ECLI:CZ:US:2004:1.US.17.03
sp. zn. I. ÚS 17/03
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Duchoně a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Elišky Wagnerové o ústavní stížnosti stěžovatelky PharmDr. M. P., zastoupené JUDr. A. L., advokátkou, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 11. 2002, sp. zn. 23 C 132/2002, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností se stěžovatelka s odvoláním na tvrzené porušení čl. 21 odst. 3, čl. 21 odst. 4 a čl. 22 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 5, čl. 6 a čl. 102 Ústavy České republiky domáhala zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 11. 2002, sp. zn. 23 C 132/2002, kterým byl zamítnut její návrh na vydání rozhodnutí o neplatnosti hlasování, neplatnosti voleb a o neplatnosti volby kandidáta do zastupitelstva města Kopřivnice, ve volbách konaných ve dnech 1. a 2. listopadu 2002.
Stěžovatelka uvedla, že vzhledem k vysokému počtu hlasů pro volební stranu Naděje (6337 hlasů) i k vysokému počtu preferenčních hlasů pro prvního kandidáta na kandidátce (1395 hlasů) a zároveň vzhledem k volebnímu výsledku těsně pod 5 % hranicí (4,54 %) podala podle ust. §60 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 491/2001 Sb." resp. "volební zákon") shora uvedený návrh, jelikož se domnívala, že došlo k porušení tohoto zákona při určování neplatností jednotlivých volebních hlasovacích lístků. Předmětný návrh podala i vzhledem k údajné nemožnosti zjistit počet neplatných hlasovacích lístků v jednotlivých okrscích a důvody této neplatnosti. Krajský soud v Ostravě prý napadeným nevzal v úvahu neexistenci povinnosti příslušných orgánů poskytnout údaje o důvodech neplatnosti jednotlivých hlasovacích lístků a jeho výklad volebního zákona byl příliš strohý, což podle názoru stěžovatelky vedlo k porušení zejména čl. 22 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatelka dále doplnila, že pokud by volební strana Naděje nepřihlásila na kandidátní listinu další 4 kandidáty (celkem 22), kandidátka by prý s menším počtem kandidátů získala sice méně volebních hlasů, ale její volební zisk by po přepočítání hlasů překročil hranici 5 %.
Krajský soud v Ostravě v odůvodnění napadeného rozhodnutí zejména konstatoval, že ačkoliv se stěžovatelka domáhala vydání rozhodnutí o neplatnosti hlasování a neplatnosti volby kandidáta, neuvedla ve svém návrhu žádná tvrzení o porušení volebního zákona ve fázi hlasování ani o porušení tohoto zákona ve vztahu k některému z konkrétních kandidátů ve volbách do zastupitelstva města Kopřivnice. Tvrzení stěžovatelky se týkala toliko údajného porušení ust. §40 a §41 zákona (tj. sčítání hlasů okrskovou volební komisí a posuzování hlasovacích lístků), tedy otázek platnosti či neplatnosti voleb. Stěžovatelka tvrdila, že část hlasovacích lístků byla nesprávně posouzena jako neplatná, a to ve všech dvaceti volebních okrscích. Krajský soud zdůraznil, že toto své tvrzení vyvozovala jen ze samotných výsledků voleb a z dosaženého počtu hlasů pro volební stranu Naděje, která nepřekročila zákonem požadovanou 5 % hranici. V souladu s ust. §101 odst. 1 o.s.ř. však byla stěžovatelka povinna uvést všechny pro rozhodnutí významné skutečnosti; její tvrzení o nesprávném posouzení části hlasovacích lístků však bylo naprosto obecné, neoznačovalo žádný konkrétní způsob, kterým by byly ovlivněny výsledky voleb a neuvádí se v něm, jakých chyb se okrsková volební komise při posuzování hlasovacích lístků měla dopustit. Krajský soud proto uzavřel, že je nedostačující vyvozovat porušení volebního zákona jen ze samotných výsledků voleb, bez náznaku jakékoli vědomosti o porušení konkrétním a že za takové situace nezbývá než vyslovit, že zákon nebyl porušen způsobem, který by mohl ovlivnit výsledky hlasování, voleb či volby kandidáta.
II.
