ECLI:CZ:US:2003:Pl.US.24.03
sp. zn. Pl. ÚS 24/03
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 2. července 2003 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové ve věci návrhu ing. V.M., na vydání rozhodnutí o neplatnosti výsledků referenda, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel se svým včas podaným návrhem s odvoláním na ustanovení §125d zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 114/2003 Sb., domáhá vydání nálezu, jímž by výsledky referenda o vstupu České republiky do Evropské unie konaného dne 13. a 14. 2003 byly zrušeny. V důvodech svého návrhu uvádí, že informovanost občanů České republiky byla zcela jednostranná, neboť měla tyto občany zdůrazňováním pouze pozitivních stránek přesvědčit o nutnosti vstupu České republiky do Evropské unie. Také vyhlášené výsledky referenda jsou zkresleny, neboť referenda se zúčastnilo pouze 55,21 % oprávněných voličů, a aby byla získána absolutní většina pro souhlas vstupu ČR do EU, muselo by hlasovat pro tento vstup alespoň 90,65 % občanů.
Podle ustanovení §125d odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 114/2003 Sb., návrh na vydání rozhodnutí o tom, zda postup při provádění referenda o přistoupení České republiky k Evropské unii je v souladu s ústavním zákonem o referendu o přistoupení České republiky k Evropské unii nebo se zákonem vydaným k jeho provedení, může podat každý občan oprávněný hlasovat v referendu, a to nejpozději do 10 dnů ode dne, v němž skončilo hlasování v referendu. Podle názoru Ústavního soudu však důvody uváděné navrhovatelem svědčí pro zjevnou neopodstatněnost návrhu, neboť vyhlášený výsledek referenda odpovídá čl. 5 odst. 1 ústavního zákona č. 515/2002, podle něhož přistoupení České republiky k Evropské unii je v referendu schváleno, odpověděla-li na otázku pro referendum kladně nadpoloviční většina hlasujících. Jak ústavní zákon č. 515/2002, tak ani zákon č. 114/2003 Sb., neobsahují podmínky a náležitosti propagace související s hlasováním, pouze v ustanovení §9 odst. 1 citovaného zákona vymezuje orgány plnící úkoly s přípravou a průběhem hlasování a zjišťování výsledků referenda. Podle odst. 2 citovaného ustanovení činnost orgánů pro referendum je výkonem státní správy, jež přirozeně může svým způsobem reflektovat i cíle, které vláda v souvislosti s referendem sleduje. Pokud tedy vláda ve své propagační činnosti i jinými způsoby pledovala pro přistoupení České republiky k Evropské unii, nešlo o akty odporující principům demokratického právního státu (čl. 1 Ústavy ČR), tedy o svévolné akty. Listina základních práv a svobod ve svém čl. 1 naopak klade důraz na svobodu lidí a jejich rovnost v důstojnosti i v právech, což přirozeně předpokládá politickou "svéprávnost" každého našeho občana, zejména také učinit si všemi dostupnými prostředky jasno i o tak důležitých institutech, jaké představovalo právě červnové referendum.
Všechny uvedené úvahy jeví se Ústavnímu soudu natolik evidentní, že mu nezbylo, než návrh podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a), b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 2. července 2003
JUDr. Pavel Varvařovský
předseda senátu