ECLI:CZ:US:2004:1.US.468.04
sp. zn. I. ÚS 468/04
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne JUDr. Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatele C. C. d., zastoupeného JUDr. Z. A., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 4. 2003, čj. 25 Cm 81/99 - 30, a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 6. 2004, čj. 4 Cmo 247/2003 - 43, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Včasnou ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení shora označených rozhodnutí obecných soudů, která byla vydána v řízení zahájeném na základě stěžovatelova návrhu na vydání platebního rozkazu ze dne 27. 5. 1999 proti žalovanému J., s. d., o zaplacení smluvní pokuty ve výši 9 905,-- Kč za prodlení se zaplacením ceny zboží dodaného stěžovatelem žalovanému družstvu. Stěžovatel tvrdí, že obecné soudy se v uvedeném řízení dopustily porušení jeho ústavně chráněného základního práva na spravedlivý proces ve smyslu článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Proti platebnímu rozkazu vydanému Krajským soudem v Brně, jako soudem prvního stupně, dne 22. 6. 1999 pod sp. zn. 4 Ro 1214/99, podalo žalované družstvo včas odpor. Poté Krajský soud v Brně usnesením ze dne 2. 4. 2003, čj. 25 Cm 81/99 - 30, které je předmětem této ústavní stížnosti, vyzval stěžovatele, podle §43 odst. 1 OSŘ, k doplnění vylíčení rozhodujících skutečností pro jeho tvrzení v návrhu, blíže v tomto usnesení specifikovaných, a k doplnění označení důkazů, kterých se stěžovatel dovolává. Stěžovatel svůj návrh doplnil, ale současně podal proti uvedenému usnesení odvolání, přes výslovné poučení, že proti němu není odvolání přípustné. Vrchní soud v Olomouci odvolání stěžovatele odmítl pro jeho nepřípustnost usnesením ze dne 22. 6. 2004, čj. 4 Cmo 247/2003 - 43.
Stěžovatel polemizuje s ustanovením §202 odst. 1 písm. d) OSŘ, podle něhož odvolání není přípustné proti usnesení, jímž byl účastník vyzván, aby neúplné, nesrozumitelné nebo neurčité podání doplnil nebo opravil (§43 odst. 1 OSŘ). Soud, podle jeho tvrzení, nemůže odmítnout stěžovateli ochranu tehdy, pokud, v rozporu s obsahem podání, prohlásí toto podání za neúplné, nesrozumitelné nebo neurčité. Proto měl být umožněn přezkum tohoto usnesení soudu prvního stupně soudem odvolacím. Postupem obou obecných soudů tak bylo, podle stěžovatele, porušeno jeho právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Stěžovatel dále upozornil na skutečnost, že odvolací soud výslovně neodkázal na ustanovení §202 odst. 1 písm. d) OSŘ.
K výzvě Ústavního soudu o vyjádření podle §42 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), sdělil Vrchní soud v Olomouci, že usnesení soudu prvního stupně nemohlo zasáhnout do práva stěžovatele na soudní ochranu, tím méně pak mohlo do tohoto práva zasáhnout usnesení odvolacího soudu, který odvolání stěžovatele odmítl jako nepřípustné. Opomenutím zmínit se o speciálním ustanovení §202 odst. 1 písm. d) OSŘ (podle kterého proti usnesení vydanému podle §43 odst. 1 OSŘ není odvolání přípustné) nemohlo dojít k porušení žádného základního práva stěžovatele.
Krajský soud v Brně ve svém vyjádření sdělil, že jeho usnesení nemohlo přivodit žádnou vážnější újmu a nemůže mít vliv ani na rozhodnutí ve věci samé, jak tvrdí stěžovatel. Bylo-li by proti každému obdobnému usnesení připuštěno odvolání, jak dovozuje stěžovatel, trpělo by celé řízení "značnou strnulostí, která by v konečném důsledku měla negativní dopad právě na žalobce v tom, že by byla značně ztížena (z časového hlediska) jeho možnost domoci se formou soudní ochrany svých práv". Pouze tehdy, pokud by soud ukončil řízení z důvodu neprojednatelnosti pro vady žaloby, mohl by se stěžovatel odvolat. K tomu ovšem v dané věci nedošlo.
Ústavní stížnost není přípustná.
Podle ustanovení §43 odst. 1 OSŘ předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud podání, kterým se zahajuje řízení, usnesením odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen.
Zatímco proti usnesení vydanému podle §43 odst. 1 OSŘ není odvolání přípustné (viz shora citovaný §202 odst. 1 písm. d) OSŘ), proti usnesení, kterým se odmítá podání na zahájení řízení, je odvolání přípustné.
Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (s odkazem na §72 odst. 3). Podle §43 odst. 1 písm. e) téhož zákona soudce zpravodaj, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li nepřípustný a nestanoví-li zákon (o Ústavním soudu) jinak.
Ústavní stížností napadené usnesení soudu prvního stupně není rozhodnutím, kterým by byla žalovaná věc pravomocně skončena. Jedná se o rozhodnutí toliko procesní povahy, které nemůže, samo o sobě, vyvolat pro stěžovatele negativní následky. Teprve v případě, pokud by stěžovatel usnesení nevyhověl a podání nedoplnil, případně je doplnil nedostatečně, mohl by být jeho návrh na zahájení řízení obecným soudem odmítnut usnesením, proti kterému je možnost podat řádný opravný prostředek, jak naznačeno shora. S ohledem na princip subsidiarity rozhodování Ústavního soudu, vyjádřený v ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, řízení o ústavní stížnosti stěžovatele v této procesní fázi není na místě.
Na základě shora uvedených skutečností hodnotí Ústavní soud ústavní stížnost jako návrh nepřípustný, což je důvod pro jeho odmítnutí soudcem zpravodajem podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s §75 odst. 1 písm. a) téhož zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. října 2004
JUDr. František Duchoň
soudce Ústavního soudu