Stěžovatelka spojila v souladu s ust. §74 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), svoji ústavní stížnost s návrhem na zrušení zákona č. 491/2001 Sb., což podáním ze dne 6. 3. 2003 upřesnila v tom smyslu, že se domáhá pouze zrušení ustanovení §45 odst. 1 citovaného zákona. Plénum Ústavního soudu předmětný návrh svým usnesením sp. zn. Pl. ÚS 8/03 ze dne 23. 3. 2004 odmítlo jako návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou [ust. §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu], jelikož v řízení před obecným soudem nebylo napadené ustanovení použito, resp. přímo aplikováno.
III.
Ústavní soud poté pokračoval v řízení o samotné ústavní stížnosti stěžovatelky. Dospěl k závěru, že se jedná o návrh zjevně neopodstatněný.
Podstatou ústavní stížnosti je tvrzení stěžovatelky, že ve volbách do zastupitelstva města Kopřivnice, konaných ve dnech 1. a 2. listopadu 2002, došlo k porušení zákona č. 491/2001 Sb. a to konkrétně při určování neplatností jednotlivých volebních hlasovacích lístků. Ústavněprávní argumentace stěžovatelky spočívá v zásadě pouze v názoru, že Krajský soud v Ostravě strohým výkladem zákona o volbách porušil čl. 22 Listiny základních práv a svobod; soudu v tomto směru vytýká, že - jak již výše podrobně uvedeno - nevzal v úvahu zejména údajnou nemožnost zjistit počet neplatných hlasovacích lístků v jednotlivých okrscích a důvody této neplatnosti.
Ústavní soud opakovaně zdůrazňuje, že jako soudní orgán ochrany ústavnosti není další opravnou instancí proti rozhodnutí obecných soudů. Při posuzování předmětné ústavní stížnosti vycházel tedy Ústavní soud ze své ustálené judikatury, podle které neposuzuje celkovou zákonnost rozhodnutí, ale zjišťuje, zda nebylo zasaženo do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele. Po zvážení obsahu napadeného rozhodnutí, argumentace vedené stěžovatelkou a prostudování příslušného spisového materiálu (spis Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 23 C 132/2002), dospěl k závěru, že okolnosti, uvedené v ústavní stížnosti, nemohou podstatu, a tedy ani ústavnost napadeného rozhodnutí zásadním způsobem zpochybnit. Již Krajský soud v Ostravě správně zdůraznil, že tvrzení stěžovatelky o nesprávném posouzení části hlasovacích lístků bylo naprosto obecné a neoznačovalo žádný konkrétní způsob, kterým by výsledky voleb měly být ovlivněny či jakých chyb se okrsková volební komise při posuzování hlasovacích lístků měla dopustit a proto konstatoval, že je nedostačující vyvozovat porušení volebního zákona jen ze samotných výsledků voleb, bez náznaku jakékoli vědomosti o porušení konkrétním. Ústavní soud napadené rozhodnutí přezkoumal, přičemž ani v postupu ani ve shora popsaných závěrech Krajského soudu v Ostravě protiústavní zásah neshledal. Krajský soud se věcí řádně zabýval, své rozhodnutí, vydané v zákonné lhůtě, patřičně odůvodnil a neporušil tak žádné základní právo stěžovatelky, která byla v předmětném řízení v postavení navrhovatelky.
Pouze pro úplnost lze doplnit, že ani vlastní výklad ve věci samé, použitý obecným soudem, protiústavní není; k porušení zásad všeobecného, rovného a přímého volebního práva a svobodné soutěže politických sil tedy v souzené věci nedošlo (srov. čl. 18 odst. 1, čl. 5 Ústavy). Námitkám stěžovatelky, resp. jejímu jinému právnímu názoru, kterým vlastně z materiálního hlediska zpochybňuje celé výsledky voleb, nelze tedy ústavněprávní relevanci přiznat.
Další námitky, resp. výhrady stěžovatelky směřují již vůči napadenému ustanovení §45 odst. 1 zákona č. 491/2001 Sb. Tento návrh však byl, jak výše uvedeno, již dříve pod sp. zn. Pl. ÚS 8/03 odmítnut.
Jelikož Ústavní soud nezjistil, že by v daném případě došlo k porušení jakýchkoli ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelky, byla ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněný návrh podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. dubna 2004
JUDr. František Duchoň, v.r.
předseda I. senátu Ústavního soudu