ECLI:CZ:US:2004:1.US.140.04
sp. zn. I. ÚS 140/04
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 13. dubna 2004 v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Duchoně a soudců JUDr. Elišky Wagnerové a JUDr. Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. R. B., t. č. ve Vazební věznici Ostrava 1, PSČ 701 28, zastoupeného advokátem JUDr. T. Š., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 2. 2004, sp. zn. 1 To 99/2004, a proti usnesení Krajského státního zastupitelství v Ostravě ze dne 21. 1. 2004, sp. zn. 4 KZv 65/2003, takto:
Ústavní stížnost s e odmítá .
Odůvodnění:
Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu ve lhůtě dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaných usnesení obecných soudů, neboť se domnívá, že jimi byla porušena jeho základní práva a svobody garantované čl. 8 odst. 1, 2, 5 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Výše citovaným usnesením státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ostravě rozhodla v trestní věci stěžovatele stíhaného pro skutek právně kvalifikovaný jako trestný čin zpronevěry dle §248 odst. 1, odst. 4 tr. zák. tak, že stěžovatele dále ponechala ve vazbě z důvodů uvedených v §67 písm. a), b) tr. ř. s odkazem na §71 odst. 2 části druhé věty za středníkem tr. ř. V odůvodnění svého rozhodnutí státní zástupkyně uvedla, že usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 20. 10. 2003, č. j. 0 Nt 3497/2003 - 10, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 11. 2003, sp. zn. 1 To 998/2003, byl stěžovatel vzat do vazby z důvodů uvedených v §67 písm. a), b) tr. ř., přičemž vazba se počítá od 17. 10. 2003. Usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 20. 1. 2004, sp. zn. 0 Nt 5030/2004 bylo rozhodnuto, že je splněna podmínka uvedená v §71 odst. 2 věta druhá za středníkem a stěžovatel se i nadále ponechává ve vazbě z důvodu uvedeného v §67 písm. b) tr. ř. Dále se vyjádřila k důvodům vazby útěkové a koluzní.
Výše citované usnesení státní zástupkyně stěžovatel napadl stížností, o níž rozhodl Krajský soud v Ostravě tak, že ji zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí stížnostní soud ohledně důvodů vazby koluzní zopakoval závěry učiněné již státní zástupkyní a dále přihlédl k tomu, že stěžovatel disponuje cestovním pasem s platným vízem do USA, z čehož usoudil, že stěžovatel, který často pobýval v cizině, by mohl využít svých kontaktu v zahraničí a uprchnout. K důvodům vazby koluzní se vyjádřil tak, jak již učinila státní zástupkyně v napadeném usnesení.
Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že odůvodnění vazebního útěkového důvodu v obou napadených usneseních nemůže obstát, neboť v zásadě není odůvodněním odkazujícím na konkrétní skutečnosti. Stejně tak nesouhlasí s odůvodněním trvání vazby koluzní a uvádí, že nikdy nebyl kvalifikovaně vyzván orgány činnými v trestním řízení k vydání výše zmíněného účetnictví. Dále stěžovatel tvrdí, že stejně jako mu přísluší právo nevypovídat (§33 tr. ř.), přísluší mu i právo nepředkládat orgánům činným v trestním řízení důkazy proti své osobě. Dle jeho názoru orgány činné v trestním řízení svými rozhodnutími porušily jeho základní právo na osobní svobodu, výslovně práva vyplývající z ustanovení čl. 8 odst. 1, 2 a 5 Listiny, jakož i jeho právo na spravedlivý proces garantované čl. 36 odst. 1 Listiny. Proto navrhuje, aby Ústavní soud v záhlaví citovaná usnesení svým nálezem zrušil.
Ústavní soud shledal, že podaná ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti a že nic nebrání posouzení její důvodnosti.
Ústavní soud v první řadě konstatuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do této rozhodovací činnosti je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena stěžovatelova základní práva a svobody chráněná ústavním pořádkem České republiky.
Pokud se týká institutu vazby, resp. právního obsahu vazby jako takové, Ústavní soud již v minulosti ve své judikatuře vyjádřil názor, že obsah právního institutu vazby představuje vymezení ústavně akceptovatelných důvodů omezení osobní svobody obviněného s cílem znemožnit zmaření nebo ztížení dosažení účelu trestního řízení. Takové omezení za podmínky presumpce neviny slouží orgánům činným v trestním řízení uskutečnit a ukončit toto řízení, jehož primárním účelem přitom není jenom "spravedlivé potrestání pachatele", ale i "fair" proces (srov. Pl. ÚS 4/94, in: Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 2., Praha, C. H. Beck 1995, str. 57).
