ECLI:CZ:US:2004:1.US.21.03
sp. zn. I. ÚS 21/03
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Duchoně a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti stěžovatelky S. K., zastoupené JUDr. M. F., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. 9 Co 236/2002-146 ze dne 8. 10. 2002, za vedlejší účasti J. K., zastoupeného Mgr. R. G., advokátem, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Včas podanou ústavní stížností stěžovatelka brojí proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. 9 Co 236/2002-146 ze dne 8. 10. 2002, jímž bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku č.j. 28 E 453/98-119 ze dne 9. 1. 2002, kterým byl nařízen výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí ve společném jmění stěžovatelky a vedlejšího účastníka podle vykonatelného platebního rozkazu Okresního soudu v Karviné, pobočka Havířov č.j. 28 Ro 12/98-27 ze dne 4. 3. 1998. Napadeným rozhodnutím bylo podle názoru stěžovatelky porušeno její základní právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Přípisem ze dne 17. 6. 2003 navrhl vedlejší účastník J. K., aby s ním bylo jednáno jako s vedlejším účastníkem.
Porušení práva na spravedlivý proces odůvodňuje stěžovatelka následovně:
Pravomocným usnesením Krajského soudu v Ostravě č.j. 9 Co 236/2002-146 ze dne 8. 10. 2002 bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku č.j. 28 E 453/98-119 ze dne 9. 1. 2002, jímž byl nařízen výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí stěžovatelky a jejího manžela podle platebního rozkazu Okresního soudu v Karviné, pobočka Havířov č.j. 28 Ro 12/98-27 ze dne 4. 3. 1998. O existenci tohoto platebního rozkazu se stěžovatelka podle svého tvrzení dozvěděla teprve poté, co jí bylo doručeno usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku č.j. 28 E 453/98-15 ze dne 17. 7. 1998. K jejímu odvolání Krajský soud v Ostravě dvakrát zrušil rozhodnutí soudu I. stupně, poslední rozhodnutí soudu I. stupně č.j. 28 E 453/98-119 ze dne 9. 1. 2002 pak odvolací soud napadeným rozhodnutím potvrdil.
Stěžovatelka poukazuje zejména na čl. 36 odst. 1 Listiny, podle něhož se každý může dovolávat ochrany svého práva u soudu. Tomu však podle jejího názoru odporuje postup, kdy "na základě fikce doručení podkladového rozhodnutí je nařízen výkon rozhodnutí". To platí tím spíše, pokud v daném případě je v současné době žalobce trestně stíhán u Okresního soudu v Karviné, pobočka Havířov, pro pokus trestného činu podvodu, kterého se měl dopustit tím, že při návrhu na vydání platebního rozkazu předložil soudu smlouvu o sdružení s padělaným podpisem. Stěžovatelka uvádí, že je zcela vyloučeno, aby jí byl doručen předmětný platební rozkaz a ona proti němu nepodala odpor, jestliže již od února 1997 oponovala několikrát změněným požadavkům na zaplacení různých sum žalobci. Odvolací soud v jejím případě pochybil, pokud na rozdíl od svých dvou prvých rozhodnutí, při nichž nepochybně musel hodnotit důkazy provedené soudem I. stupně, se ve svém posledním rozhodnutí důkazy v řízení provedenými odmítl zabývat z ryze formálních důvodů. Stěžovatelka proto navrhl, aby Ústavní soud nálezem napadené rozhodnutí zrušil.
II.
1) Ze spisu Ústavního soudu IV. ÚS 72/03 bylo zjištěno, že stěžovatel J. K. podal ústavní stížnost rovněž proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 10. 2002, č.j. 9 Co 236/2002-146, a proti usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 9. 1. 2003, č.j. 28 E 453/98-119. Usnesením ze dne 7. 5. 2003, sp.zn. IV. ÚS 72/03, Ústavní soud odmítl ústavní stížnost stěžovatele J. K. jako návrh nepřípustný, neboť stejné usnesení Krajského soudu v Ostravě bylo napadeno dřívější ústavní stížností S. K. vedenou pod sp. zn. I. ÚS 21/03, takže stěžovatel J. K. může svá ústavní práva hájit jako vedlejší účastník v řízení před Ústavním soudem vedeném pod sp. zn. I. ÚS 21/03.
