ECLI:CZ:US:2004:1.US.556.04
sp. zn. I. ÚS 556/04
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Františka Duchoně a JUDr. Ivany Janů o ústavní stížnosti stěžovatele M. M., zastoupeného advokátkou Mgr. J. F. proti zásahu Okresního státního zastupitelství Plzeň-sever ve věci vedené pod sp. zn. Zt 109/2004 a proti zásahu Policie ČR, OŘ, SKPV, oddělení hospodářské kriminality Plzeň-sever, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Okresní státní zastupitelství Plzeň-sever podalo dne 15. 7. 2004 na stěžovatele obžalobu pod sp. zn. Zt 109/2004 pro pokračující trestný čin podvodu dle §250 odst. 1, 3 písm. b) trestního zákona. Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že státní zástupkyně podala tuto obžalobu na základě protiprávního trestního stíhání, které je prý vedeno v rozporu se zákonem a je promlčeno. Tuto námitku uplatnil i ve stížnosti proti zahájení trestního stíhání, ale státní zastupitelství ji jako nedůvodnou zamítlo. Stěžovatel se domnívá, že státní zastupitelství i Policie ČR porušily v trestním řízení jeho základní práva zakotvená v čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a dále v čl. 37 odst. 1 Listiny - právo na soudní a jinou právní ochranu (pozn.: patrně míní čl. 36 odst. 1, popř. čl. 37 odst. 2). O skutečnosti, že jde o promlčené jednání, ho prý ujistil i policejní komisař v době podání vysvětlení dne 29. 3. 2004, které stěžovatel považuje za procesně zcela bezvýznamné.
Stěžovatel proto navrhl, aby Ústavní soud rozhodl tak, že zakáže Okresnímu státnímu zastupitelství Plzeň-sever a Policii ČR, OŘ, SKPV, oddělení hospodářské kriminality Plzeň-sever, aby v porušování jeho práv a svobod pokračovaly a přikáže jim, aby obnovily stav před porušováním jeho práv.
Ústavní soud konstatuje, že není součástí orgánů veřejné moci a není zpravidla oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací činnosti. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by tyto orgány na úkor stěžovatele vybočily z mezí daných rámcem jeho ústavně zaručených základních práv a svobod. Podle §72 zákona o Ústavním soudu může podat ústavní stížnost fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.Ve smyslu ustanovení čl. 83 Ústavy ČR je úkolem Ústavního soudu ochrana ústavnosti. I Ústavní soud musí respektovat jeden ze základních principů právního státu, podle něhož státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem a to způsobem, který zákon stanoví (čl. 2 odst. 2 Listiny).
Z těchto zásad vychází Ústavní soud i v této souzené věci.
Ústavní soud dovozuje, že podstatou ústavní stížnosti je pouhá polemika stěžovatele s právním názorem orgánů činných v trestním řízení v otázce, zda je obžaloba Okresního státního zastupitelství Plzeň-sever, sp. zn. Zt 109/2004, proti stěžovateli zákonná a důvodná. V této souvislosti Ústavní soud podtrhuje, že obsah práva na soudní a jinou právní ochranu, jehož se stěžovatel dovolává, nelze vykládat tak, že by jednotlivci bylo garantováno právo na procesní postup a na rozhodnutí odpovídající toliko jeho právnímu názoru. V tomto konkrétním případě stěžovatel v podstatě namítá, že řízení má být zastaveno, protože jeho trestné jednání je promlčeno. Sám stěžovatel však v ústavní stížnosti uvádí, že tuto námitku vznesl již v trestním řízení; to je patrno i z usnesení Okresního státního zastupitelství Plzeň sever ze dne 13. 4. 2004, č.j. Zt 109/2004-9 - jež stěžovatel v ústavní stížnosti nenapadá, ale připojil je jako listinný důkaz - v němž se státní zastupitelství otázkou promlčení důkladně a přesvědčivě zabývalo. Ústavní soud připomíná, že trestní řízení představuje kontinuální proces zjišťování, poznávání a hodnocení skutečností, na nichž je posléze postaveno meritorní rozhodnutí. Tento proces podléhá v přípravné fázi průběžné kontrole státního zastupitelství a při rozhodování o meritu věci i soudnímu přezkumu. Případné vady lze tudíž napravit zákonem předvídaným způsobem, tj. především samotnými orgány činnými v přípravném řízení a obecnými soudy. Protože v českém trestním právu platí obžalovací zásada a obžaloba může být podána jen pro skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání (§176 odst. 2 tr. ř.), nelze z ústavně právního hlediska postupu státního zastupitelství, ani Policii ČR vytýkat protiústavnost. Konečný závěr, zda se stěžovatel dopustil žalovaného jednání, popř. zda je trestní stíhání promlčeno, bude tedy věcí dalšího řízení, ve kterém může stěžovatel svá procesní oprávnění plně realizovat. V této souvislosti Ústavní soud podotýká, že podaná obžaloba nezakládá závěr, že je stěžovatel vinen žalovanými skutky, pro něž bylo trestní stíhání zahájeno. K závěru o vině a trestu je totiž povolán toliko soud (čl. 40 odst. 1 Listiny), a to po řízení respektujícím požadavky nejen zákonnosti, ale především ústavnosti.
Za tohoto stavu Ústavní soud usuzuje, že státní zástupkyně toliko uplatnila pravomoc svěřenou jí trestním řádem a z mezí tohoto zákona nevybočila. Nad to podanou obžalobu řádně a dostatečným způsobem odůvodnila. Uvedenému postupu orgánů činných v trestním řízení nelze vytýkat protiústavnost, protože postupovaly právě a jen tím způsobem, který trestní řád předpokládá, a důvody svého rozhodnutí ústavně konformním způsobem vyložily.
Proto Ústavní soud dospěl k závěru, že základní práva a svobody stěžovatele, jichž se dovolává, ani jiná jeho základní práva a svobody, zjevně porušeny nebyly.
Za této situace Ústavní soud ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněný návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. listopadu 2004
JUDr. Vojen Güttler v.r.
předseda senátu Ústavního soudu