ECLI:CZ:US:2004:1.US.158.04
sp. zn. I. ÚS 158/04
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 31. března 2004 soudcem zpravodajem JUDr. Eliškou Wagnerovou, Ph. D. ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. J., právně zastoupeného Mgr. J. Z., o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 31. 10. 2003, č.j. 40 Co 908/2003-79, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností ze dne 15. 3. 2004 se stěžovatel domáhal zrušení výše uvedeného rozhodnutí, jímž bylo jako opožděné odmítnuto jeho odvolání proti rozsudku nalézacího soudu, jímž mu byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 396 000,- Kč s příslušenstvím, a tvrdil, že jeho vydáním bylo na základě vadné aplikace zákona porušeno jeho právo na věcné projednání opravného prostředku, zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 90 Ústavy ČR.
Ústavní soud, předtím než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího věcného projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále též "zákon"). A to včetně podmínek ust. §75 odst. 1 zákona, které vyžaduje, aby před podáním ústavní stížnosti stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, je totiž její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zásadně podat pouze tehdy, vyčerpal-li stěžovatel před jejím podáním všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje [srov. též v §75 odst. 2 zákona uvedené výjimky z této zásady].
Ústavní stížnost je nepřípustná, protože stěžovatel před jejím podáním nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon poskytuje k ochraně jeho práva.
Ústavní stížnost směřovala proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo odmítnuto odvolání. Podle ust. §229 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů, dále jen "o.s.ř.", je opravným prostředkem proti takovému rozhodnutí žaloba pro zmatečnost. (Srov. i kol.: Občanský soudní řád, komentář - II. díl, C.H. Beck, 6. vyd. 2003, str. 1007.) Za těchto okolností Ústavní soud konstatoval, že posledním prostředkem k ochraně práva, jehož podání bylo v dispozici stěžovatele, byla žaloba pro zmatečnost, jejímž podáním bylo podmíněno podání přípustné ústavní stížnosti [§75 odst. 1 zákona]. Ústavní soud současně neshledal naplnění podmínek ust. §75 odst. 2 písm. a) zákona.
Aniž by se Ústavní soud mohl zabývat meritem věci a aniž by se vyjadřoval k odůvodněnosti ústavní stížnosti, musel vzhledem k výše uvedenému a také vzhledem k doktríně minimalizace zásahů Ústavního soudu do rozhodovací činnosti obecných soudů předložený návrh odmítnout, neboť jde o návrh nepřípustný [§43 odst. 1 písm. e) zákona].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné [§43 odst. 3 zákona].
V Brně dne 31. března 2004
Eliška Wagnerová, v. r.
soudce zpravodaj