2) Vedlejší účastník J. K. ve své ústavní stížnosti vedené ve spisu IV. ÚS 72/03 uvedl, že rozhodnutím obecných soudů došlo k porušení jeho základních práv zakotvených v čl. 1, čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny. Tvrdí, že základní otázkou, kterou řešily oba obecné soudy, je posouzení, zda podkladové rozhodnutí - platební rozkaz č.j. 28 Ro 12/98-27 ze dne 4. 3. 1998 doručovaný jeho manželce S. K. - je po formální stránce rozhodnutím vykonatelným. (Jde o to, že podle tohoto platebního rozkazu byl nařízen výkon rozhodnutí prodejem pozemků ve společném jmění obou manželů.) Vedlejší účastník nesouhlasí s právním názorem obecných soudů, které posuzují vykonatelnost platebního rozkazu na základě fikce doručení. Obecným soudům vytýká nesprávné posouzení důkazní hodnoty doručenky, domnívá se, že z údajů na obálce nelze vyvodit obsah doručované zásilky. Namítá dále, že došlo k porušení jeho "práva rovnosti" a práva na spravedlivý proces, jestliže nevystupoval jako účastník řízení před soudem I. stupně, ale až po nařízení výkonu rozhodnutí v rámci odvolacího řízení. Domnívá se, že přes oporu takového postavení v příslušných ustanoveních o.s.ř. je mu tímto postupem odňata možnost jednat před soudem a že jeho procesní oprávnění k obraně jsou v příkrém rozporu s možnostmi oprávněného.
III.
K výzvě Ústavního soudu podal vyjádření Krajský soud v Ostravě, v němž zdůraznil, že stěžovatelka nevyčerpala před podáním stížnosti všechny prostředky příslušející jí v řízení před obecnými soudy. Evidentně totiž nesouhlasí již se samotným podkladovým rozhodnutím (platebním rozkazem Okresního soudu v Karviné č.j. 28 Ro 12/98-27 ze dne 4. 3. 1998). Nic jí proto nebrání (a od doby, kdy se nejpozději v průběhu řízení o výkonu rozhodnutí dozvěděla o jeho existenci a o jeho obsahu, ani nebránilo) podat proti tomuto rozhodnutí odpor a namítat mj. i jí akcentovanou okolnost, že jí zmíněné rozhodnutí údajně nebylo doručeno. Krajský soud zdůrazňuje, že jedině a právě v nalézacím řízení a nikoli v řízení o výkon rozhodnutí může být závazně rozhodnuto o účinnosti doručení podkladového rozhodnutí a tedy o včasnosti opravného prostředku stěžovatelky. Náležitou exekuční reakcí na takový postup v nalézacím řízení pak je návrh na odklad provedení výkonu rozhodnutí. Ve vztahu k vlastnímu stěžovatelkou napadenému rozhodnutí pak Krajský soud v Ostravě konstatuje, že zásada přímostí, jíž oponuje stěžovatelka, je klasickou a neodmyslitelnou součástí teorie i praxe dokazování, Vychází-li z ní i odvolací soud v napadeném usnesení, postupoval naprosto správně. Krajský soud proto navrhl, aby ústavní stížnost byla jako zjevně neopodstatněná odmítnuta. Současně prohlásil, že souhlasí s upuštěním od ústního jednání.
IV.
K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spis sp. zn. 28 E 453/98, vedený u Okresního soudu ve Frýdku-Místku, jakož i spis sp. zn. 28 Ro 12/98 vedený u Okresního soudu v Karviné, pobočka Havířov.
Ze spisu sp. zn. 28 E 453/98, vedeného u Okresního soudu ve Frýdku-Místku, Ústavní soud zjistil, že oprávněný ing. J. P. podal návrh na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí, které jsou ve společném jmění stěžovatelky a jejího manžela J. K.. (vedlejšího účastníka). Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl usnesením 28 E 453/98-15 ze dne 17. 7. 1998 o výkonu rozhodnutí prodejem označených nemovitostí. Proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka návrh na zastavení výkonu rozhodnutí, v němž uvedla, že platební rozkaz, který je podkladovým rozhodnutí pro exekuci, jí nebyl nikdy doručen a o jeho existenci se dozvěděla teprve z nařízení výkonu rozhodnutí. Byla jí sice doručena obálka Okresního soudu v Karviné, pobočka Havířov, ta však obsahovala jen návrh na vydání platebního rozkazu, který však připojen nebyl. Podle názoru známého právníka JUDr. B., kterého požádala o radu vzápětí po otevření uvedené obálky, se zatím nemusela znepokojovat, jestliže soud na návrh nereagoval vydáním platebního rozkazu. Dále poukázala na skutečnost, že vymáhaná pohledávka je založena na společenské smlouvě, kterou ona s oprávněným nikdy neuzavřela. Krajský soud v Ostravě posoudil podání stěžovatelky jako odvolání a usnesením č.j. 9 Co 845/98-37 ze dne 30. 11. 1998 usnesení soudu I. stupně zrušil s tím, že soud I. stupně musí řádně zjistit, zda podkladové rozhodnutí pro exekuci bylo vykonatelné, tedy zda jí bylo řádně doručeno.
