ECLI:CZ:US:2004:1.US.373.04
sp. zn. I. ÚS 373/04
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. J. L., zastoupeného Mgr. M. G., proti jinému zásahu Krajského soudu v Ostravě v řízení vedeném pod sp. zn. 17 Cm 62/2000, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel v ústavní stížnosti protestuje proti postupu Krajského soudu v Ostravě v řízení vedeném pod sp. zn. 17 Cm 62/2000, který nepřipustil zastoupení stěžovatele - správce podniku R. l., s.r.o. "v likvidaci", zmocněncem. Stěžovatel tvrdí, že tím byla porušena jeho práva podle čl. 90 Ústavy České republiky, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 2, 36 odst. 1, 37 odst. 2, a 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
Stěžovatel v ústavní stížnosti zejména poukázal na údajnou nekonzistentnost postupu obecných soudů při řešení otázky, zda správce podniku může být v řízení zastupován další osobou. Krajský soud v Ostravě tak prý v řízení vedeném pod sp. zn. 30 Cm 67/99 připustil, aby byl správce podniku zastoupen pouze advokátem nebo notářem, a v řízení vedeném pod sp. zn. 15 Co 530/2003 ponechal na správci podniku, zda využije svého oprávnění k zastupování v řízení. Vrchní soud v Olomouci v řízení vedeném pod sp. zn. 5 Cmo 154/2003 připustil, aby byl správce podniku v řízení zastoupen jinou osobou, která nebyla advokátem ani notářem. Dále stěžovatel uvedl, že sice není advokátem, ale že je osobou zapsanou v seznamu správců konkurzních podstat Krajského soudu v Ostravě a zastává v současné době i funkci správce konkurzní podstaty v několika souběžně probíhajících konkurzních řízeních a funkci správce podniku v několika souběžně probíhajících exekučních řízeních. Proto jako správce podniku hodlá i nadále využívat svého zákonného práva dát se zastupovat v soudních řízeních jinou osobou. Dle názoru stěžovatele dává ustanovení §338k odst. 6 o.s.ř. správci podniku právo osobně zastupovat povinného v řízení před soudem, nebo se dát v takovém řízení zastoupit. Pokud soud toto právo znemožnil, zasáhl tím podle názoru stěžovatele do jeho základních práv, která konkretizoval výše.
Z listin předložených stěžovatelem Ústavní soud zjistil, že exekučním příkazem ze dne 21. 5. 2003 vydal soudní exekutor Mgr. Č. B., exekutorský úřad Bruntál, v řízení o návrhu M., s.r.o., proti stěžovateli, příkaz k provedení exekuce prodejem podniku, kterým ustanovil Ing. J. L. správcem podniku.
Ústavní soud konstatuje, že uvedená obchodní společnost R. l., s.r.o. "v likvidaci", zastoupena stejnou advokátkou, podala téhož dne (17. 6. 2004) v téže věci v zásadě totožným způsobem odůvodněnou ústavní stížnost. Tato ústavní stížnost byla Ústavním soudem usnesením ze dne 22. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 374/04 jako nepřípustný návrh odmítnuta. Jelikož Ústavní soud neshledal důvodu, aby se od závěrů v uvedeném rozhodnutí podrobně vyslovených podstatným způsobem odchýlil, nezbývá mu než zopakovat, že i v tomto případě především zkoumal, zda jsou naplněny formální předpoklady ústavní stížnosti, stanovené příslušnými ustanoveními zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon").
Podle ust. §75 odst. 1 zákona je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. Pravomoc Ústavního soudu spočívá tedy především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost již nelze napravit jiným způsobem, tedy především prostředky, vyplývajícími z příslušných procesních norem, upravujících konkrétní řízení; pravomoc Ústavního soudu tedy směřuje, po splnění dalších podmínek zákona, vůči pravomocným rozhodnutím orgánů veřejné moci.
V daném případě lze - jak konstatováno v citovaném usnesení sp. zn. II. ÚS 374/04 - namítané porušení základních práv napravit v rámci případného odvolacího řízení, které může směřovat proti meritornímu rozhodnutí soudu I. stupně. Napadené rozhodnutí se týká pouze parciální části řízení, kterou lze přezkoumat v rámci přezkoumávání celého konečného rozhodnutí. Je tedy zřejmé, že ve smyslu citovaného §75 odst. 1 zákona stěžovatel dosud nevyužil a ani nemohl využít všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje.
