ECLI:CZ:US:2004:1.US.119.04
sp. zn. I. ÚS 119/04
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 18. května 2004 soudcem zpravodajem, JUDr. Eliškou Wagnerovou, Ph.D., ve věci ústavní stížnosti Ing. J. S., zastoupeného JUDr. T. Ch., proti trvajícím zásahům orgánů veřejné moci, takto:
Ústavní stížnost s e odmítá .
Odůvodnění:
Ústavní stížností doručené Ústavnímu soudu dne 1. 3. 2004 se stěžovatel domáhá toho, aby Ústavní soud svým rozhodnutím zakázal policejnímu orgánu Policie ČR, SKPV Správy Východočeského kraje a Krajskému státnímu zastupitelství v Hradci Králové pokračovat v porušování čl. 38 odst. 2, čl. 10 odst. 1, 2, čl. 8 odst. 2, čl. 36 odst. 1, čl. 1, čl. 4 odst. 3 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Z obsahu ústavní stížnosti i přiloženého spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že dne 31. 5. 2002 bylo usnesením Police České republiky, Správa Východočeského kraje, ČVS: KVVC - 173/20 - 2000 - 3, zahájeno trestní stíhání stěžovatele pro účastenství dle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák. na trestném činu zneužívání informací v obchodním styku dle §128 odst. 1, 2, 4 tr. zák. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel stížnost, o níž rozhodlo Krajské státní zastupitelství v Hradci Králové usnesením ze dne 8. 8. 2002, č. j. 2 KZv 19/2002, tak, že zrušilo výše citované usnesení Policie ČR a uložilo policejnímu radovi dle §149 odst. 1 písm. b) tr. ř. ve věci znovu jednat a rozhodnout.
Dne 4. 12. 2002 bylo vydáno další usnesení Policie ČR, SVčk, SKPV, OHK Hradce Králové ČVS : KVVC - 173/20 - 2000 - 5, kterým bylo zahájeno trestní stíhání proti stěžovateli pro účastenství dle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák. na trestném činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle §148 odst. 1, 4 tr. zák.
Dále Ústavní soud dotazem na Policii ČR, Správu Východočeského kraje, resp. na Krajský soud v Hradci Králové zjistil, že dne 30. 3. 2004 byla ve věci podána obžaloba ke Krajskému soudu v Hradci Králové, která viní stěžovatele z organizování trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, odst. 3 písm. a) a odst. 4 tr. zák.
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti namítá, že orgány činnými v trestním řízení je nad míru přípustnou zasahováno do jeho základních práv a svobod, zejména stíháním z nezákonných důvodů a nezákonným způsobem, soustavným nerovným postavením stěžovatele před policejním orgánem, útokem proti jeho majetku, schopnosti zabezpečit příjmem sebe a svoji rodinu, útokem proti jeho cti, získáváním důkazů protiprávním způsobem, znemožněním mu se vyjádřit k důkazům tím, že nejsou označeny důkazy jeho trestné činnosti, bylo mu upíráno nahlédnutí do vyšetřovacího spisu a je mu odepřeno pořízení kopií kompletního spisového materiálu. Porušení čl. 38 odst. 2 Listiny spatřuje stěžovatel v tom, že vyšetřovací spis obsahuje cca 45 tisíc stran a je pravděpodobné, že než se obhájce, státní zástupce a soudce s tímto spisem seznámí, uplyne ještě několik let. Dále v tom, že orgány činné v trestním řízení operují nelogickým obviněním a stěžovateli nebylo umožněno nahlížet do spisu a pořizovat jeho kopie, navíc obviněný nebyl doposud seznámen s jediným důkazem ke svému obvinění. Porušení čl. 8 odst. 2 Listiny pak v tom, že byly podvrženy důkazy (domnělé účetnictví R. A. C. a. s.), policejní orgán za účelem záměny podezřelých při prošetřování řady trestních oznámení týkajících se rozsáhlé trestné činnosti Ing. Š. a dalších (na něž podal trestní oznámení právě stěžovatel) neplnil své povinnosti vyplývající mu z trestního řádu, na stěžovatele byl vyvíjen nátlak jako na svědka nezabránění podvodu, policejní orgán nerespektoval ustanovení §2 odst. 5 tr. ř., orgány činné v trestním řízení nepřipustily spornost v otázce oprávněné osoby jednající za R. A. C. a. s. a otázce zpochybnění daňového subjektu R. A. C. a. s. Porušení čl. 36 odst. 1 Listiny stěžovatel spatřuje v tom, že mu nebylo umožněno, aby uplatnil svá práva u nezávislého a nestranného policejního orgánu a případná trestní činnost státních zástupců je v této souvislosti nepřezkoumatelná. Ohledně porušení ustanovení čl. 1 a čl. 4 odst. 3 Listiny stěžovatel uvádí, že policejní orgán neoprávněně odkládá dle §159a tr. ř. trestní oznámení a dále argumentuje, že policejní