Po dalším řízení a provedení důkazů výslechem oprávněného i stěžovatelky, výslechem svědka navrhovaného stěžovatelkou a výslechem soudní úřednice Okresního soudu v Karviné, pobočka Havířov, spisem sp. zn. 28 Ro 12/98 Okresního soudu v Karviné, pobočka Havířov, rozhodl Okresní soud ve Frýdku-Místku znovu usnesením č.j. 28 E 453/98-70 ze dne 21. 6. 2000 tak, že výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí nařídil. K odvolání stěžovatelky rozhodoval ve věci Krajský soud v Ostravě, který usnesením č.j. 9 Co 801/2000-98 ze dne 30. 11. 2000 znovu rozhodnutí soudu I. stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení s tím, že tomuto soudu nevytýkal žádná procesní pochybení, avšak vzhledem k doplnění návrhu na dokazování ze strany stěžovatelky je nezbytné, aby věc znovu projednal a posoudil soud I. stupně.
Okresní soud ve Frýdku-Místku po dalším řízení rozhodl ve věci usnesením č.j. 28 E 453/98-119 ze dne 9. 1. 2002 o nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí. K odvolání stěžovatelky a vedlejšího účastníka rozhodoval ve věci Krajský soud v Ostravě, který napadeným usnesením č.j. 9 Co236/2002-146 ze dne 8. 10. 2002 rozhodnutí soudu I. stupně potvrdil. V odůvodnění tohoto usnesení konstatoval, že přejal skutková zjištění soudu I. stupně. Hodnocení dokazování jím provedené je logické, přijaté skutkové závěry mají oporu ve spisovém materiálu a jsou přezkoumatelné. Krajský soud dovodil, že exekuční titul je formálně vykonatelný ke dni zahájení řízení a je vykonatelný i materiálně. Pro posouzení materiální vykonatelnosti není prý podstatná věcná správnost exekučního titulu, kterou nadto exekuční soud není ani oprávněn přezkoumávat. Krajský soud konečně uvedl, proč nevyhověl návrhu stěžovatelky na doplnění dokazování trestním spisem Okresního soudu v Karviné, pobočka Havířov, sp. zn. 102 T 143/99, a smlouvou o poskytování poradenské činnosti svědka; tyto návrhy považoval za nadbytečné, protože nijak nesouvisí se spornou skutečností, tj. s existencí exekučního titulu v příslušné soudní obálce.
Ústavní soud se zabýval i procesním spisem, sp. zn. 28 Ro 12/98, vedeným u Okresního soudu v Karviné, pobočka Havířov. Z něho zjistil, že týž oprávněný (Ing. J. P.) podal návrh na vydání platebního rozkazu pro částku 250.216,20 Kč s příslušenstvím proti stěžovatelce S. K. Podle tohoto návrhu vydal Okresní soud v Karviné platební rozkaz č.j. 28 Ro 12/98-27 ze dne 4. 3. 1998, který byl stěžovatelce doručen dne 17. 3. 1998. Doručenkou založenou v tomto spise na č.l. 26 byl proveden důkaz v řízení exekučním, na doručence je uveden údaj - "28 Ro 12/98-27 vz. 141, návrh, kal.23". Dále je ve spise založen úřední záznam ze dne 11. 8. 1998, z něhož vyplývá, že právní zástupce stěžovatelky JUDr. M. F. požádal o fotokopie ze spisu č.l. 1-3 (návrh na vydání platebního rozkazu); fotokopie mu byly předány. Konečně je ve spise založena žádost stěžovatelky o dodatečné doručení platebního rozkazu a sdělení, že jí tento platební rozkaz nebyl doručen (č.l. 32).
V.
Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení základních práv a svobod chráněných ústavním pořádkem České republiky. Vzhledem k tomu, že se stěžovatelka dovolávala ochrany svého základního práva na spravedlivý proces, přezkoumal Ústavní soud napadená rozhodnutí i řízení jim předcházející a dospěl k závěru, že podaná ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Námitky stěžovatelky lze rozdělit do dvou skupin. První námitka směřuje proti hodnocení provedených důkazů a vyvozených skutkových a právních závěrů tak, jak je učinily obecné soudy. Druhá námitka pak směřuje proti správnosti samotného platebního rozkazu jako podkladovému rozhodnutí v exekučním řízení.
