ECLI:CZ:US:2004:1.US.326.04
sp. zn. I. ÚS 326/04
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 8. června 2004 v senátu složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Elišky Wagnerové a JUDr. Stanislava Balíka, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti P. C., právně zastoupeného Mgr. M. S., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 4. 2004, sp.zn. 3 To 346/2004 a proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 23. 2. 2004, sp.zn. 2 T 12/2001, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatel se ústavní stížností podanou dne 28. 5. 2004 domáhal zrušení výše uvedených rozhodnutí, kterými byl přeměněn nevykonaný zbytek trestu obecně prospěšných prací ve výměře 236,5 hodin na trest odnětí svobody v trvání 119 dní, s tvrzením, že soudy porušily jeho právo na spravedlivý proces garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále též "Listina") a ust. čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále též "Úmluva"). Domáhal se rovněž odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí. Ústavní stížnost splňovala všechny formální náležitosti předepsané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále též "zákon") a proto mohl Ústavní soud přikročit k posouzení stížnosti z hlediska její opodstatněnosti (§42 odst. 1 a 2 zákona).
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že rozhodnutí jsou nespravedlivá, v důsledku extrémního nesouladu mezi právním závěrem a provedenými důkazy, protože to nebyl on, kdo zavinil nevykonání větší části uloženého trestu. V nalézacím řízení bylo bezpečně zjištěno, že stěžovatel v rámci výkonu trestu požádal Okresní soud v Ostravě, aby mohl vykonávat trest obecně prospěšných prací mimo dobu výkonu pracovní činnosti a na jiném místě, protože starostka příslušné městské části odmítala, aby trest vykonával mimo dobu výkonu své pracovní činnosti, s nepodstatným odůvodněním, že není schopna zajistit hlídání stěžovatele. Tato námitka starostky je nepatřičná a šlo o schválnost, kterou chtěla stěžovatele donutit, aby se dostal do konfliktu mezi výkonem trestu a podnikatelskými aktivitami, které byly jediným zdrojem příjmu jeho rodiny. Z listinných důkazů ze strany probačního úředníka ze dne 18. 11. 2002 podle stěžovatele vyplývá, že měl zájem trest vykonat a že požádal pouze o změnu místa a podmínek výkonu trestu. V odpovědi na tento přípis starostka připustila, že městská část nemá pro stěžovatele žádnou práci, kterou by mohl vykonat v rámci uloženého trestu.
Z odůvodnění usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 23. 2. 2004 (2 T 12/2001), kterým byl trest přeměněn, vyplývá, že rozhodnutí, jímž byl stěžovateli, pro pojistný podvod, uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin, nabylo právní moci dne 31. 7. 2001. Poté co zaplatil peněžitý trest, který mu byl rovněž uložen, se stěžovatel dne 10. 10. 2001 dostavil do střediska Probační a mediační služby Ostrava (dále též "PMS"), kde odmítl při sjednávání podmínek výkonu trestu jakkoli spolupracovat s odůvodněním, že na výkon trestu nemá čas, protože podniká. Trest byl ochoten vykonat, ale podmínky si chtěl domluvit sám. Místo výkonu práce proto bylo, bez vědomí stěžovatele, dohodnuto přímo se starostkou Městské části Pustkovec. Dne 25. 2. 2002 (2 T 12/2001-62) byl nařízen výkon trestu vykonáváním vymezeného druhu prací v této městské části. Ze zpráv PMS soud zjistil, že stěžovatel zahájil výkon trestu dne 31. 5. 2002 a ke dni 1. 6. 2002 odpracoval 10 hodin, přičemž následujícího dne, ani v dalším období, se již do práce nedostavil a svou neúčast nijak řádně neomluvil. Z těchto důvodů mu byla PMS udělena výtka za svévolné přerušení výkonu trestu a stěžovatel se zavázal pokračovat v jeho výkonu. Starostka městské části charakterizovala postoj stěžovatele k výkonu trestu jako liknavý a nezodpovědný. Při snaze o nápravu prostřednictvím PMS, byl stěžovatel opětovně poučen o možnosti přeměny trestu. Na základě těchto důkazů soud dospěl k jednoznačnému závěru, že stěžovatel ve stanovené jednoroční lhůtě zaviněně nevykonal trest v uložené výměře, když z něj vykonal pouze 13,5 hod., ač byl opakovaně upozorňován na eventuální trestněprávní následky. Porušením povinností stanovených v §45a odst. 3 tr.zák. naplnil stěžovatel podmínky ust. §45a odst. 4 tr.zák.
Z odůvodnění usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 4. 2004 (3 To 346/2004), kterým byla zamítnuta stížnost stěžovatele proti přeměně trestu, vyplývá, že stěžovatel namítal, že se výkonu trestu nebránil, ale v jeho řádném výkonu mu bránilo to, že jako autoopravář podniká a musí se starat o svou rodinu. Avšak nedohodl se se starostkou městské části, když chtěl trest vykonávat o sobotách, popř. nedělích. Po osobě, která je zaměstnána, nebo podniká není možno požadovat, aby trest vykonávala ve své pracovní době. Krajský soud na základě těchto námitek přezkoumal usnesení okresního osudu a poté přisvědčil závěru okresního soudu, že stěžovatel nevykonal trest zaviněně.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, neboť stěžovateli se nepodařilo prokázat porušení svých ústavně zaručených základních práv a svobod.
Ústavní soud v první řadě konstatuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do této rozhodovací činnosti je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena stěžovatelova základní práva a svobody chráněné ústavním pořádkem České republiky.
Ve smyslu argumentace obsažené v ústavní stížnosti Ústavní soud zkoumal, zda napadenými rozhodnutími došlo k zásahu do komplexu práv stěžovatele na spravedlivý proces. Stěžovatel namítal extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a právním závěrem, že zavinil nevykonání větší části trestu obecně prospěšných prací. Okresní soud vycházel ze zpráv probační a mediační služby a ze sdělení starostky městské části, kde měl být trest do roka od jeho nařízení vykonán a upozornil, že stěžovatel byl opakovaně upozorňován na eventuální trestně právní následky svého počínání, a byl vyzván k pokračování ve výkonu trestu. Okresní soud dovodil postoj stěžovatele jak z předložených důkazů, tak ze způsobu obhajoby u veřejného zasedání, v němž se rozhodovalo o přeměně trestu. Krajský soud, který se ztotožnil s hodnocením okresního soudu, navíc zdůraznil, že trest obecně prospěšných prací je trestem alternativním, ukládaným za situace, kdy jsou podmínky pro uložení trestu odnětí svobody. V takové situaci je na odsouzeném, aby řádným výkonem trestu a svým chováním nezapříčinil přeměnu trestu. K závěrům obecných soudů, které na základě provedených důkazů nabyly přesvědčení, že stěžovatel neposkytl při dojednávání konkrétních podmínek výkonu trestu efektivní součinnost, tedy nevyvinul žádnou věrohodnou iniciativu směřující k vykonání trestu obecně prospěšných prací v zákonem stanovené lhůtě, i když musel být srozuměn s možností přeměny trestu, nemůže mít Ústavní soud, v rámci vymezeném pro jeho rozhodování, výhrady.
Proto senát Ústavního soudu podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl, podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona, jako návrh zjevně neopodstatněný. Protože Ústavní soud ústavní stížnost z výše uvedených důvodů odmítl, neshledal ani důvod pro odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí podle ust. §79 odst. 2 zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné [§43 odst. 3 zákona].
V Brně dne 8. června 2004
JUDr. Vojen Güttler, v. r.
předseda senátu