ECLI:CZ:US:2004:1.US.425.04
sp. zn. I. ÚS 425/04
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 1. září 2004 soudcem zpravodajem JUDr. Eliškou Wagnerovou, Ph.D., ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. V., zastoupeného JUDr. E. M., proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 4. 2004, sp. zn. 33 Odo 279/2004, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. 15 Co 316/2003, a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 19. 3. 2003, sp. zn. 17 C 220/2002, takto:
Ústavní stížnost s e odmítá .
Odůvodnění:
Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu prostřednictvím faxu dne 13. 7. 2004, posléze doplněnou originálem shodného znění dne 16. 7. 2004, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů, neboť má za to, že v řízení před nimi došlo k porušení jeho základních práv chráněných ustanovením čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 90 Ústavy ČR.
V záhlaví citovaným rozsudkem Městský soud v Praze potvrdil výše citovaný rozsudek soudu Obvodního soudu pro Prahu 3, kterým byla zamítnuta žaloba stěžovatele na zaplacení částky 52.000,- Kč a přikázáno stěžovateli zaplatit žalovaným na náhradě nákladů řízení 15.060,- Kč, neboť shledal odvolání stěžovatele nedůvodným. Dále rozhodl soud II. stupně o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu si stěžovatel podal dovolání, které bylo v záhlaví citovaným usnesením Nejvyššího soudu ČR odmítnuto, neboť jej neshledal přípustné dle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Ústavní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti ústavní stížnosti. K tomu konstatuje, že návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti musí splňovat řadu zákonem stanovených náležitostí včetně dodržení lhůty k jejímu podání. Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, a není-li takového prostředku, ode dne, kdy se stěžovatel dozvěděl o zásahu orgánu veřejné moci do jeho ústavně zaručených základních práv nebo svobod, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy k takovému zásahu došlo (§72 odst. 3, odst. 5 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů).
Ústavní soud zjistil z vyžádané kopie dodejky založené ve spise vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 17 C 220/2002, že v záhlaví citované usnesení Nejvyššího soudu ČR bylo právnímu zástupci stěžovatele doručeno dne 13. 5. 2004. Šedesátidenní lhůta, která počala běžet dne 14. 5. 2004, uplynula dnem 12. 7. 2004 (pondělí). Stěžovatelem podaný návrh doručený Ústavnímu soudu faxem dne 13. 7. 2004, resp. předaný k poštovní přepravě dne 15. 7. 2004 byl proto podán po uplynutí zákonné lhůty (§72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů).
Vzhledem k výše uvedenému nezbylo soudci zpravodaji než ústavní stížnost stěžovatele mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítnout jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání [§43 odst. 1 písm. b) ve spojení s §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. září 2004
Eliška Wagnerová, v. r.
soudce zpravodaj