se neplatnosti hlasovacího lístku pro nedostatek otisku razítka Ministerstva vnitra, konstatuje Ústavní soud, že navrhovatelova interpretace pojmu "otisk razítka" neodpovídá smyslu zákona ani povaze věci. Zákon č. 114/2003 Sb., o provádění referenda, a prováděcí vyhlášku k němu (č. 115/2003 Sb.), je třeba posuzovat jako celek. Z posouzení této souvislosti vyplývá, že uvedené normy - z dobrého důvodu - odlišují termín "razítko" od termínu "otisk razítka". V prvém případě jde o originál úředního razítka, kterým instituce potvrzuje své rozhodnutí nebo své sdělení v individualizovaných případech. Proto u vzoru č. 5 citovaná vyhláška o vydání hlasovacího průkazu konkrétním místním úřadem používá termín "razítko úřadu". V takových případech jde ostatně i o akt technicky snadno zvládnutelný. Jiná je situace u hlasovacího lístku, který v rámci celého státu vystavuje Ministerstvo vnitra, kdy není nutné, aby Ministerstvo vnitra skutečně razítkovalo (byť např. strojově) jednotlivé hlasovací lístky. V takových případech postačí - jak je ostatně ve světě zvykem - vytištěný "otisk razítka", jak je uvedeno na vzoru č. 4 citované vyhlášky.
Ze shora uvedených důvodů Ústavní soud dospěl k závěru, že návrh je zjevně neopodstatněný, a odmítl jej ve smyslu ust. §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 2. července 2003
JUDr. Vladimír Jurka
předseda senátu