ECLI:CZ:US:2004:1.US.102.04
sp. zn. I. ÚS 102/04
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Duchoně a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Elišky Wagnerové ve věci návrhu A. s. o. Č. ., zastoupené JUDr. M. K., CSc., který navrhovatelka označila jako "ústavní stížnost proti diskriminaci v placení pojistného státem", takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byl dne 23. 2. 2004 doručen návrh A. s. o. Č. r. (dále jen "navrhovatelka"), kterým napadla současnou zákonnou úpravu zdravotního pojištění zvýhodňující stát v placení pojistného na všeobecné zdravotní pojištění. Uvedla, že pokud je plátcem pojistného stát, platí na osobu 476,-- Kč měsíčně, jiný zaměstnavatel však platí 603,-- Kč měsíčně. Konkrétní vyměřovací základ je stanoven nařízením vlády č. 230/2003 Sb. Přijetím zákona č. 455/2003 Sb. sice došlo k částečnému zrovnoprávnění odvodu zdravotního pojistného veřejného zdravotního pojištění, ale ani nová zákonná úprava neodstranila uvedenou disproporci. Taková praxe je podle navrhovatelky v přímém rozporu s článkem 1 Listiny základních práv a svobod, podle níž jsou si lidé rovni v důstojnosti a právech, měli by si tedy být rovni i v případech zdravotního pojištění a ve způsobu, jakým na pojištění přispívá stát. Princip rovnosti je zakotven i v Evropské sociální chartě. Navrhovatelka požaduje, aby Ústavní soud vydal nález, jímž zruší nařízení vlády č. 230/2003 Sb., kterým se stanoví vyměřovací základ pro rok 2004 u osoby, za kterou je plátcem pojistného na všeobecné zdravotní pojištění stát.
Z obsahu návrhu je zřejmé, že se nejedná o ústavní stížnost ve smyslu ust. čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR a §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), protože takováto ústavní stížnost může směřovat jen proti individuálnímu právnímu aktu, který vzešel z konkrétního řízení, jehož účastníky byly konkrétní subjekty (fyzické nebo právnické osoby), příp. proti aktu orgánu veřejné moci, který spočívá v nečinnosti tohoto orgánu, i když byl tento orgán povinen za daných okolností (v konkrétním řízení) jednat.
Svou podstatou je tedy "ústavní stížnost" navrhovatelky návrhem na zrušení jiného právního předpisu nebo jeho jednotlivých ustanovení [čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy ČR], podle §64 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, ve kterém jsou zároveň vyjmenovány subjekty, které jsou aktivně legitimovány k podání takového návrhu.
Navrhovatelka by mohla být aktivně legitimována k podání tohoto návrhu pouze za podmínek §64 odst. 2 písm. d) zákona o Ústavním soudu. Podle tohoto ustanovení návrh na zrušení jiného právního předpisu nebo jeho jednotlivých ustanovení podle čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy ČR je oprávněn podat ten, kdo podal ústavní stížnost za podmínek uvedených v §74 tohoto zákona. K podání návrhu by tedy byla navrhovatelka legitimována pouze v případě, pokud by aplikací tohoto právního předpisu (v daném případě nařízení vlády) nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti a která by přímo zasáhla do sféry ústavně zaručených práv navrhovatelky ve formě rozhodnutí či jiného zásahu orgánu veřejné moci (viz předchozí odstavec) a jestliže by návrh na zrušení jiného právního předpisu byl podán spolu s touto ústavní stížností [§74 zákona o Ústavním soudu].
Návrh navrhovatelky na zrušení nařízení vlády č. 230/2003 Sb., kterým se stanoví vyměřovací základ pro rok 2004 u osoby, za kterou je plátcem pojistného na všeobecné zdravotní pojištění stát, uvedeným podmínkám nevyhovuje. Je tedy návrhem podaným osobou zjevně neoprávněnou [§43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu] a jako takový jej proto Ústavní soud odmítl podle §43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. března 2004
JUDr. František Duchoň
předseda I. senátu Ústavního soudu