ECLI:CZ:US:2004:1.US.338.03
sp. zn. I. ÚS 338/03
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vojenem Güttlerem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. M., zastoupeného advokátem JUDr. J. K., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 10. 2002, č.j. 35 Co 231/2002, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2003, č.j. 51 Cm 238/2000, a proti "vkladu vlastnických práv pro konkurzní podstatu podniku P. R. V. v evidenci nemovitostí k.ú. Praha Karlín", takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatel se ústavní stížností ze dne 16. 6. 2003 domáhá zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 10. 2002, č.j. 35 Co 231/2002, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 18. 5. 2001, č.j. 25 C 111/97-341, dále zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2003, č.j. 51 Cm 238/2000, jakož i zrušení "vkladu vlastnických práv pro konkurzní podstatu podniku P. R. V. v evidenci nemovitostí k.ú. Praha Karlín".
Ústavní soud zjistil, že v souzené věci o žalobě, kde jedním ze žalobců byl stěžovatel, rozhodoval Obvodní soud pro Prahu 8 (sp. zn. 8 C 13/92), Městský soud v Praze (sp. zn. 20 Co 104/95) a Nejvyšší soud ČR. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 5. 1996, sp. zn. 3 Cdon 369/96, byl zrušen nálezem Ústavního soudu ze dne 19. 12. 1996, následně pak Nejvyšší soud ČR rozhodl rozsudkem ze dne 28. 1. 1997, sp. zn. 2 Cdon 103/97, tak, že zrušil rozsudek v právní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 8 C 13/92, a odvolací rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 1995, sp. zn. 20 Co 104/95, a věc vrátil soudu prvého stupně k dalšímu řízení. Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl ve věci rozsudkem ze dne 25. 7. 1997, č.j. 25 C 111/97-151, tak, že uložil žalovanému P., s.p. v likvidaci, vydat stěžovateli dům s nemovitostmi na stavební parcele v k. ú. Praha Karlín. Tento rozsudek soudu prvého stupně byl zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 5. 3. 1998, č.j. 35 Co 690/97-180. Obvodní soud pro Prahu 8 následně rozhodl rozsudkem ze dne 18. 9. 1998, č.j. 25 C 111/97-230, tak, že žalovanému uložil vydat stěžovateli pozemek parc. a dům spolu s dalšími budovami tvořícími průmyslový objekt, a to v podobě, v níž jsou všechny nemovitosti zapsány na LV pro k.ú. Karlín. Následně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 10. 1999, sp zn. 35 Co 180/99, změnil rozsudek soudu prvého stupně ve výroku ve věci samé tak, že ve věci vydání jedné ideální čtvrtiny v žalobě uvedených nemovitostí žalobu stěžovatele zamítl a v ostatním rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 potvrdil. Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 10. 1999, sp. zn. 35 Co 180/99, v té části výroku, kterou byl změněn rozsudek soudu prvého stupně, tak, že žaloba byla zamítnuta, stěžovatel podal dovolání a současně ústavní stížnost. Nejvyšší soud ČR rozsudkem ze dne 3. 1. 2001, č.j. 28 Cdo 885/2000-302, zrušil rozsudek odvolacího soudu v té části, v níž byla žaloba týkající se jedné ideální čtvrtiny předmětných nemovitostí zamítnuta, a stejně tak zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 18. 9. 1998, pokud jím bylo rozhodnuto o uvedené jedné ideální čtvrtině předmětných nemovitostí a věc vrátil soudu prvého stupně k dalšímu řízení. Ústavní soud usnesením ze dne 10. 8. 2001, sp. zn. III. ÚS 22/2000, ústavní stížnost pro nepřípustnost odmítl. Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 18. 5. 2001, č.j. 25 C 111/97-341, zamítl žalobu v části, v níž se stěžovatel domáhal vydání jedné ideální čtvrtiny nemovitostí. Městský soud v Praze touto ústavní stížností napadeným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 11. 10. 2002, č.j. 35 Co 231/2002-401, rozsudek soudu prvého stupně potvrdil. Citovaný rozsudek, vůči němuž - jak Ústavní soud zjistil z obsahu spisu - stěžovatel nepodal dovolání k Nejvyššímu soudu ČR, byl stěžovateli doručen dne 25. 11. 2002.
Podle ustanovení §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1), a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Ode dne doručení citovaného rozsudku Městského soudu v Praze právnímu zástupci stěžovatele, tj. od 25. 11. 2002 do podání ústavní stížnosti na poště dne 19. 6. 2003 uplynula podstatně delší doba než připouští zákon o Ústavním soudu.
Proto soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost v této části odmítl jako návrh, který byl podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem [§43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu].
Městský soud v Praze dále rozsudkem ze dne 24. 4. 2003, č.j. 51 Cm 238/2000-38, zamítl žalobu stěžovatele a Gerty Fischerové, podle níž je žalovaný mgr. T. H., správce konkursní podstaty úpadce P. R. V., a.s., povinen vyloučit ze soupisu konkursní podstaty úpadce P. R. V., a.s., ideální podíl ve výši jedné čtvrtiny na nemovitosti nacházející se v k. ú. Karlín, zapsané na LV u Katastrálního úřadu v Praze, a to průmyslového objektu se zastavěnou plochou o výměře 3251m2.
Podle ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
Proti uvedenému rozsudku Městského soudu v Praze, jak vyplývá z výše uvedeného přehledu řízení a ze zjištění Ústavního soudu z obsahu příslušného soudního spisu, stěžovatel odvolání k Vrchnímu soudu v Praze nepodal a podmínky přípustnosti ústavní stížnosti ve smyslu ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu tedy splněny nebyly.
Proto soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost v této části odmítl jako návrh nepřípustný [§43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].
Ústavní soud dále konstatuje, že stěžovatelův návrh na zrušení "vkladu vlastnických práv pro konkurzní podstatu podniku P. R. V., a.s., v evidenci nemovitostí k.ú. Praha Karlín" (poznámka: jak vyplývá z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 24. 8. 1998, který byl přiložen k ústavní stížnosti, jedná se o předmětnou nemovitost uvedenou na LV, a to průmyslového objektu se zastavěnou plochou o výměře 3251) sdílí právní osudy odmítnuté ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu ze dne 24. 4. 2003, č.j. 51 Cm 238/2000-38. Ústavní soud navíc dodává, že i v případě, pokud by ústavní stížnost v této části směřovala proti uvedenému výpisu z katastru nemovitostí ze dne 24. 8. 1998, jednalo by se o návrh, který byl podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem [§43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu] a byl by Ústavním soudem z tohoto důvodu odmítnut.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. března 2004
JUDr. Vojen Güttler
soudce zpravodaj