Ústavní soud z obsahu napadených usnesení zjistil, že státní zástupkyně uvalení vazby útěkové odůvodnila tím, že stěžovateli hrozí uložení vysokého nepodmíněného trestu odnětí svobody (5 - 12 let) a obava, že by mohl uprchnout je dána i s ohledem na sdělení zaměstnance stěžovatele, jenž uvedl, že stěžovatel není kontaktní a zaměstnancům vzkázal, že si mají vzít dovolenou, a navíc nová vozidla byla z autosalónu firmy, jejímž jednatelem je stěžovatel, odvezena. Důvod vazby koluzní byl nadále shledán v tom, že stěžovatel při výslechu uvedl, že účetnictví firmy N., s. r. o., které je nutné k objasnění a zadokumentování předmětné trestní věci, bylo odcizeno, přičemž toto účetnictví bylo dne 8. 12. 2003 vydáno Ing. F., který je nalezl ve své chatě s tím, že klíče od této chaty poskytl právě stěžovateli. Stěžovatel dle názoru státní zástupkyně tedy mařil objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání tím, že ukryl listinné důkazy. Stížnostní soud v odůvodnění svého rozhodnutí shrnul závěry učiněné státní zástupkyní, přičemž konstatoval, že důvody vazby útěkové i koluzní nadále trvají, přičemž konstatoval, že zde reálně existuje obava, že by stěžovatel při propuštění na svobodu mohl jinak mařit objasnění skutečností závažných pro trestní stíhání.
Ohledně námitek uplatněných stěžovatelem v ústavní stížnosti Ústavní soud uvádí, že neshledal, že by napadenými usneseními, co do důvodu omezení osobní svobody stěžovatele, došlo k porušení jeho základních práv a svobod garantovaných čl. 8 odst. 1, 2, 5 Listiny. Pokud se týká důvodnosti vazby útěkové, Ústavní soud konstatuje, že v daném případě sice stěžovateli hrozí vysoký trest odnětí svobody (5 - 12 let), ale státní zástupkyně ani stížnostní soud se v odůvodnění svých rozhodnutí zcela nevypořádaly s hodnocením celkových poměrů stěžovatele, neboť opomněly zvážit skutečnosti jak objektivní povahy, tak reálné možnosti útěku i okolnosti týkající se osoby stěžovatele. Ani platné vízum do USA v cestovním pasu stěžovatele, kterýžto důvod pro trvání vazby útěkové shledal stížnostní soud, nelze bez přihlédnutí ke konkrétním okolnostem (např. reálné kontakty v zahraničí) mít za ústavně konformní odůvodnění uvalení vazby dle §67 písm. a) tr. ř.
K námitkám stěžovatele o nedůvodnosti vazby koluzní Ústavní soud uvádí, že se již dříve vyjadřoval k otázce vazby dle §67 písm. b) tr. ř., jejíž důvodnost musí orgány činné v trestním řízení ve svých rozhodnutích přezkoumatelným důvodem odůvodnit a především uvést, z jakých důvodů převyšuje zájem na objasnění trestného činu nad zájmem na ochranu svobody jednotlivce (srov. IV. ÚS 264/98, in: Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 11, Praha, C. H. Beck 1999, str. 261).
Ústavnímu soudu v daném případě nezbývá než konstatovat, že odůvodnění vazby koluzní v obou v záhlaví napadených usnesení jsou v souladu s judikaturou Ústavního soudu a nevybočují z rámce ústavněprávní ochrany práv stěžovatele. Z rozhodnutí o trvání vazby dle §67 písm. b) tr. ř., resp. §71 odst. 2 věta druhá za středníkem tr. ř. lze dovodit důvodnou obavu z toho, že by mohl stěžovatel mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání, když zjištěné okolnosti daného případu (ukrývání listinných důkazů) tomuto nasvědčují. K námitce stěžovatele, že pokud mu ze zákona (§33 odst. 1 tr. ř. ) přísluší právo nevypovídat, musí mu náležet i právo nepředkládat orgánům činným v trestním řízení důkazy proti své osobě, Ústavní soud dodává, že stěžovatel sice není povinen se usvědčovat sám, nicméně je povinen strpět zásah do osobní svobody, pokud maří provádění důkazů např. jejich schováváním.
Přestože odůvodnění vazby útěkové není zcela dostačující z hlediska ústavněprávní ochrany základních práv a svobod stěžovatele, nelze mít za to, že by výše citovanými usneseními bylo porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces vyplývající z čl. 36 odst. 1 Listiny, neboť odůvodnění trvání vazby koluzní je zcela konkrétní a ve výsledku taková rozhodnutí nepředstavují zásah do základních práv stěžovatele.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud návrh stěžovatele mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. dubna 2004
JUDr. František Duchoň, v. r.
předseda senátu