Ústavní soud dále jen pro úplnost uvádí, že ve věci je dán i další z formálních důvodů odmítnutí ústavní stížnosti. Podle ust. §82 odst. 3 zákona o Ústavním soudu může Ústavní soud, vyhoví-li ústavní stížnosti, napadené rozhodnutí orgánu veřejné moci buď zrušit, nebo, jestliže porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody spočívalo v jiném zásahu, než je rozhodnutí, zakázat příslušnému státnímu orgánu v takovém porušování pokračovat a přikázat mu, aby, pokud je to možné, obnovil stav před porušením. V petitu návrhu, kterým je Ústavní soud na rozdíl od odůvodnění stížnosti vázán, však stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby v řízení vedeném pod sp. zn. 17 Cm 62/2000 připustil zastoupení stěžovatele advokátem, notářem anebo zástupcem dle ust. §27 zákona č. 99/1963 Sb.
Ústavní soud, jak již shora naznačeno, se při své činnosti musí řídit právními předpisy, které vymezují jeho postavení a kompetence, především Ústavou České republiky a zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (zejména srov. čl. 87 Ústavy České republiky a část druhou citovaného zákona). I pro Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti tedy platí, že může vydat pouze takové rozhodnutí, ke kterému je oprávněn a nesmí své kompetence překračovat. Z předmětného návrhu na zahájení řízení vyplývá, že stěžovatel uplatňuje tvrzené nároky, k jejichž projednání není Ústavní soud v zásadě příslušný; to je z petitu stížnosti zjevně patrno. Stěžovatel by ve zkoumaném případě mohl maximálně žádat, aby Ústavní soud zakázal příslušnému státnímu orgánu pokračovat v porušování jeho základních práv a přikázal mu, aby, pokud je to možné, obnovil stav před porušením. Stěžovatel však žádal, aby soudu byla uložena povinnost určitým, přesně vymezeným způsobem konat. Takovou pravomocí však Ústavní soud nedisponuje.
I kdyby však byl sám petit návrhu v souladu se zákonem, musela by být ústavní stížnost stejně posouzena - jak se i stalo a jak je shora objasněno - jako nepřípustná. Nelze se totiž obracet přímo na Ústavní soud při každém úkonu nebo postupu orgánu veřejné moci, který je subjektivně pociťován jak procesně vadný. Stěžovatel má v rámci probíhajícího, neukončeného řízení otevřeny veškeré procesní možnosti a opravné prostředky; případná pochybení - která někdy mohou zasahovat i do ústavní roviny - je nutno napravit obvyklým a zákonem předvídaným postupem, především samotnými obecnými soudy. Jak již Ústavní soud mnohokrát zdůraznil, ochrana ústavnosti v demokratickém právním státě není a nesmí být pouze jeho úkolem, ale je povinností veškerých orgánů veřejné moci, zejména i obecných soudů (čl. 4 Ústavy). Ústavní soud může zasahovat jako "ultima ratio" teprve v případě jejich selhání a nelze jej v zásadě stavět na počátek tohoto řetězce. V tomto přístupu se odráží i zásada minimalizace zásahu do pravomoci jiných orgánů, kterou Ústavní soud při své činnosti důsledně dodržuje.
Jelikož pro odmítnutí ústavní stížnosti postačí zjištění jediného z formálních důvodů odmítnutí návrhu podle ust. §43 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, byla ústavní stížnost odmítnuta - stejně jako související stížnost v řízení sp.zn. II. ÚS 374/04 - jako nepřípustný návrh [písm. c) cit. ustanovení], aniž Ústavní soud podrobně zkoumal její další případné formální nedostatky, neboť by to bylo nadbytečné.
Za tohoto stavu je zřejmé, že nejsou splněny ani podmínky pro uložení povinnosti některému účastníku nebo vedlejšímu účastníku, aby nahradil stěžovateli jeho náklady řízení (ust. §62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
Proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle §43 odst. 1 písmeno e) zákona jako nepřípustný odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. října 2004
JUDr. Vojen Güttler
soudce zpravodaj