Stěžovatelka namítá, že jí byla odňata možnost jednat před soudem, protože oba obecné soudy vycházely z fikce doručení podkladového rozhodnutí platebního rozkazu, ačkoliv toto rozhodnutí jí vůbec nebylo doručeno. Rozhodnutí, která jsou předmětem řízení o ústavní stížnosti, jsou rozhodnutí vydaná v řízení o výkonu rozhodnutí, takže se zabývají otázkami týkajícími se právě tohoto řízení a nemohou nahrazovat rozhodnutí vydávaná v řízení nalézacím. Základním předpokladem nařízení výkonu rozhodnutí je vykonatelné rozhodnutí. Obecné soudy se správně zaměřily na zjištění vykonatelnosti rozhodnutí (platebního rozkazu - jako exekučního titulu), protože stěžovatelka namítala, že platební rozkaz jí nebyl doručen, takže není vykonatelný a nemůže být proto podkladem pro výkon rozhodnutí. Obecné soudy však navrhované důkazy v tomto směru řádně provedly; pokud v posledním odvolacím řízení odvolací soud nevyhověl návrhu stěžovatelky na doplnění dokazování, pak své rozhodnutí řádně a přesvědčivě odůvodnil. Obecné soudy rovněž - ve smyslu zásady volného hodnocení důkazů jako stěžejní zásady pro dokazování - všechny provedené důkazy náležitě zhodnotily a přesvědčivě z nich vyvodily skutkové i právní závěry, podle nichž byl platební rozkaz (titul k výkonu rozhodnutí) formálně i materiálně vykonatelný. Ústavní soud při přezkoumání celého řízení dospěl k závěru, že obecné soudy postupovaly v intencích daných jim příslušnou právní úpravou; mezi skutkovými zjištěními a vyvozenými skutkovými právními závěry pak nelze shledat tzv. extrémní rozpor - ve smyslu uznávané judikatury - který by opravňoval Ústavní soud k zásahu do procesu hodnocení důkazů obecnými soudy. Rovněž nelze dovodit, že by byly obecné soudy postupovaly svévolně. Za tohoto stavu Ústavní soud usuzuje, že tato konkrétní souzená věc ústavní roviny nedosahuje, takže se jí dále zabývat nemůže.
Druhá námitka stěžovatelky směřující proti správnosti samotného podkladového rozhodnutí (titulu výkonu rozhodnutí) není právně relevantní a nemůže být důvodem protiústavnosti napadeného rozhodnutí, jímž byl nařízen výkon rozhodnutí. Ústavní soud zde přisvědčil obecnému soudu, podle něhož v rámci řízení o výkonu rozhodnutí nelze projednávat a rozhodovat o podstatě vymáhaného práva, neboť tato otázka je předmětem řízení nalézacího.
Ústavní soud proto dospěl k závěru, že napadeným rozhodnutím k porušení základního práva stěžovatelky na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny nedošlo.
Pokud jde o námitky obsažené v ústavní stížnosti vedlejšího účastníka J. K., je zřejmé, že jsou vesměs totožné s námitkami stěžovatelky ohledně doručení platebního rozkazu, takže lze odkázat na závěry, jež již Ústavní soud učinil na jiném místě. Vedlejší účastník dále namítal porušení svého práva na rovné postavení s účastníky vykonávacího řízení, neboť nevystupoval jako účastník řízení před soudem prvního stupně. Ani v tomto směru mu nelze přisvědčit. V nalézacím řízení byl podán návrh na vydání platebního rozkazu toliko proti stěžovatelce S. K. V řízení vykonávacím byl návrh na nařízení výkonu rozhodnutí (platebního rozkazu) podán v souladu s tímto titulem rovněž pouze proti povinné stěžovatelce S. K. Zde je třeba zejména poukázat na zákonné vymezení pojmu účastníků vykonávacího řízení, jimiž jsou pouze oprávněný a povinný. Je zřejmé, že tuto tradiční a nezpochybnitelnou zásadu nelze úspěšně napadat ani z hlediska ochrany základních práv a svobod vedlejšího účastníka (manžela povinné stěžovatelky).
Vzhledem k tomu nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 8. dubna 2004
JUDr. František Duchoň, v.r.
předseda senátu Ústavního soudu