orgány tolerují trestné jednání svědků a dalších osob. Zásah do práva garantovaného čl. 3 odst. 3 Listiny vidí stěžovatel v tom, že mu má mít zbavením jeho práv zabráněno, aby z titulu své funkce realizoval podnikatelský záměr Y. P. h. a. s., a dále v tom, že policejní orgán ignoroval povinnosti stěžovatele dle ust. §2 odst. 1 obchod. zákoníku, přičemž stěžovatel nemůže odpovídat za ekonomické důsledky obchodního ujednání pro obchodního partnera. Porušení čl. 40 odst. 3 Listiny shledává stěžovatel v tom, že mu nebylo policejním orgánem umožněno po ukončení vyšetřování seznámit se s důkazy a soudem ustanovený obhájce mu neposkytl právní pomoc v souladu s §41 odst. 1 tr. ř. Dle stěžovatele délkou trestního stíhání došlo k zásahu do jeho práva na ochranu rodinného a soukromého života nad míru přípustnou zaručeného čl. 10 odst. 2 Listiny a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a samotné trestní stíhání ho vyloučilo z plnohodnotného soukromého, hospodářského a společenského života. Vzhledem k výše uvedenému stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud přijal nález, jímž policejnímu orgánu Policie ČR, SKPV Správy Východočeského kraje a Krajskému státnímu zastupitelství v Hradci Králové zakáže pokračovat v porušování jeho základních práv a svobod, a tím i neoprávněnému zasahování do soukromého a rodinného života stěžovatele trestním řízením vedeným pod ČVS: KVVC - 173/20 - 2000, a zároveň konstatuje, že přípravné řízení a samo trestní stíhání vedené policejním orgánem Policie ČR, Správy Východočeského kraje, Hradec Králové, pod č. j. ČVS: KVVC - 173/20 - 2000, je protizákonné.
Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")
Jedním z atributů ústavní stížnosti je přitom její subsidiarita vyjádřená v §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, tedy že ústavní stížnost je nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení). Ústavní soud ve své dosavadní judikatuře vychází z názoru, že ústavní soudnictví je založeno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž nelze protiústavnost napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, které jednotlivci zákon poskytuje.
Trestní řízení představuje kontinuální proces zjišťování, poznávání a hodnocení skutečností, na nichž je posléze vystavěno meritorní rozhodnutí. Přípravné řízení, jakožto první fáze trestního řízení, má ve vztahu k řízení před soudem předběžný charakter. Jeho úkolem je zjistit, zda podezření z trestného činu proti určité osobě je do té míry odůvodněno, aby byla podána obžaloba či zda je tu důvod pro jiné rozhodnutí (jiný postup). Výkon spravedlnosti ve stadiu do podání obžaloby zabezpečuje státní zástupce. Z existující judikatury Ústavního soudu přitom zřetelně vyplývá jeho zdrženlivost při zásazích do průběhu trestního řízení v jeho počátcích (v předsoudním stadiu), pokud v této fázi nedojde ke skutečnému zásahu do základních práv a svobod, které by nebylo možné odčinit jinak (např. vzetí do vazby, zatčení nebo zadržení dle §75 tr. ř.). Z tohoto důvodu je třeba považovat zásah Ústavního soudu do rozhodování orgánů činných v trestním řízení již v jeho počátku za nepřípustný. Ústavní soud konstatuje, že stěžovatel dosud nevyčerpal procesní prostředky, které zákon k ochraně jeho základních práv a svobod poskytuje. Své námitky bude moci stěžovatel uplatnit v řízení před soudem, který bude rozhodovat i o použitelnosti důkazů prováděných v přípravném řízení.
Ke stěžovatelově námitce týkající se vlivu trestního stíhaní na jeho zdraví Ústavní soud uvádí, že "žádné trestní stíhání neprospívá zdravotnímu stavu stíhaného a každé trestní stíhání vyvolává stres, který, bráno důsledně, zasahuje do zdraví stíhaného. Tyto obecné okolnosti však nemohou být důvodem k nestíhání trestných činů, neboť spravedlivé trestní stíhání zaviněných činů nebezpečných pro společnost je jedním z klíčových prvků právního státu a jednou z raison d'etre státu jako takového vůbec" (usnesení sp. zn. II. ÚS 113/03, Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 29, Praha, C. H. Beck 2003, str. 457).
V tomto smyslu shledal Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatele za nepřípustnou ve smyslu ustanovení §43 odst. 1 písm. e) ve spojení s §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. května 2004
Eliška Wagnerová
soudce zpravodaj